Publicista František Roček se ptal senátora, proč je tak optimistický, že bude ještě hůře?

Doubrava: Indie ohrožuje čínské investice v Pákistánu, Izrael ohrožuje čínské investice v Íránu ve spolupráci s trumpovskými USA. Čína nevstupuje do konfliktů na podporu obchodních partnerů. Jenom agituje za ukončení bojů. Protože obchodovat lze především v klidu. Americká Obranná zpravodajská agentura (DIA) poskytla analýzu: Íránský jaderný program byl spíše zpožděn než zničen. Jenom trouba by nepřesunul klíčová zařízení na místo ve stínu v době stupňující se izraelské agrese. Útok USA definitivně utvrdil Írán, aby co nejrychleji začal vyrábět jaderné zbraně. Taková je výchozí informace.

Roček: Pro Washington je Írán divadlem pro projekci síly a odstrašení. Pro Peking není Írán hrozbou, ale partnerem – ekonomicky a strategicky nepostradatelný pro jeho dlouhodobou eurasijskou ekonomickou vizi.

Pro řadu asijských států je Írán hrází proti expanzi Západu, Saúdské Arábie nebo Turecka. Po útoku (agresi) USA  je pravděpodobná utajená pomoc až 4 států s výrobou jaderných bomb a dalekonosných raket. Co vy na to?

Doubrava: Souhlasím. Tento názor sdílí v Číně a v řadě států globálního jihu. Názory lidí na internetu v Číně jsou typu, cituji: „Krátce po USA vedené invazi do Íránu ten druhý dostane "bombu", a to nyní rychleji než kdy jindy. Nicméně si myslím, že hlavní hrozba použití jaderné zbraně proti jiné zemi přijde z Izraele.“

Roček: Ale realita nebude tak jednoduchá. Írán projevil neschopnost zabránit atentátům na jaderné vědce, své generály a odrazit raketové útoky. Kdo by chtěl investovat do takových blbečků? A stále íránští bossové dolézali za západními státy, místo aby se odpoutali a využili ochoty Číny obchodovat s nimi. Prosazovali agresivně islám a přitom fetovali blbost. S tím se nepočítá?

Doubrava: Bohužel to jsou fakta, na která si musí najít budoucí jaderní sponzoři odpovědět. Ale USA se za Trumpa staly darebáckým státem. Chovají se bezohledně dominantně a vydírají všechny. Schopnosti Íránu jsou problematické, ale jaderný Írán by přispěl jadernými bombami ke stabilitě v regionu. Je jisté, že USA pravděpodobně podpoří Izrael, aby bojoval v opotřebovávací válce s Íránem. Prostřednictvím opotřebovávací války by vyhodil do povětří íránskou obranyschopnost, a pak zasadí smrtelný úder, až Írán postupně oslabí.

Ale dodávky kvalitních zařízení vzdušné ochrany a jaderných schopností z Ruska a Číny s drobnou podporou též ze Severní Koreje, by zmařily investice USA do Izraele.

Roček: Čínská administrativa je americkým útokem na Írán navztekaná. Proč? To není jen kvůli bombardování?

Doubrava: Týdny před leteckými údery byla spuštěna nová pozemní obchodní trasa, která by mohla Íránu pomoci vyhnout se hloupým americkým sankcím a prosadit své regionální ambice. Před leteckými údery na Írán nákladní vlak z Číny v tichosti dorazil do suchého přístavu poblíž Teheránu. Šlo o první dodávku v rámci nového projektu čínsko-íránského železničního koridoru. Vlak cestoval 10 400 km z čínského města Xian po obchodním koridoru, jehož cílem bylo zkrátit dodací lhůty na 15 dní z 30 až 40 dní po moři. Jedná se o ambiciózní trasu, která prochází Kazachstánem, Uzbekistánem a Turkmenistánem. Může nakonec vést do Afriky, pobřežních států Perského zálivu a Evropy. Železniční koridor signalizuje prohlubující se vazby mezi Čínou a Íránem. Pro USA kritické je, že by železnice do Íránu umožnila vyhnout se sankcím, posílit svůj regionální vliv a prosazovat širší ambice.

Roček: Zároveň posiluje své ambice i Čína oficiálně po vojenské linii. Má to vztah z íránskému problému?

Doubrava: Jenom nepřímo. Před měsícem přiletělo čínské letectvo do Egypta na vojenské cvičení, jehož součástí bylo poprvé společné doplňování paliva za letu. Čínské válečné lodě pravidelně navštěvují region už asi deset let. V březnu se dokonce konalo třístranné námořní cvičení, které je nyní každoroční událostí, mezi válečnými loděmi Ruska, Íránu a Číny. Cvičení byla spíše malého rozsahu, žádná hrozivá demonstrace síly. Peking nechce militarizovat svou zahraniční politiku vůči Blízkému východu. Velmi zajímavé je, že i když Trump v polovině roku 2019 v podstatě pozval čínské námořnictvo, aby hlídkovalo v Hormuzském průlivu, čínští politici to odmítnuli jako šaškárnu.

Roček: Jak se bude vyvíjet situace v budoucnu?

Doubrava: To neví nikdo, ale optimismus není na obzoru. Trump potřebuje místo, kde by ukázal svou sílu. Snaha po rychlém příměří na Ukrajině zkrachovala. Jediné, co může udělat je útočit na Írán. První test se povedl. Nebyly žádná prudké reakce na izraelské útoky, takže přišel Trump s bombardováním. Prošlo to i jemu, opět žádné bouřlivé reakce. Takže bombardování Íránu je jediné místo jeho mocenské seberealizace. 

Neříkám žádné protiamerické slogany. Je to střízlivý pohled. K tomu dodávám: 
Phar Kim Beng je profesorem studií ASEAN na Mezinárodní islámské univerzitě v Malajsii. Dříve působil jako vedoucí pedagogický pracovník na Harvardově univerzitě a stipendista Cambridgeského společenství. 

Napsal toto –
USA nejenže umožňují Izraeli útoky; To ji povzbuzuje. To, co mělo zůstat omezeným útokem, se vyvíjí v doktrínu totální války. Mezitím se nebezpečně podceňuje schopnost Íránu absorbovat tlak. Jeho tradiční zástupná síť – Hamás, Hizballáh a Hútíové – byla sice oslabena vytrvalým vojenským tlakem, avšak to se nerovná strategickému kolapsu…

Roček: Jednání strýčka Trumpa a Izraele je dalším důkazem, že již nemáme závazná pravidla. Vše je povoleno, pokud na to máte. Připomíná mi to článek z USA z protitrumpovského New York Times „Amerika se nesmí hnát do války proti Íránu“. Srandovní je, že autorem článků je redakční rada. Píše se, že redakční rada je skupina názorových novinářů, jejichž postoje jsou podloženy odbornými znalostmi, výzkumem a dlouhodobými hodnotami.

V článku (www.nytimes.com/2025/06/18/opinion/iran-war-israel-trump.html) mudrci z New York Times zapěli: „. Pokud chce Mr. Trump, aby se Spojené státy připojily k izraelské válce proti Íránu, další krok je stejně jasný: Kongres musí nejprve schválit použití vojenské síly. Naše zákony jsou v tomto bodě jednoznačné. Nevyprovokovaný americký útok na Írán - který by mohl zahrnovat masivní bomby známé jako protibunkrové - by nebyl policejní akcí ani speciální vojenskou operací. Byla by to válka. Vyhlásit ji není rozhodnutím Mr. Netanjahua ani Mr. Trumpa. Podle ústavy má tuto pravomoc pouze Kongres.“ Nakonec Trump si zahrál na válečníka. Proč by se měl ohlížet na nějaké kecy Kongresu? Co na to říká senátor?

Doubrava: Íslámští troubové řídící miniaturu bývalé Perské říše by byli úplní pitomci, aby si nepořídili více než méně jaderných hraček. 

Není to momentální názor. V knize Válka civilizací, kterou jsem napsal a vyjde za pár týdnů mám pasáž napsanou již před rokem. K tomuto textu mě inspiroval publicista František Roček. Asi ho znáte. Napsal jsem v knize: „Po událostech na Ukrajině od roku 2014, a od října 2023 v oblasti Izraele a Palestiny, je pro bezpečnostní situaci v oblasti nutné, aby konečně Írán postavil jaderné síly. Protože o jaderné zbraně budou v dalších letech usilovat mj. také Saúdská Arábie a Turecko. Domnívám se, že bude důležitá pomoc Íránu od ruských a čínských speciálních služeb, třeba i prostřednictvím Severní Koreje. 

Velkým optimistou v šíření jaderných zbraní je František Roček již od roku 2018, kdy ve studii „Nestabilita jako trvalý jev aneb eskalace samozřejmosti v letech 2016 a 2017“ (Ústí nad Labem, březen 2018): 
„…Dalšími státy v rámci tzv. západního pohledu na svět za¬měřeného proti Číně a Rusku (a později proti islamistickým stá¬tům) budou nejméně státy jako Jižní Korea, Japonsko, Austrá-lie. Nedivil bych se, kdyby kvůli čínskému sousedovi si pořídili jaderné zbraně také Vietnamci. Majitelé jaderných zbraní se objeví i v Latinské Americe. 

Hlubší prognóza není možná, protože bude záležet na stále pro¬pletenějším politickém vývoji, a do jaké míry dojde k dalšímu tech¬nologickému zjednodušení procesu získávání jaderného materiálu a konstrukce jaderných zbraní. Také postupuje komercializace ja¬derné výzbroje. Dnešní jaderné státy získaly jaderné zbraně s tichou podporou sponzorů a našeptávačů. Plus s pomocí vědecké a technic¬ké špionáže…“ Toto proroctví napsal na jaře 2018.“ Konec citace. Co dodat?“

Roček: A konec rozhovoru. V dnešním světě bez zábran je možné všechno a také se to stane.