A zatímco politici opakují mantru o zelené budoucnosti, realita je mnohem temnější. Doslova i obrazně.
Britský autor Wessie du Toit líčí v rozsáhlém reportáži zveřejněné na portálu UnHerd svou zkušenost z výpadku proudu v Portugalsku, který se během několika hodin rozšířil přes celou Pyrenejskou oblast až do Francie. Mobilní signál, internet, voda z kohoutku, to vše zmizelo. Lidé se náhle ocitli v situaci, která připomínala postapokalyptický film.
„Na WhatsAppu se šířila falešná zpráva, že Rusko zahájilo masivní kyberútok napříč Evropou. Pak po několika hodinách vyschly naše komunikační kanály. Brzy už netekla ani voda z kohoutku,“ píše Wessie du Toit.
Nešlo o sabotáž, ale o prosté selhání systému, který se stává stále méně odolným, jakmile se vzdává tradičních, stabilních zdrojů energie. Solární elektrárna na jihu Španělska se údajně náhle odpojila kvůli nadprodukci elektřiny. Síť nebyla schopna výkyv vyrovnat a chyběly plynové a jaderné elektrárny, které by mohly pružně snížit výkon. Před tímto rizikem přitom už v únoru varoval španělský provozovatel přenosové soustavy Red Eléctrica de España: „Kvůli vysokému podílu obnovitelných zdrojů hrozí vážné výpadky.“
To, co se stalo v jižní Evropě, může být brzy realitou i ve Velké Británii. Labouristická vláda Keira Starmera prosazuje, aby do roku 2030 pocházelo 95 % britské elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jenže už letos v lednu byla britská síť „nebezpečně blízko selhání“, když solární a větrná energie nestačila pokrýt zimní poptávku. I bývalý premiér Tony Blair, sám dlouholetý zastánce zelené agendy, varoval, že „špatně promyšlený hon za Net Zero může celé úsilí o dekarbonizaci vykolejit“.
Je zřejmé, že ideologické nadšení přehlušuje technickou realitu. Baterie, které by mohly stabilizovat výkyvy obnovitelných zdrojů, stále nejsou dostatečně výkonné. Větrníky a panely sice vyrábějí energii zdarma, ale jen když svítí slunce nebo fouká vítr. Jinak ne. A právě tato nepravidelnost ohrožuje samotný základ moderní společnosti, kterým je stabilní a nepřetržitá dodávka elektřiny.
Elektrifikace celého hospodářství, automobilů, topení a průmyslu, jak ji propaguje EU, vytváří také nové formy závislosti a napětí. V prosinci Německo a Dánsko postihl útlum větru a slunce. Norská vláda v reakci na to pohrozila přerušením elektrického spojení s Dánskem. Švédsko vyzvalo Německo k reformě energetického trhu, a francouzská Národní fronta slíbila, že zruší účast Francie v systému přeshraničního obchodování s elektřinou.
„Vidina společného evropského trhu s elektřinou, kde proudí elektrony z oblastí s větrem a sluncem do těch bez nich, se začíná drolit. Spotřebitelé nechtějí platit vyšší ceny za to, že někde jinde nefouká vítr,“ píše Wessie du Toit.
Tato situace není jen ekonomická, ale i politická, a vede k fragmentaci evropské energetické solidarity.
Politický konsensus okolo zelené transformace se rychle rozpadá. Každý výpadek proudu, byť krátký, prohlubuje nedůvěru veřejnosti a posiluje opozici. Přitom by se celá situace dala zmírnit, kdyby státy přestaly předčasně zavírat jaderné a plynové elektrárny. Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve své důvěrné zprávě varovala před „předčasným odstavováním méně nestabilních zdrojů energie“.
Psali jsme:
Zelená transformace vyžaduje realismus, nikoliv ideologii
„Design sítí, politická rozhodnutí a mapování rizik nejsou připraveny na situaci, kdy je v síti příliš mnoho obnovitelných zdrojů,“ cituje du Toit energetického analytika Javiera Blase. Místo dalšího uzavírání tradičních elektráren by se vlády měly soustředit na budování moderní infrastruktury, zajištění bezpečnosti a kybernetické ochrany sítě.
Největší hrozbou při výpadku není samotná tma, ale ztráta společenské důvěry. Jakmile přestane téct voda, nefunguje telefon a platba kartou selže, civilizace se začne drolit.
„Celá společnost stojí na křehkém základu důvěry. Pokud se svět plný mediálních závisláků ponoří do ticha, tato důvěra se může rychle vytratit,“ varuje Wessie du Toit.
Evropa tedy stojí na křižovatce. Buď bude dál slepě tlačit zelenou utopii, nebo si konečně přizná, že energetická bezpečnost, odolnost a rozumná rozvaha musí být nadřazeny ideologickým sloganům? Pokud ne, další blackouty nebudou otázkou „jestli“, ale „kdy“.
(Chmelík, UnHerd.com, foto: zai)
