Evropa se ocitla ve zvláštní době, kdy politická rozhodnutí stále častěji připomínají symbolická gesta namísto promyšlených strategií. Hlavní představitelé unijní politiky se předhánějí v prohlášeních o suverenitě a nezávislosti, zatímco reálná závislost na světových velmocích sílí. Ve jménu morálních zásad vznikají kroky, které spíše než sílu Evropy odhalují její nejistotu a slabost. Dřívější důraz na rozvahu a vyváženost nahradila rétorika sankcí, embarg a neustálých výjimek. Evropští politici se tak často stávají vězni vlastních slov, místo aby hledali realistickou cestu k prosperitě a bezpečí.
Publicista a ekonom Pavel Šik ve svém komentáři zachycuje tuto atmosféru rozčarování a únavy z politického světa, který podle něj ztratil schopnost sebereflexe. Jeho text není jen kritikou institucí, ale i osobní zpovědí člověka, jenž sleduje, jak se veřejná diskuze mění v propagandu a jak se z rozumu stává pouhý ornament rétoriky. S nadhledem, ironií i melancholií píše o Evropě, která zapomněla mlčet, když by měla přemýšlet, a o společnosti, která si z iluzí udělala nový druh víry.
„Dnes ráno otevřu Politico a uvítá mě hlavní článek, že Leyenová chce předložit plán na zrušení závislosti na klíčových čínských nerostných surovinách... a úplně upřímně přiznávám, že už ztrácím sílu vůbec něco komentovat. Evropa byla asi vždycky politický divadlo, ale její hlavní tvář dnes je pro mě symbol úpadku. My nemůžeme vůbec vyčítat Rusku nebo Číně, že oblbují své občany, vždyť evropští politici jsou v oblbováni špičky.
Po tom tragikomickém příběhu jak Nizozemci znárodnili na nátlak Američanů privátní čínskou firmu a Evropě došly čipy, o kterém jsem psal před dvěma dny, se ozvala asi největší politická mrtvola Evropy Macron a bubnuje do obchodní války s Čínou. A prakticky současně bubnuje i Leyenová. Nemůžu si pomoct, ale kam se hrabe propaganda čínský komunistický strany, ta je alespoň založena na výsledcích.
Evropa vydává na Leyonové popud enormní energii na absurdní diskuze, zda poruší mezinárodní finanční řád a zabaví cizí státní majetek, což se nestalo ani za druhé světové. V zákulisí Berlín prosí Washington o výjimky z jejich nejnovějších sankcí na ruskou ropu, protože jinak jsou Němci i přes zabavení cizího majetku v zásadních problémech a příští týden bude Brusel prosit Peking, aby zrušil nařízení ohledně čipů, než to plnou silou zasáhne celý evropský průmysl. Když něco poděláte a snažíte se vyřešit naprostý průšvih, tak základní pravidlo je mlčet, ne vyhrožovat.
Nemám nic proti tomu, aby Evropa byla méně závislá na velmocenských hrách. Ale prakticky ani nelze sepsat všechno to, co by musela udělat, aby to fungovalo. Možná, že to základní je, že by si musela nejdříve vytáhnout hlavu ze zadku, a přestat ty lidi, kteří to možná umí změnit, interně hanit a dehonestovat jako extrémisty.
Když ale sleduju, co se děje u nás, jak je možné zcela zfanatizovat dav těch prý inteligentních lidí, aby se skládali na neexistující raketu, rafinovaně pojmenovanou po mrtvém státním úředníkovi, nemám moc naději. Kam se hrabou všichni konspirátoři i spisovatelé, na to by i Čapek zíral s otevřenou pusou.
A tak to jen tiše pozoruju, a zcela odevzdaně si balím kufr do Číny a jelikož je tam teplo, přidávám hlavně trička.
Před časem jsem si koupil tričko SOSP s námětem Orwella, abych je v jejich práci podpořil. Tak jako jiní podporují neexistující raketu, já podpořil SOSP, abych mohl dnes ještě svobodně napsat, že společnosti jebe na všech frontách. Abych mohl napsat, že když jsou lidi schopni věřit tomu, že raketa Dana pomůže obyčejným Ukrajincům, jsou schopni věřit i tomu, že sankce zastaví válku nebo že můžeme být hned zítra nezávislí na Číně.
(z facebookového profilu Pavla Šika)
A beru si to tričko s sebou i když si ho tam oblíknu pouze po práci. Má dcera se snažila mi to tričko z kufru zase nenápadně vyndat, ale já si ho tam dal zpátky. Ani nevím proč, možná z nějaký nostalgie a stesku po době minulé, když jsme ještě opravdu mohli někomu něco vyčítat a veřejná diskuze u nás nebyla jen propagandou,“ napsal na síti facebook publicista a glosátor politického a společenského dění Pavel Šik.
(dan, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
