Označení oplzlý stařec, kterým byl počastován premiér, se mě, jako jeho vrstevníka, přímo dotklo. Možná bych mohl být ještě oplzlejší, protože mimo své stáří žádný štít z titulů ani funkcí nemám. Samozřejmě mi neunikl návrat vrženého bumerangu na její hlavu.
Celé mě to přimělo k zamyšlení nad tím, kam jsme došli. Určitě ne k snaze o nějaké usmíření. Boj, vítězný střet, čím dál větší urážky a ponižování soupeře, to vítězí. Žádná snaha o toleranci a smíření. Lži, pomluvy, křivdy a podlosti se začínají vracet k původcům. Je tedy třeba víc lží, víc pomluv a podlostí?
Co bude dál – u nás, na Ukrajině, v Evropě? Občanské války? Kam potom budou prchat lidé, když se bude všude válčit? Tato forma nápravy společnosti u nás trvala za husitských válek cca patnáct roků. Třicetiletá válka snížila počet obyvatel o dvě třetiny. Ani ta poslední s desítkami milionů mrtvých nám nestačila, toužíme po stovkách milionů???
Před cca padesáti lety mi starší kolega v mém prvním zaměstnání, při nějaké hádce řekl: „Otoč si to Karle.“ Myslel tím, abych se na problém podíval z druhé strany. Vyměnil si místo s protivníkem. Byla to jedna z nejlepších rad, jaké jsem kdy dostal. Mládí bylo a je takové, že uznává a bere jako dar pouze vítězství.
Až mnohem později, a někteří to nepochopí nikdy, že pro život jsou možná víc důležité prohry. Ty nás nutí ke změnám, opravám a hledání. Stáří přináší zkušenost, kterou nejde získat jinak. Umění podívat se na věci z druhé strany, to není závislé na věku a velmi pomůže najít pochopení, toleranci i smíření při každém sporu. Křížek na krku je jen dekorací, když není v srdci. A soutěže kdo koho víc urazí, ke snížení napětí ve společnosti určitě nevedou.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
