Před nadcházejícím summitem na Aljašce, kde se má sejít americký prezident Donald Trump s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, se evropská diplomacie ocitá v nezvyklé pozici. Zatímco jednání má potenciál zásadně ovlivnit další vývoj války na Ukrajině, hlavní evropští lídři zůstávají mimo skutečné rozhodovací procesy.
„Pokud jde o válku na Ukrajině, Friedrich Merz je jako fanoušek na boxerském zápase: nemůže sám vstoupit do ringu, ale dychtí udělovat rady svému oblíbenému bojovníkovi“ napsal politický komentátor Wolfgang Münchau pro britský server UnHerd.
Evropští politici se v posledních týdnech snaží ovlivnit agendu summitu. Polský premiér Donald Tusk volá po tom, aby byla Ukrajina zahrnuta do jednání, zatímco německý tisk, například deník Bild, varuje před „červenými liniemi“, které by Evropa měla Trumpovi a Putinovi stanovit. Ve skutečnosti však EU nedisponuje pákami, které by dokázaly reálně zasáhnout do dohody dvou nejmocnějších hráčů. Role Evropy se tak redukuje na vysílání signálů a stanovování podmínek, které však nemusí být brány v potaz.
Podle Münchaua je hlavním strachem evropských lídrů, že summit naruší narativ o nevyhnutelném vítězství Ukrajiny. To by mohlo změnit veřejné mínění i politickou dynamiku uvnitř samotné EU. Západní podpora Kyjeva stojí nejen na vojenských dodávkách, ale i na přesvědčení, že konečný výsledek konfliktu bude příznivý pro Ukrajinu. Jakýkoli kompromis, který by zakonzervoval současný stav, by mohl tento obraz rozbít.
Situace na bojišti mezitím nevypadá optimisticky. Ruské síly pokračují v tlaku v Doněcké oblasti a nedávno prolomily obrannou linii u Pokrovska. Hrozí obklíčení Kramatorsku, strategického a ekonomického centra regionu, jehož pád by měl výrazný dopad na morálku i ekonomickou odolnost Ukrajiny. Tato realita staví do jiného světla představy, že jednání v Aljašce mohou vést k plnému stažení ruských sil bez územních ústupků.
Možné scénáře mírové dohody, o nichž se v zákulisí spekuluje, by mohly vycházet ze stavu na frontě. To by znamenalo, že Rusko by si ponechalo části území, které ovládá, výměnou za určité ústupky jinde. Taková dohoda by se mohla opírat o koncept „net-zero“. Nikdo by sice formálně neprohrál, ale realita na zemi by znamenala faktické uznání ruských zisků. Pro Ukrajinu by to byla těžká rána, pro Evropu zase test, zda je schopna ustát politické důsledky a zachovat jednotu.
Evropa se tak ocitá v paradoxní situaci. Na jedné straně má přímý zájem na výsledku, protože válka ovlivňuje její bezpečnost, ekonomiku i politickou stabilitu. Na straně druhé stojí mimo skutečné rozhodování, které nyní drží v rukou Washington a Moskva. A jak naznačuje tón evropských lídrů, obava z toho, že výsledkem bude kompromis místo vítězství, převládá nad připraveností čelit složitým dohodám, jež by mohly alespoň zastavit krveprolití.
Jestli se Evropa dokáže v příštích týdnech dostat z role diváka na skutečné místo u jednacího stolu, zůstává otevřenou otázkou. Pokud ne, může se stát, že rozhodující kapitola války na Ukrajině se odehraje bez jejího přímého vlivu, a její následky bude muset nést dlouhé roky.
(Kyncl, UnHerd.com, foto: zai)
