Hlavní hygienička Barbora Macková v rozhovoru otevřeně připustila, že varování veřejnosti před kontaminovaným kojeneckým mlékem přišlo s prodlevou. Zároveň uznala, že selhala komunikační linka mezi institucemi a že informace se k ní dostaly až ve chvíli, kdy už byla situace vážná. Sama uvedla, že první formální informaci obdržela 27. ledna a téhož dne vydala upozornění, přestože v evropském výstražném systému RASFF byla varování s označením potenciálně vážné evidována už 5. ledna a výrobci stahovali výrobky od prosince. V České republice se první podezření na otravu objevila 12. a 13. ledna. Na celý případ upozornil původní rozhovor publikovaný serverem Seznam Zprávy, dostupný zde: Hlavní hygienička: Varovali jsme kvůli kojeneckému mléku pozdě.
Toxin cereulid, který mohl být v mléce přítomen, může způsobit zvracení a průjem a je zvlášť nebezpečný pro kojence a malé děti. Hygienici nyní prověřují podezření z otravy u osmi dětí. Ministerstvo zdravotnictví přitom ještě v polovině února nedokázalo uvést, kolik případů podezření eviduje. Macková přiznala, že systematické sledování a shromažďování dat začalo až poté, co jako hlavní hygienička vydala první upozornění a zahájila komunikaci s krajskými hygienickými stanicemi.
Sama konstatovala, že selhala vzájemná informovanost a potažmo i informování veřejnosti. Z interního šetření podle ní vyplynulo, že komunikační kanály nefungovaly dostatečně pružně. Zároveň zdůraznila, že bezpečnost potravin má v gesci Ministerstvo zemědělství a dozorovým orgánem je Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která podle jejích slov konala dle pravidel.
Hlavní hygienička opakovaně poukázala na dlouhodobé podfinancování veřejné ochrany zdraví. Uvedla, že provozní náklady jsou nyní snižovány o třetinu a průměrný plat v hygienické službě činí čtyřicet tři tisíc korun hrubého. Podle jejích slov odchází mnoho zaměstnanců a systém je čím dál méně konkurenceschopný. Připustila, že v tristní personální situaci je obtížné zajistit včasnou komunikaci a že systém hlášení je nutné pravidelně trénovat a kontrolovat.
Macková rovněž uvedla, že nastaví interní procesy tak, aby se nestalo, že jako hlavní hygienička nebude informována o závažných skutečnostech od počátku. Přiznala, že je to pro ni poučení a že bude aktualizovat postupy, aby se podobná situace neopakovala. Současně uvedla, že reforma hygienické služby naráží na nedostatek financí a politické shody a že bez robustního a udržitelně financovaného systému nebude možné zajistit plnou připravenost na budoucí hrozby.
Případ kontaminovaného kojeneckého mléka tak podle samotné hlavní hygieničky ukázal rezervy v komunikaci, omezené kapacity a skutečnost, že informace o závažném riziku pro nejzranitelnější skupinu obyvatel se do systému dostaly se zpožděním.
Problém, který tato kauza odhalila, je výrazně vážný a systémový. Orgány, které mají na starosti ochranu zdraví a bezpečnost potravin, ani po zkušenostech s pandemií covidu 19 nenastavily procesy tak, aby mohly včas varovat obyvatele před zdravotními riziky a nepřipustit zpoždění v komunikaci. Do systému kontroly bezpečnosti potravin patří Ministerstvo zemědělství, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa a orgány ochrany veřejného zdraví včetně krajských hygienických stanic a Ministerstva zdravotnictví. Informace jsou sdíleny také prostřednictvím evropského systému RASFF. Právě propojení těchto článků mělo zajistit rychlou reakci a jednotné varování veřejnosti.
V této souvislosti je nutné připomenout, že Barbora Macková je nejen hlavní hygieničkou České republiky, ale zároveň ředitelkou Státního zdravotního ústavu. Hygienická služba má v České republice více než dva tisíce zaměstnanců a Státní zdravotní ústav přes pět set zaměstnanců. Při takovém personálním zázemí nelze problém zúžit pouze na nedostatek úředníků. Kauza ukazuje spíše na otázku kvality řízení, nastavení odpovědnosti a schopnosti vedení zajistit, aby klíčová informace o zdravotním riziku byla předána bez zbytečné prodlevy. Rychlé varování veřejnosti v krizové situaci není otázkou stovek lidí, ale jasně nastavených procesů a jednoznačného velení.
V závěru je proto nezbytné vyzvat ministra zdravotnictví i vládu České republiky k zásadní nápravě. Ochrana veřejného zdraví nemůže fungovat v roztříštěném modelu s nejasným přenosem odpovědnosti mezi jednotlivými institucemi. Je nutné vytvořit funkční systém s jednotným řízením, jasnou hierarchií odpovědnosti a povinností okamžitého předávání informací při podezření na zdravotní riziko. Pokud stát nedokáže zajistit včasné varování ani v případě ohrožení kojenců, je to signál, že změna musí přijít rychle a systémově, nikoli jen formou dílčích úprav interních postupů.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: čt)
