Finská energetická společnost Fortum letos jmenovala ředitelem pro geopolitiku a odolnost Samu Paukkunena, bývalého vysokého představitele NATO pro klimatickou a energetickou bezpečnost. Jeho úkolem je vyhodnocovat geopolitická rizika a posilovat připravenost podniku na krizové situace. Rafinérská skupina Neste podobně získala někdejšího finského velvyslance Jukku Siukosaariho, který vede oblast veřejných záležitostí a geopolitiky. Tyto kroky ukazují zásadní změnu přístupu. Energetické společnosti již nemohou spoléhat pouze na technickou ochranu zařízení. Potřebují také vlastní schopnosti vyhodnocovat bezpečnostní situaci, předvídat možné narušení dodávek a spolupracovat se státními institucemi.
Závažnost bezpečnostního vývoje však neznamená, že každý požár, porucha nebo incident v energetické síti musí být výsledkem sabotáže. Je nezbytné rozlišovat mezi prokázanými útoky, podezřeními a neověřenými tvrzeními o jejich původcích. Pro bezpečnostní plánování je přesto rozhodující schopnost připravit se i na hrozby, jejichž konkrétní původ nelze předem určit.
Útokům nelze vždy zabránit. Ochrana přinese nové náklady
Rozsah rizik dokládají údaje Mezinárodní energetické agentury. Podle její analýzy čelila v roce 2024 typická energetická společnost více než 1 500 pokusům o kybernetický útok týdně, přibližně trojnásobku hodnoty z roku 2020. Neznamená to, že všechny pokusy byly úspěšné. Statistika však ukazuje rostoucí intenzitu digitálních hrozeb. Digitalizace energetiky přináší vyšší efektivitu, ale také nová bezpečnostní rizika. Elektrárny, přenosové sítě a distribuční soustavy stále více využívají automatizované řízení a propojené informační systémy. Narušení těchto technologií může za určitých okolností omezit provoz i bez fyzického poškození zařízení.
Ještě složitější je ochrana rozsáhlé infrastruktury před přímými útoky. Generální ředitel německé společnosti E.ON Leonhard Birnbaum již v září upozornil, že podnik provozuje 2 720 rozvoden. Zajištění nepřetržité fyzické ostrahy každé z nich by představovalo mimořádně vysoké náklady, které navíc německý regulátor podle jeho vyjádření automaticky neuznává. Zde vzniká zásadní ekonomický problém. Vyšší bezpečnost vyžaduje investice do monitorování, ochranných technologií, záložních systémů, náhradních dílů a krizové připravenosti. Jejich náklady mohou nést provozovatelé, stát nebo prostřednictvím regulovaných cen také odběratelé. Rozdělení těchto výdajů však závisí na konkrétních pravidlech a nelze předpokládat, že se každá nová investice automaticky promítne do účtů za energie.
Největším rizikem by bylo, kdyby státy přijímaly stále rozsáhlejší bezpečnostní požadavky bez jasného vyhodnocení jejich účinnosti a nákladů. Energetická bezpečnost musí být měřitelná skutečnou odolností systému, nikoli počtem nových předpisů.
Česko má nové zákony. Kdo však zaplatí skutečnou ochranu?
Pro Českou republiku je ochrana energetické infrastruktury zásadní otázkou hospodářské i národní bezpečnosti. Přenosová a distribuční soustava, elektrárny, plynovody a další energetická zařízení vytvářejí vzájemně propojený systém. Významný výpadek by mohl zasáhnout průmyslovou výrobu, dopravu, zdravotnictví i fungování veřejných institucí. Česká republika již přijala zákon č. 266/2025 Sb. o kritické infrastruktuře, účinný od 19. srpna 2025. Ten převádí do českého práva evropskou směrnici CER a stanovuje pravidla pro posuzování rizik, přijímání bezpečnostních opatření a zajištění kontinuity základních služeb. Od listopadu 2025 současně platí nový zákon č. 264/2025 Sb. o kybernetické bezpečnosti, který převádí požadavky evropské směrnice NIS2. Rozšiřuje povinnosti organizací v oblasti řízení kybernetických rizik a ochrany regulovaných služeb.
Rozhodující proto nebude samotný objem prostředků vynaložených na zabezpečení, ale skutečná schopnost systému útoku odolat. Stát musí zajistit koordinaci provozovatelů, bezpečnostních složek a krizového řízení. Současně potřebuje pravidelně prověřovat, zda jsou připravené postupy funkční i v případě rozsáhlejšího narušení provozu. Evropská energetika vstupuje do období, kdy bezpečnost dodávek nezávisí pouze na množství elektřiny, plynu a ropy, ale stále více také na schopnosti ochránit a obnovit samotnou infrastrukturu.
Česko již přijalo důležité právní předpisy, jejich skutečnou účinnost však musí teprve prokázat praxe. Největším problémem by bylo vytvořit nákladný systém nových povinností bez jasné odpovědnosti, financování a kontroly výsledků. Energetickou bezpečnost totiž nezajistí další zákon sám o sobě, ale připravená infrastruktura, schopní lidé a fungující krizové postupy.
Zdroje: 1. Financial Times – Evropské energetické společnosti posilují ochranu před sabotážemi; 2. Fortum – Jmenování Samu Paukkunena ředitelem pro geopolitiku a odolnost; 3. S&P Global – NATO varuje před rostoucím ohrožením evropské energetiky; 4. Reuters – E.ON upozorňuje na rostoucí hrozby pro energetickou infrastrukturu; 5. IEA – Kybernetické hrozby a bezpečnost energetiky; 6. Evropská komise – Přezkum evropského rámce energetické bezpečnosti; 7. NÚKIB – Účinnost nového zákona o kybernetické bezpečnosti; 8. Ministerstvo vnitra – Vláda schválila posílení antidronové ochrany







