V minulosti byl mimo jiné hostujícím profesorem nebo vědeckým pracovníkem na Evropském univerzitním institutu ve Florencii, na pražské pobočce New York University či Kalifornské univerzitě v Berkeley. V roce 2013 odmítl nabídku na pozici ústavního soudce od tehdejšího prezidenta Miloše Zemana. Tolik tisk o Jiřím Přibáňovi.
Zajímavá je právě ona skutečnost, že Jiří Přibáň (dle tisku „bez udání důvodu“) v minulosti odmítl nabídku prezidenta republiky, který ho chtěl navrhnout Senátu jako kandidáta na jmenování soudcem Ústavního soudu. Nyní však od prezidenta republiky nabídku přijal. Co se za těch 11 let změnilo? Jiří Přibáň? Nebo se pozitivně vyvinul jeho vztah k Ústavnímu soudu? Či mu snad hrozí ztráta zaměstnání, takže, jak se říká, v nouzi čert i mouchy lapá? píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.
Ze všech možných i nemožných variant – a s přihlédnutím k Přibáňově neskrývané kritičnosti k osobě tehdejšího prezidenta Miloše Zemana – se zdá být pravděpodobné, že to, co změnilo Přibáňovo rozhodnutí, že od jednoho prezidenta nabídku neakceptoval, od jiného prezidenta pak ano, byla sama osoba prezidenta.
Z toho vyplývá, že vztah nového ústavního soudce Jiřího Přibáně k funkci prezidenta republiky není dán institucionálně, tedy pouze a jenom ústavou, ale též osobnostně, tedy jeho emocemi a pocity a náladami, nebo zdali se na špatném bočku vyspal, jak píše básník. Tímto dvojjakým přístupem k funkci prezidenta republiky tuto funkci (a sebe taky) Přibáň v podstatě znevážil, což je u ústavního právníka na pováženou. Dvojí metr je totiž jednou z nejhanebnějších nectností nejen, ale zejména euroatlantické civilizace. V tom je kámen úrazu.
Prvnizpravy.cz - Kdyby došlo k atentátu na Fialu... Vidlák o právu se radovat
Prezident Miloš Zeman si naopak zcela evidentně Jiřího Přibáně vážil a respektoval jeho profesionalitu, a se státnickým nadhledem se nenechal ovlivnit Přibáňovou neskrývaně ostrou kritikou. Z konstelace celé situace lze naopak vyslovit důvodný předpoklad, že Miloš Zeman dal Jiřímu Přibáňovi onu nabídku právě proto, že Přibáň dokázal být vůči němu kritický.
Miloš Zeman však zřejmě Přibáňovy osobnostní rysy přecenil, když se na rozdíl od něj Přibáň nedovedl přenést přes své osobní nálady s nadhledem, který bychom právem u ústavního soudce předpokládali, a nabídku od prezidenta Zemana odmítl právě proto, že přišla od prezidenta Zemana.
Kdoví, vtírá se ještě jedno podezření, když takto Přibáň sám zpochybnil své předpokládané charakterové kvality, kterými by se měl vykazovat ústavní soudce. To podezření se týká právě vztahu ústavního soudce k tomu, kdo ho do této funkce navrhnul. V případě, že ústavní soudce se ve svém veškerém rozhodování hodlá řídit jen a pouze ústavou, pak pro něj onen vztah k osobě jej navrhující končí právě tím jedinečným okamžikem podání návrhu, má tedy jepičí trvání.
Avšak v případě, kdy kandidát na funkci ústavního soudce je vnitřně otevřen nechat se při svém rozhodování ovlivnit i jinými vlivy, než jen ústavou, tedy například i osobou, která jej do funkce navrhla, pak jistě pro jeho akceptování nabídky stát se ústavním soudcem hraje roli i to, kdo jej navrhuje, protože předpokládá, že jejich vztah bude v jakési podobě přetrvávat.
A právě proto ústavní soudce nesmí dbát na to, kdo jej do funkce navrhnul!
Z tohoto důvodu bohužel musím konstatovat, že o kvalitách Jiřího Přibáně jako ústavního soudce existují již od samého počátku důvodné pochybnosti.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
