Je urážkou památky zavražděných, že čeští nazi si zvou německé nazi do Brna. Pokud se čeští nazi chtějí bratřit se svými německými soukmenovci, mohou si za nimi zajet do Reichu, stejně jako tam za nimi jel soudruh prezident.....
A k tomu jeden komentář:
Česká opozice, jež se za zájmy Sudetoněmeckého landsmanšaftu bije ve sněmovně mnohem urputněji než za zájmy českých občanů, používá při obraně brněnského sjezdu dva základní argumentační fauly, komentuje Jindřich Rajchl:
1) Odpor koalice proti této akci poškozuje česko-německé vztahy a zbytečně vytahuje na povrch 80 let staré křivdy
Absolutní lež. Nikdo zde neuplatňuje kolektivní vinu vůči všem Němcům. Problémem je pouze Sudetoněmecký landsmanšaft. Tedy nástupnická organizace Henleinovy Sudetoněmecké strany, v níž působila celá řada bývalých nacistů. Ale nejde jen o minulost - jde především o současnost a minulost. Jejich vzdání se nároků na nemovitý majetek v našem pohraničí v roce 2015 byl učiněn jen naoko. Zrušení Benešových dekretů, jež by spustilo sérii nekonečných soudních sporů, nebylo nějakým okrajovým požadavkem. Bylo to jejich DNA. Byl to základ, na němž tato organizace vznikla. Sám Posselt řekl, že "nikdy nepoleví v tlaku, dokud nebudou zrušeny". Jejich názorovou otočku o 180 stupňů jim nikdo soudný nemůže věřit. Nezměnili cíl. Změnili pouze taktiku, jak jej dosáhnout. Po zlém to nešlo, tak to zkoušejí po dobrém. Chtějí nás salámovou metodou přesvědčit, abychom se jich vzdali sami.
2) Koncept vzájemné viny
Z téhle lži se mi dělá nevolno. Argumentace opozičních poslanců ve stylu "ano, jejich zločiny byly horší, ale my jsme se po válce vůči nim také dopouštěli excesů, a tak bychom se měli omluvit vzájemně", je totiž naprosto nechutná. A je základem pro koncept "smíření" spočívající ve vzájemné omluvě, namísto omluvy jednostranné. Tento názorový kastrát však opomíjí zcela klíčový aspekt, kterým je motiv těchto skutků. Pro pochopení si to převeďme na jednoduchý příklad - představte si, že vám někdo vyvraždí a znásilní půlku rodiny a chce vyhladit i její zbytek. Vy jej nakonec přemůžete, vyženete jej ze svého domu a u toho mu ještě pořádně naložíte. A po pár letech přijde nějaký mudrlant a řekne "měli byste se omluvit oba, protože jste se ani jeden nechoval hezky". Na to mám jednoduchou odpověď - ANI OMYLEM! Tento historický revizionismus kategoricky odmítám. Excesy našich předků v poválečném období nebyly chvályhodné, ovšem byly pochopitelné. Ruku na srdce - kdyby někdo takto ublížil vaší rodině, jste si jistí, že byste se následně nezachovali stejně jako oni? Já tedy nikoliv.
Pokud tedy omluva - tak jednostranná. Z jejich strany. Každá akce plodí reakci. A pokud někomu dáte facku, tak si pak nemůžete stěžovat, že vám ji vrátil. Bez jejich prvotního bezdůvodného násilí, by jim nikdy nikdo nezkřivil jediný vlas.
Proto odmítám "smíření" ve formě omluvy vzájemné. Na místě je pouze jasná a bezpodmínečnou omluva z jejich strany.
A na úplný závěr dodávám, že považuji za skandální, pokud nám jakýkoliv německý subjekt vzkazuje, že usnesení, které hodláme ve sněmovně prosadit, poškozuje česko-německé vztahy. Jedinou správnou odpovědí je vzkaz do Německa, že pokud si chtějí udržet dobré vztahy oni s námi, tak ať okamžitě vyzvou Sudetoněmecký landsmanšaft k upuštění od konání jejich sjezdu v Brně.
My nejsme jejich poddaní! A ani na vteřinu nemůžeme připustit, abychom se k nim podřízeně chovali.
Pokud se chtějí přiblížit k odpuštění (nikoliv usmíření), tak mám pro ně jednu dobrou radu.
Pokud se chtějí přiblížit k odpuštění (nikoliv usmíření), tak mám pro ně jednu dobrou radu.
Zaplaťte nám reparace, které nám už 80 let dlužíte.
Pak se můžeme bavit dál.
(rp,prvnizpravy.cz, fb, foto:arch.)
