Ještě před několika lety bylo Grónsko pro většinu evropské politiky především vzdáleným arktickým územím spojeným s rybolovem, klimatem a vědeckým výzkumem. Dnes se z největšího ostrova světa stává jeden z nejstrategičtějších prostorů severní polokoule. Spojené státy otevřeně požadují jeho kontrolu, Dánsko posiluje vojenskou přítomnost, Rusko má v Arktidě rozsáhlé vojenské kapacity a Čína se dlouhodobě snaží získávat přístup k severním dopravním trasám, výzkumu a surovinovým projektům.
Evropská unie nyní reaguje způsobem, který ukazuje, že se změnil i její pohled na ostrov. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová přijela 6. září do Grónska společně s dánskou premiérkou Mette Frederiksenovou a grónským premiérem Jensem-Frederikem Nielsenem. Komise oznámila, že připravuje podstatné zvýšení evropských investic a jejich rozšíření do oblastí kritických surovin, satelitních komunikací a obnovitelných zdrojů. Přesná velikost nového balíku zatím zveřejněna nebyla.
Grónsko už přitom není pro Brusel neznámým partnerem. Evropská unie má pro období 2021–2027 vyčleněno 225 milionů eur na bilaterální spolupráci, především ve vzdělávání a zeleném růstu. V roce 2024 otevřela Evropská komise v Nuuku vlastní kancelář a podepsala dva další programy za téměř 94 milionů eur zaměřené na vzdělávání a čistou energii. V roce 2023 navíc EU s Grónskem uzavřela strategické partnerství pro udržitelné dodavatelské řetězce surovin. To všechno existovalo už před současnou krizí. Teprve americký tlak však evropské politice naplno připomněl, že ekonomická spolupráce bez geopolitické strategie nemusí stačit.
Pod grónskou půdou leží část evropské surovinové bezpečnosti
Grónsko je pro Evropu mimořádně zajímavé především svým nerostným bohatstvím. Na jeho území se nacházejí ložiska řady surovin, které evropský průmysl potřebuje pro baterie, elektrické sítě, elektroniku, obnovitelné zdroje, kosmické technologie i obrannou výrobu. Evropská komise proto Grónsko už před současnou krizí zařadila mezi země, s nimiž chce budovat strategická surovinová partnerství.
Jedním z konkrétních projektů je Malmbjerg zaměřený na molybden, který Evropská komise zahrnula mezi strategické projekty mimo EU. Molybden je důležitý například pro vysoce odolné oceli používané v energetice, průmyslu a dalších technologicky náročných aplikacích. Pro Brusel je význam podobných projektů zřejmý. Evropa zažila, co znamená přílišná energetická závislost na Rusku, a současně sleduje, jak Čína využívá dominantního postavení při zpracování některých kritických surovin jako nástroje hospodářské politiky. Bylo by strategicky absurdní opakovat stejnou chybu potřetí a zjistit za deset let, že evropský obranný, automobilový nebo energetický průmysl stojí na materiálech, jejichž dodávky kontroluje jediný vnější dodavatel.
Jenže nalezené ložisko ještě není surovina připravená pro evropskou továrnu. Grónsko má necelých 60 tisíc obyvatel, obrovské vzdálenosti, extrémní klimatické podmínky a velmi omezenou infrastrukturu mezi jednotlivými sídly. Nový důl může vyžadovat nejen samotnou těžební technologii, ale také přístav, energetiku, ubytování pracovníků a další infrastrukturu. Tady se ukáže, zda evropská surovinová strategie znamená něco víc než mapování nalezišť a vydávání politických deklarací.
Pokud chce EU získat alternativu k čínským dodavatelským řetězcům, bude muset přijmout i cenu této nezávislosti, tedy dlouhodobé investice do projektů, které jsou drahé, technicky obtížné a jejichž návratnost se nepočítá na jedno volební období. Grónsko proto není rychlou odpovědí na evropskou závislost na kritických surovinách. Je testem, zda je Evropa vůbec schopna budovat jejich dodávky desetiletí dopředu.
USA už na ostrově jsou. A chtějí víc
Suroviny jsou ale jen jednou částí příběhu. Ještě významnější je poloha ostrova. Grónsko leží mezi Severní Amerikou, Evropou a Arktidou. Spojené státy zde už dávno mají vojenskou přítomnost prostřednictvím Pituffik Space Base. Radar tamního 12. Space Warning Squadron zajišťuje včasné varování před balistickými raketami a sleduje objekty ve vesmíru. Americká přítomnost proto není výsledkem posledních Trumpových výroků, ale dlouhodobou součástí severoamerické obrany. Proto je současný tlak Washingtonu tak mimořádný.
Donald Trump opakovaně prohlašuje, že Spojené státy potřebují Grónsko kontrolovat, protože podle něj Dánsko nedokáže území dostatečně bránit. Grónská i dánská vláda jeho požadavky odmítly. USA přitom už podle stávajících dohod mají možnost svou vojenskou přítomnost na ostrově rozšiřovat. Spor tedy není pouze o to, zda Amerika může mít na Grónsku více vojáků. Jde o mnohem citlivější otázku politické kontroly nad územím spojence.
To vytvořilo uvnitř NATO situaci, která by ještě nedávno působila absurdně. Aliance má chránit území svých členů před vnějšími hrozbami, ale jeden z jejích nejsilnějších států současně požaduje kontrolu nad územím jiného člena. Americký, dánský a grónský dialog pokračuje, žádná dohoda však zatím nevznikla a Trump svůj požadavek během červencového summitu NATO znovu zopakoval. Kodaň proto začala výrazněji ukazovat, že Grónsko hodlá bránit. Dánsko v září poprvé v moderní době vyslalo na ostrov brance k arktickému výcviku a investuje do nových lodí, dronů, sledovacích systémů a dalších schopností. Výcvik je součástí širšího posilování NATO v Arktidě.
Na druhé straně stojí Rusko, které má ze všech arktických států nejrozsáhlejší vojenské zázemí na severu a významná část jeho strategických jaderných kapacit je spojena se severními oblastmi. Moskva posilování NATO v Arktidě kritizuje jako hrozbu vlastní bezpečnosti. Čína není arktickým státem, přesto se o region dlouhodobě zajímá. Nové lodní trasy, energie, nerostné suroviny a spolupráce s Ruskem jí dávají důvod, proč severní prostor sledovat stále pozorněji. Arktida tak přestává být okrajem světové politiky. Postupně se mění v další prostor, kde se stýkají vojenské, surovinové a obchodní zájmy největších mocností.
Grónsko není kořist. A právě to musí Evropa pochopit
Největší chybou by bylo dívat se na celý spor jako na soutěž Washingtonu, Bruselu a Pekingu o to, kdo Grónsko „získá“. Ostrov není prázdným strategickým územím ani zásobárnou surovin bez vlastní politické vůle. Grónsko má rozsáhlou samosprávu, vlastní vládu a dlouhodobou debatu o možné úplné nezávislosti na Dánsku. Grónská politická reprezentace proto může rostoucího zájmu velmocí využívat k získání investic, infrastruktury a větší ekonomické samostatnosti, aniž by chtěla vyměnit dánskou závislost za americkou, evropskou nebo čínskou. Pro Evropskou unii je to nejdůležitější lekce.
Brusel má proti ostatním aktérům jednu významnou výhodu, dlouhodobé institucionální vztahy. Grónsko sice v roce 1985 vystoupilo z tehdejších Evropských společenství, ale zůstalo úzce propojeno s EU prostřednictvím Dánského království a evropských programů. Otevření kanceláře Komise v Nuuku v roce 2024 bylo proto víc než administrativním krokem. Znamenalo fyzickou evropskou přítomnost v prostoru, jehož geopolitická hodnota rychle roste. Tuto výhodu však lze snadno promarnit. Pokud bude Evropa Grónsko chápat pouze jako zdroj minerálů nebo předpolí bezpečnostní politiky, bude dělat stejnou chybu jako každá velmoc, která na mapě vidí území a zapomíná na jeho obyvatele.
Úspěšná evropská strategie proto musí být pro Grónsko výhodná sama o sobě. Musí znamenat pracovní místa, infrastrukturu, vzdělání, místní zpracování surovin, kvalitnější digitální spojení a větší schopnost ostrova hospodářsky stát na vlastních nohách. Teprve potom může být evropské partnerství dlouhodobě politicky silnější než americký tlak nebo případná nabídka kapitálu odjinud.
Pro Českou republiku může Grónsko působit vzdáleně, ale evropská surovinová bezpečnost vzdálená není. Automobilový, energetický, elektronický i obranný průmysl jsou závislé na materiálech, jejichž dodávky Evropa zdaleka nekontroluje. Pokud se podaří vytvořit nové bezpečné dodavatelské řetězce, budou jejich zákazníky i české podniky.
Ještě důležitější je však širší poučení. Evropa dlouho předpokládala, že její okolí lze stabilizovat obchodem, normami a diplomatickými dohodami. Grónsko ukazuje, že se svět vrátil k tvrdší logice. Mocnosti znovu soutěží o přístavy, suroviny, vojenskou infrastrukturu, námořní trasy a strategická území. EU v takovém světě nemůže spoléhat na to, že její zájmy budou respektovány jen proto, že její pravidla jsou dobře napsaná. Musí být schopna nabídnout kapitál, technologie, bezpečnost i dlouhodobý politický vztah.
Skutečná otázka proto nezní, zda si Grónsko vybere Evropu, Ameriku nebo Čínu. Grónsko si především musí rozhodovat samo. Pro Evropu zní otázka jinak: dokáže nabídnout tak silné partnerství, aby pro Gróňany bylo výhodnější držet se evropského prostoru než hledat budoucnost u jiných velmocí? Jestliže to Brusel nedokáže, nebude problém v tom, že Grónsko někdo Evropě „vzal“. Problém bude v tom, že Evropa nedokázala přesvědčit strategicky důležitou zemi, že stojí za to zůstat jejím nejbližším partnerem.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Reuters – EU zvyšuje podporu Grónsku v době amerického tlaku; 2. Reuters – Dánsko vyslalo do Grónska brance kvůli rostoucímu napětí v Arktidě; 3. Evropská komise – spolupráce Evropské unie s Grónskem; 4. Evropská komise – strategická partnerství v oblasti kritických surovin; 5. Evropská komise – Critical Raw Materials Act a strategické projekty; 6. U.S. Space Force – mise systému včasného varování na Pituffik Space Base
