Profesor Ivo Budil ve svém komentáři analyzuje setkání Donalda Trumpa a Vladimira Putina na Aljašce, které podle něj znamenalo symbolický začátek nové éry. Do pomyslného triumvirátu připojuje i čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, jehož vliv se podle Budila zřetelně vznášel nad celým summitem. Západní liberální projekt, zosobněný kdysi představou o „konci dějin“, je podle něj definitivně u konce a svět se ocitá v přelomové mocenské transformaci.
Budil ve svém textu zdůrazňuje, že Spojené státy ztrácejí svou výlučnou pozici, zatímco Čína a Rusko posilují. Výsledkem je formování nové globální mocenské rovnováhy, která změní mezinárodní prostředí i v Evropě. Česká republika podle něj stojí před zásadním rozhodnutím. Buď se udrží v sevření upadajících struktur EU a NATO, nebo dokáže najít vlastní cestu a vychovat generaci odborníků, kteří obstojí v Pekingu, Moskvě či Washingtonu.
„Zrod světového triumvirátu a česká otázka. Setkání Donalda Trumpa a Vladimira Putina v Anchorage na Aljašce sice nepřineslo žádné závazné dohody, ale jeho symbolický význam byl nezpochybnitelný. V okamžiku, kdy oba státníci na přistávací ploše základny Joint Base Elmendorf-Richardson otevřeně projevili vzájemné sympatie, bylo zřejmé, že se rodí nový globální triumvirát. Třetím členem, který se summitu osobně nezúčastnil, avšak jehož přítomnost se vznášela nad celým setkáním, je čínský prezident Si Ťin-pching – dnes bezpochyby nejmocnější muž světa. Éra "konce dějin", kdy měl západní liberálně-demokratický kapitalismus sloužit jako univerzální vzor, skončila. Fukuyamova vize se stala pouhou historickou kuriozitou. Kdo je tedy vítězem a kdo poraženým?
Čína, kdysi pokořená a oslabená, znovu vystoupila na světovou scénu jako civilizace s hlubokými kořeny a rostoucím sebevědomím. To je paradoxně ideální vlastnost hegemona – působit skrytě, v tichosti, a projevit svůj skutečný vliv až v okamžiku krize. Není pochyb: žijeme v čínském věku, který snad za dvě či tři generace vystřídá věk indický. Zvykejme si.
Ruská federace překonala devastující úpadek devadesátých let 20. století a dokázala obhájit svou svrchovanost a přírodní a lidské zdroje. Válka na Ukrajině, kterou vyhrála, představovala závěrečné dějství její emancipace od neoliberální kolonizace. Západ opakoval starou chybu, když usiloval o její podrobení – stejně jako kdysi Karel XII., Napoleon či Hitler. Proto je Putin dnes spolu s Trumpem a Si Ťin-pchingem součástí nového triumvirátu.
Psali jsme - Zdeněk Zbořil: Bloudění po cestách kamenitých
A co my Češi? Předpokládám, že se během voleb zbavíme absurdního servilního neoliberálního reliktu, který si dnes říká vláda České republiky. Poté musíme zaujmout v mezinárodním systému důstojné postavení odpovídající našemu potenciálu, schopnostem a aspiracím. V Evropě je řada myší, které budou v nových podmínkách řvát: Německo, Francie nebo Velká Británie. Obchodujme s nimi, buďme vůči nim zdvořilí, ale neberme je vážně. Evropská unie a NATO patří do muzea, i když kolem sebe budou ještě hodně kopat.
Vychovejme generaci podnikatelů, vědců, inženýrů, expertů a diplomatů, kteří budou respektováni ve skutečných ohniskách politické a ekonomické moci, v Pekingu, Moskvě, Washingtonu a časem v Dillí. Nejsme malý národ, jestliže pochopíme trend světového vývoje a zaměříme tímto směrem svoji intelektuální a morální sílu," napsal ve svém komentáři na síti facebook profesor Ivo Budil.
(dan, prvnizpravy.cz, foto: arch)
