Populismus prý existoval vždycky, ale ne vždy byl reakční, zní další Hvížďalou vypůjčený citát. 
(Těžko se však dopátrat, jaký případ kdy nastal, kdy byl populismus reakční, a kdy byl pokrokový. Řešícím vzorcem bude asi Milanem Danielem vzpomínaný výrok jednoho bachaře z Borů, který za normalizace převychovával politické vězně výroky typu: „Pravda je dvojí – kladná a záporná. Tu zápornou pravdu mají naši nepřátelé. Kladná pravda je naše.“)

Populisti podle Hvížďaly tvrdí, že jim jde o to, aby bylo líp. Přitom se snaží měnit složitý svět tak, aby o všem rozhodovali oni sami. Chtějí nejrůznějšími triky uspokojit touhu svých voličů po jednoduchých pravdách.
(Upřímně řečeno, ani z tohoto nejsem příliš intelektuálně obohacen. Marně pátrám po volebním subjektu, který by před volbami tvrdil něco jiného. A pokud jde o ty prostoduché pravdy typu „antibabiš“, „patříme na západ“, apod., pak ten Hvížďalův špílec bezpochyby míří na Fialu a spol.)

Pak si Hvížďala vzpomněl na Karla Poppera, který varoval před pasivitou demokratů, s tím, že nepřátele otevřené společnosti je třeba potlačit i silou.
(Tak tomuto se tedy říká „otevřená společnost“! Je to jako v jedné epizodě South Parku, kdy zákaz střílení zvěře s výjimkou vlastního napadení řešili lovci s dalekohledy na očích, a při jakémkoliv pohybu vzdálené zvěře s výkřikem „řítí se přímo na nás!“ na ní pálili jak u Verdunu.)

Jiný Hvížďalou citovaný mudrlant se vyvětil následovně: Úkolem demokratů je upřít radikálním silám jejich výlučné postavení v debatě a naopak tvrdit: „Migrace je řešením všech problémů, protože nám chybí pracovní síla.“
(Ti, kdo budou tuto větu číst dvatkrát, třikrát – a ani po dalším čtení se nechytnou, budou na tom stejně, jako já teď. Otáčel jsem noviny vzhůru nohama, četl je zprava, zleva, pozpátku i mezi řádky, ale furt mi vycházela pochopení se vzpírající imbecilní debilita. Zřejmě se někomu „všechny problémy“ zdrcly do nedostatku pracovní síly, a pak se mu ke všemu ještě zdrcnul celý mozek.)

Podle Hvížďaly prý populisté chtějí svět, ve kterém jen oni určují, co je pravda. Tvrdí, že žijeme v diktatuře, ale ve skutečnosti usilují o novou diktaturu.
(Napadá mě, jestli se při psaní tohoto blábolu nedíval Hvížďala do zrcadla? Ani jednou jsem v článku nezaznamenal, že by Hvížďala vyjádřil byť jen stopu pochybností o svých tvrzeních, stále jen nám krmí oči a uši svými pravdami. A pochybnost je, jak praví moudří mužové, vlastní podstatou filosofie, která patří mezi základní kameny evropské civilizace: kdo nepochybuje, pohybuje se anticivilizačním směrem. A když už jsme u té diktatury, přidám jeden z knihy „Jistá teorie o tyranech“ G. K. Chestertona: „Tyran je vždy zrádný. Vždy přichází pod záminkou, že chrání něco, co lidé opravdu chtějí mít chráněno – náboženství, veřejnou spravedlnost nebo slávu vlasti.“)

Onen Hvížďalou citovaný mudrlant ještě prý řekl, že je chybou, když veřejnoprávní média dávají stejné místo demokratickým stranám jako populistům, přestože tito si myslí něco jiného.
(Neuvěřitelný výrok, v němž je chybné opravdu všechno, jednotlivě i v celku. Kdo rozhodne, kteří jsou populisté a kteří jsou demokrati? Zřejmě ti demokrati, kteří nesmějí být pasivní, a tudíž chtějí rozhodovat o všem? To jsou ale podle předešlého výměru právě naopak populisté! Kdo rozhodne, že jedněm mají věnovat veřejnoprávní média víc času než druhým? A ke všemu, u sta hromů, kdo tvrdí, že veřejnoprávní média poskytují takzvaným populistům stejně času, jako vládním stranám? To už je prostě celé mimo realitu.)

Vítejte v neo-normalizaci. Tolik Fialové Právo.