Když byla zveřejněna rozsáhlá databáze amerických zahraničních vojenských prodejů zahrnující období od roku 2008 až do září 2025, otevřel se detailní a dosud bezprecedentně přesný obraz struktury globální poptávky po americké technice. Databáze umožňuje sledovat jednotlivé notifikace podle typu výzbroje, zapojených firem i geografického rozložení a ukazuje, jak Spojené státy využívají systém zahraničního prodeje jako nástroj pro posilování vazeb se spojenci. Klíčové závěry v širším kontextu vysvětluje analýza Europe’s dependence on US foreign military sales, která popisuje, jak americký model prodeje zbraní zajišťuje dlouhodobou strategickou provázanost mezi Washingtonem a evropskými státy.

Zjištění ukazují, že svět vstoupil do fáze zvyšující se geopolitické rivality, která vede vlády mnoha zemí k rychlému navyšování obranných rozpočtů. Krize regionální bezpečnosti, války a rostoucí nestabilita proměňují globální trh se zbraněmi do podoby, v níž americký obranný průmysl zůstává dominantní nejen díky technologickému náskoku, ale také díky politickým a bezpečnostním vztahům vybudovaným během posledních desetiletí. Soubor dat popisuje, jak se mění rozložení poptávky mezi kontinenty a proč některé oblasti zažívají prudké nákupní vlny, zatímco jiné stagnují.

Zlomový moment nastal v roce 2017, kdy evropské země začaly rychle navyšovat své obranné kapacity. Do té doby Evropa patřila ke středně velkým odběratelům, ale po ruské anexi ukrajinského území a po nových bezpečnostních výzvách se stala hlavním centrem poptávky. Právě Evropa převzala vedoucí pozici v celkovém objemu notifikací amerických zbrojních dodávek. Klíčovým faktorem se ukázala potřeba okamžitého posílení ozbrojených sil a schopnost Spojených států zajistit moderní techniku bez dlouhých vývojových prodlev. Tento trend potvrzují i víceleté národní modernizační programy evropských armád, které se nyní orientují na kompatibilitu se systémy NATO a na standardizaci výzbroje.

Současně je patrné, že poptávka mimo Evropu zůstává velmi nerovnoměrná. Druhou nejvýznamnější oblastí je Blízký východ a jižní Asie, kde dlouhodobě dominuje Saúdská Arábie. Ta se podílí přibližně na třetině celkových notifikací, přičemž klíčová část jejích nákupů připadá na rok 2010, kdy Rijád pořídil například vrtulníky Apache či modernizované letouny F⁠15. Tento jednorázový nákupní blok patří k největším v celém sledovaném období a potvrzuje, že Spojené státy jsou strategickým bezpečnostním partnerem Rijádu v dlouhodobém horizontu.

Dalším důležitým pilířem amerických vojenských dodávek je oblast Asie a region Indo Pacifiku. Zde sice objemy nedosahují evropské úrovně, nicméně strategický význam pro Spojené státy je zásadní. Nejvýznamnějšími odběrateli jsou Japonsko a Jižní Korea, které investují do americké výzbroje v reakci na rostoucí čínskou vojenskou sílu a severokorejský raketový program. Austrálie zůstává důležitým, i když méně objemovým partnerem, přičemž všechny tři země sdílejí potřebu interoperability se silami Spojených států a společnou orientaci na americkou techniku považují za klíč pro regionální stabilitu.

Evropský trh však nabízí nejpřesnější obraz současného vývoje. Detailní členění v databázi ukazuje, že největším evropským zákazníkem je Polsko, které uskutečňuje masivní modernizační program zahrnující systémy HIMARS, tanky Abrams i vrtulníky Apache. Polský nákupní plán zásadním způsobem přetváří strukturu ozbrojených sil a činí z Polska jednu z nejlépe vybavených armád v regionu. Vysoké objemy nákupů má i Finsko a Německo, avšak Polsko jednoznačně určuje tempo evropské poptávky a potvrzuje, že střední Evropa se stává klíčovým prostorem modernizace celého kontinentu.

Psali jsme: Pavlův plán odhalen. Holec tvrdě popsal hradní hru o moc

Na mimořádné pozici se od roku 2024 ocitla Ukrajina. V letech 2024 a 2025 došlo k téměř pětinásobnému nárůstu notifikací zahraničních vojenských prodejů, což představuje zásadní změnu v charakteru americké pomoci. Zatímco dříve byly dodávky poskytovány především prostřednictvím mimořádných prezidentských programů, nejnovější data naznačují posun směrem ke standardním mechanismům zahraničních vojenských prodejů. Tento vývoj ukazuje, že Spojené státy začínají Ukrajinu vnímat jako plnohodnotně integrovaného partnera, jehož výzbroj bude dlouhodobě sladěna se západními standardy.

Zvyšující se poptávka klade značné nároky na americký obranný průmysl. Databáze sleduje i zapojené podniky a jejich geografické rozmístění, což umožňuje analyzovat dopady na výrobní kapacity a schopnost Spojených států reagovat na požadavky spojenců. Rostoucí evropská poptávka vyvolává otázky týkající se prioritizace dodávek, kapacitního plánování a budoucí schopnosti Spojených států uspokojovat zároveň potřeby domácí armády i spojenců. V situaci, kdy se poptávka zvyšuje po celém světě, je otázka efektivního řízení dodávek jedním z nejzásadnějších prvků budoucí bezpečnostní architektury.

Závěrem lze konstatovat, že americké zahraniční vojenské prodeje představují více než pouhý technický mechanismus, protože se postupně stávají ukazatelem globální mocenské rovnováhy. Evropa je nyní jejich hlavním příjemcem a dynamika Blízkého východu i Indo Pacifiku ukazuje, že geopolitická realita se rychle mění. Spojené státy tak nadále hrají klíčovou roli v modernizaci armád spojenců a současně zásadním způsobem ovlivňují podobu budoucí bezpečnostní architektury západního světa.

Použité zdroje: Bruegel. Europe’s dependence on US foreign military sales and what to do about it. Policy Brief 27/2025.; Bruegel. Understanding US foreign military sales globally since 2008. Working Paper 27/2025.

(Kovář, bruegel.org, foto: aiko)