Dal jsem si proto tu práci, spojil a upravil několik kratších textíků a spolu s vlastními zkušenostmi je vložil do následujícího ... nejspíš bych to nazval "Poselství seniorů", píše na facebooku Jaroslav Štefec.
Jak nás vlastně charakterizovat … Narodili jsme se ve čtyřicátých a padesátých letech a vyrůstali v „padesátkách“ a „šedesátkách“. Studovali jsme v šedesátých a sedmdesátých letech a v sedmdesátých až devadesátých jsme se ženili nebo vdávali. A také objevovali svět. Zažili jsme dobrodružství konce osmdesátých let, „zlatá devadesátá“ a „přehoupli“ se do roku 2000. Po roce 2010 už jsme byli „ti moudřejší” a teď, ve dvacátých letech, prostě „jedeme dál“.
Jako děti jsme nosili kraťasy, potom kalhoty do zvonu a minisukně, boty na jehlách i na platformě, kombinézy a modré džíny. Byli jsme očkovaní proti pouhým čtyřem nemocem. Vyhnuli jsme se díky tomu dětské obrně, tetanu, tuberkulóze i neštovicím, před nimiž nás chránila „kolečka“ na ramenou. Neznali jsme pojmy jako limská borelióza, prasečí nebo ptačí chřipka, covid, lenochodí či opičí neštovice.
Pili jsme vodu ze studní, později z vodovodní sítě a limonádu ze skleněných lahví. Zeleninu a ovoce jsme měli vždy čerstvé, mléko jsme kupovali do dvoulitrových konviček, s nimiž jsme také v neděli chodili tatínkům a dědečkům "pro pivo po obědě" do místních hospůdek, aniž by se nad tím kdokoliv pozastavoval. Zlomená noha nebo ruka byla naše blbost, neřešila ji ani tehdejší Veřejná bezpečnost, ani "sociálka".
Hodně jsme četli, chodili tancovat na zábavy a diskotéky, jezdili na čundry, na chmel, na brambory a pekli si buřty, napíchané na prutech, venku na otevřeném ohni. Náboženství, pohlavní preference, ani genderové problémy nebyly předmětem našich sporů a diskusí se spolužáky. Naše první kolečkové brusle měly 4 kolečka, měli jsme tříkolky, šlapací kola, později mopedy, benzinová a naftová auta.
Teď jezdíme hybridy, nebo elektromobily. Přešli jsme od telefonů s vytáčenými čísly, s operátorem, spojujícím dálkové hovory a placených telefonních budek k videohovorům s přáteli kdekoliv po světě. Postupně jsme přešli z vinylových desek (které jsou mimochodem stále v kurzu), přes magnetofonové pásky a CD k online hudbě. A také od ručně psaných dopisů a telegramů k e-mailům a WhatsApp.
Jsme lidé analogového dětství a digitální dospělosti. Od poslechu živých her v třílampovém rádiu a sledování černobílé televize s obrazovkou o velikosti pohlednice jsme doputovali k barevnému 4K UHD s 3D schopností multimediálnímu centru na celou stěnu. Chodili jsme do videopůjčoven s VHS kazetami; teď se díváme na Netflix a YouTube. Pracovali jsme na sálových počítačích s děrnými štítky, s domácími počítači se záznamem na magnetofonové pásky a na diskety; teď máme internet, počítače s gigabitovými paměťmi a stovky megabajtů v chytrých telefonech. Hráli jsme Člověče, nezlob se, šachy, dámu, prší, kuličky, Monopoly, později miny, lemmingse a pasiáns na stolních počítačích; teď máme na smartphonech candy crush, solitér a hrajeme hry na Steamu.
Zažili jsme biologickou revoluci. Za našeho života byly objeveny a poté i „přečteny“ molekuly DNA a RNA. Začaly genové manipulace, jichž se dnes děsí celé lidstvo, ale také genová terapie, nebo genetické hledání příbuzných. Za nás startovaly rakety s prvními umělými družicemi i rakety, schopné nést jaderné hlavice. Zažili jsme první kosmonauty i přistání lidí na Měsíci. Zažili jsme Sputnik 1, první vědecké družice Země i vesmírné sondy, které během našeho života prozkoumaly snad všechny planety naší sluneční soustavy. První z nich, které už vymýšleli a stavěli naši vrstevníci, stejně jako mnoho dalších dnes běžných "novinek", jsou už dokonce za jejími hranicemi na cestě ke hvězdám.
Prošli jsme sedmi až osmi desetiletími, dvěma stoletími a dvěma tisíciletími. Hodně jsme toho zažili, a náš život byl krásný! Pokrok, který šel kolem nás, byl ohromující. Viděli jsme vznikat všechno, čím žije současné lidstvo a čím, jak doufám, bude žít i v budoucnu. Naše generace byla svědkem daleko většího počtu různých „vědeckých revolucí“, než kterákoliv jiná před námi. Dokázali jsme se přizpůsobit obrovským změnám a vstřebat je bez hroucení, stresů, sebevražd, neuróz a nespavosti.
Hodně nás už zemřelo. Ale stále jsme zde a navždy už zůstaneme jedineční. My, dnešní důchodci️. Tak už nás laskavě nechte na pokoji, a neserte se do nás každodenně v médiích, v parlamentu, nebo ve vládě! Je nás pořád dost na to, abychom vám to dokázali vrátit. Volby se blíží.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
