Hořící auta, vyrabované obchody a střety s policií se staly symbolem nové protestní vlny v Evropě. Za dramatickými obrazy z Francie a Itálie se však skrývá mnohem hlubší problém. Lidé protestují proti drahotě, nedostupnému bydlení, nízkým příjmům a zhoršování veřejných služeb. Stále výrazněji se přidává také odpor proti rostoucím vojenským rozpočtům. Část demonstrantů odmítá, aby vlády vydávaly další miliardy na zbrojení a podporu válečného úsilí na Ukrajině, zatímco školy, nemocnice a sociální systém potřebují další investice. Spor o veřejné peníze se tak stává jednou z příčin rostoucího společenského napětí.
Francouzská protestní vlna začala v polovině září mezi středoškoláky na pařížském předměstí Créteil. Studenti požadovali více učitelů, menší třídy, opravy školních budov a změny v přijímání na vysoké školy. Během několika týdnů se blokády rozšířily do dalších měst. K protestům se postupně připojili pedagogové, odbory, zaměstnanci veřejných služeb a část hnutí žlutých vest. Podle deníku Le Monde studenti upozorňují na přeplněné třídy, nedostatek pedagogů a zanedbané školní budovy. Některé školy se potýkají s dlouhodobými výpadky výuky.
Pro mladou generaci se vzdělávání stalo symbolem širšího problému. Stát od ní očekává dobré výsledky a schopnost uspět na pracovním trhu, ale podle protestujících nedokáže zajistit odpovídající podmínky. S postupným rozšiřováním demonstrací se však objevilo další zásadní téma: Proč vláda nachází stovky miliard eur na armádu, když současně upozorňuje na nedostatek peněz pro veřejné služby?
Francouzský zákon o vojenském plánování počítá na období let 2024 až 2030 s výdaji přibližně 413 miliard eur. Jde o víceletý rámec, nikoli o roční rozpočet. Studentské organizace přesto upozorňují, že takto rozsáhlé obranné závazky představují zásadní politickou prioritu. Zástupkyně studentské organizace L’Union Étudiante Sabrine Kharbachová v rozhovoru pro Euronews otevřeně kritizovala rozhodnutí vlády věnovat tak vysoké prostředky armádě, zatímco školy podle studentů nemají dostatek financí.
Francouzská vláda přitom pro rok 2027 navrhuje zvýšení rozpočtu školního vzdělávání přibližně o 1,1 miliardy eur na 65,5 miliardy eur. Odbory však upozorňují, že nominální růst výdajů neřeší všechny problémy, zejména stav budov, nedostatek personálu a životní náklady studentů. Kritika se týká také plánovaného zmrazení některých sociálních podpor. Zde vzniká politicky výbušný rozpor. Vláda argumentuje nutností posílit obranu Evropy a současně snižovat vysoký rozpočtový deficit. Protestující namítají, že náklady těchto rozhodnutí dopadají na veřejné služby a životní úroveň obyvatel. Zvyšování vojenských výdajů sice automaticky neznamená stejnou částku odebranou školství, ale při omezených rozpočtových možnostech jednotlivé priority nevyhnutelně soutěží o veřejné prostředky.
Když se ke studentům přidaly odbory a další nespokojené skupiny, protesty získaly mnohem širší rozměr. Demonstrace 17. října přivedly podle ministerstva vnitra do ulic přibližně 550 tisíc lidí, organizátoři uváděli až 800 tisíc. Většina pochodů proběhla pokojně, v některých městech však radikální skupiny zaútočily na policii, obchody a veřejné budovy. Francouzská vláda nyní čelí současně bezpečnostní krizi a stále naléhavějším požadavkům na změnu rozpočtových priorit.
Itálie odmítá válečnou ekonomiku. Peníze chce pro lidi
V Itálii je odpor proti zvyšování vojenských výdajů ještě zřetelnější. Protesty studentů, zaměstnanců a odborových organizací se zde propojily s kritikou hospodářské politiky vlády Giorgie Meloniové. Demonstranti upozorňují na nízké mzdy, drahé potraviny, vysoké ceny energií, nedostupné bydlení a nedostatečné financování veřejného školství a zdravotnictví. Významnou roli hraje odborová centrála CGIL, která společně s více než stovkou organizací svolala na 17. října rozsáhlou demonstraci v Římě pod heslem La Via Maestra. Organizátoři otevřeně odmítli přechod k válečné ekonomice a požadovali, aby stát místo dalšího zbrojení posiloval sociální služby.
V oficiální výzvě CGIL zazněla kritika přesouvání veřejných prostředků směrem k armádě v době, kdy podle odborů chybějí peníze na zdravotnictví, školství, důchody a další veřejné služby. Odbory zvlášť upozorňují na dlouhodobý alianční cíl zvyšování obranných a souvisejících bezpečnostních výdajů směrem k pěti procentům HDP. Podle jejich stanoviska by takové závazky mohly omezit prostor pro financování sociálních potřeb. Ještě ostřeji se vyjadřují některé studentské a protiválečné organizace. Podle Le Monde část italských studentů kritizuje vládu za financování války na Ukrajině místo větších investic do vzdělávání. Organizace Rete Italiana Pace e Disarmo současně požaduje omezení zbrojních výdajů, diplomatické řešení konfliktů a větší podporu zdravotnictví, univerzit a sociálního systému.
Nejde však o jednotný postoj všech účastníků protestů. Někteří odmítají především růst vojenských rozpočtů, další kritizují dodávky zbraní a financování válečných operací. Odpor proti zbrojení proto nelze automaticky považovat za odmítání jakékoli pomoci Ukrajině. Vláda naopak obhajuje obranné výdaje bezpečnostními závazky vůči spojencům a potřebou reagovat na mezinárodní hrozby.
Protesty navíc nejsou omezeny na velká města severní Itálie. Zatímco studenti v Miláně, Turíně a Bologni upozorňují na školství a životní perspektivy, na jihu země protestují dopravci a zemědělci proti vysokým cenám nafty. Blokády silnic a přístavů narušují zásobování a zvyšují hospodářský tlak na vládu. Italská společnost tak čelí souběhu několika problémů. Mladí lidé požadují lepší vzdělávání, zaměstnanci vyšší mzdy, podnikatelé nižší náklady a protiválečné organizace změnu rozpočtových priorit. Vláda však musí současně řešit veřejný dluh, bezpečnostní závazky a požadavky na hospodářský růst. Tento střet očekávání a finančních možností pomáhá vysvětlit sílící napětí.
Evropa řeší zásadní spor. Zbrojení, nebo sociální jistoty?
Podobné požadavky se začínají objevovat také v Německu. Iniciativa Gen Z steht auf, která připravuje demonstrace na 31. října v Berlíně a dalších městech, požaduje dostupnější bydlení, lepší školy, zdravotní péči a odmítá povinnou vojenskou službu. Její organizátoři kritizují také miliardové investice do zbrojení v době, kdy podle nich stát omezuje některé sociální výdaje. Německé protestní hnutí tak otevírá podobnou otázku jako francouzští a italští demonstranti: Proč mají mladí lidé přijímat horší podmínky ve školství a nejistější životní perspektivy, zatímco stát nachází další prostředky na vojenské programy? Organizátoři deklarují pokojný charakter demonstrací, bezpečnostní složky však sledují riziko jejich zneužití radikálními skupinami.
V Portugalsku a Španělsku zatím dominují především protesty proti nedostupnému bydlení a rostoucím životním nákladům. Neexistují dostatečné podklady pro tvrzení, že odpor proti pomoci Ukrajině je hlavním motivem celé evropské protestní vlny. Přesto je zřejmé, že debata o vojenských výdajích se v některých zemích stává důležitou součástí širšího sociálního konfliktu.
Evropské vlády argumentují tím, že bezpečnost není možné odkládat. Ruská válka proti Ukrajině, nejistota kolem budoucí americké podpory evropské obrany a potřeba modernizovat armády představují skutečné bezpečnostní výzvy. Posilování obrany proto nelze jednoduše označit za zbytečný výdaj. Stejně skutečné jsou však problémy veřejných služeb. Nedostatek učitelů, dlouhé čekací lhůty ve zdravotnictví, drahé bydlení a pokles kupní síly domácností mají přímý dopad na každodenní život milionů Evropanů. Pokud vlády požadují další rozpočtové úspory a současně oznamují rozsáhlé zbrojní programy, musejí veřejnosti přesvědčivě vysvětlit, jak chtějí financovat obě priority.
Zde se dostáváme k podstatě současných protestů. Nejde pouze o výši vojenských rozpočtů nebo samotnou podporu Ukrajiny. Jde o stále ostřejší spor o to, komu a čemu mají veřejné finance sloužit, jak se mají rozdělovat náklady bezpečnostní politiky a kdo ponese důsledky případných úspor.
Násilnosti ve Francii a Itálii přitom představují samostatný problém. Rabování obchodů, zapalování automobilů a útoky na policisty nelze ospravedlňovat sociální nespokojeností. Stejně tak však nelze kvůli násilí menšiny přehlížet požadavky pokojně protestujících. Pokud vlády odpoví pouze dalšími policejními opatřeními, původní hospodářské a společenské problémy zůstanou nevyřešené.
Evropa tak stojí před obtížným rozhodováním o vlastní budoucnosti. Potřebuje zajistit bezpečnost, ale současně nesmí připustit dlouhodobé oslabování školství, zdravotnictví a sociální soudržnosti. Rostoucí obranné rozpočty tento spor zostřují, protože jejich financování vyžaduje politická rozhodnutí s dlouhodobými důsledky. Současná protestní vlna ukazuje, že část evropské společnosti již není ochotna přijímat tato rozhodnutí bez veřejné diskuse. Pokud vlády nedokážou věrohodně vysvětlit své priority a nabídnout řešení každodenních problémů, může se sociální nespokojenost dál prohlubovat. Evropská bezpečnost totiž nestojí pouze na síle armád, ale také na stabilitě společnosti, důvěře občanů a fungujících veřejných institucích.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. Le Monde – Studentské protesty ve Francii a jejich požadavky; 2. Euronews – Francouzský rozpočet, školství a kritika vojenských výdajů; 3. Public Sénat – Co skutečně obsahuje francouzský rozpočet školství na rok 2027; 4. Associated Press – Rozsah francouzských demonstrací a násilností
