Je všechen sport veřejně prospěšný? Kauzy budí pochybnosti

politika

Zákon označuje sport za veřejně prospěšný, ale aféry ve fotbale a hokeji ukazují, že profesionální sport může společnosti i škodit.

Je všechen sport veřejně prospěšný? Kauzy budí pochybnosti
Ilustrační foto
15. dubna 2026 - 05:01

Zákon č. 115/2001 Sb. říká jasně, že sport je ve společnosti „veřejně prospěšnou činností poskytovanou v celospolečenském zájmu“. Současně ale tentýž zákon pracuje se sportem jako s jedním širokým celkem a v praxi jen velmi málo rozlišuje mezi pohybem dětí, mládeže a běžné populace na jedné straně a profesionálním sportem jako tvrdým byznysem, mediálním produktem a arénou mocenských střetů na straně druhé. Právě zde dnes vzniká zásadní problém. 

Pojem veřejné prospěšnosti zní vznešeně, jenže realita části profesionálního sportu mu dává stále trhliny. Když se veřejnost dívá na sázkařské aféry, podezření z manipulací, otevřené útoky na rozhodčí, tlak majitelů klubů a zákulisní války, nezačne rozlišovat mezi ligovým byznysem a sportem dětí na školním hřišti. V jejích očích se znehodnocuje sport jako celek. To je možná největší škoda, kterou dnešní profesionální prostředí působí.  

Fotbal a hokej jako výstraha. Veřejná hodnota jako toxický produkt

Aktuální fotbalová sázkařská kauza ukazuje, jak rychle se může z veřejně podporovaného sportovního prostředí stát prostor pro cynické obchodování s důvěrou. Podle médií šlo o největší policejní zásah v historii českého fotbalu, který se týká první ligy, nižších soutěží i mládeže, a mezi podezřelými figurují funkcionáři, rozhodčí i prvoligový hráč. iSport psal o tom, že zadrženy byly desítky lidí a že aféra zahrnuje korupci v utkáních v souvislosti se sázkami. Sport.cz k tomu připomněl, že český fotbal po předchozích aférách utrpěl další ránu na pověsti a že praktiky sázkařských mafií zahrnují i tvrdé nátlaky a výhrůžky rodinám. To už není jen problém několika provinilců. To je prostředí, které vytváří dojem, že sportovní výsledek nemusí být výrazem výkonu, ale produktu zákulisního vlivu.  

Zvlášť nebezpečné je, že podobné kauzy nenarušují jen víru fanoušků v čistotu soutěže, ale rozkládají i samotnou výchovnou funkci sportu. Dětem, rodičům a trenérům se dlouhá léta říká, že sport vede k fair play, disciplíně, respektu k pravidlům a práci na sobě. Jenže jak přesvědčivě dnes tato slova znějí ve chvíli, kdy média současně popisují podezření na ovlivňování zápasů, sázkařské vazby a síť osob, které se pohybují od profesionálních struktur až k mládežnickým soutěžím. Pokud se korupční stín dotýká i nižších pater fotbalu a mládeže, nejde už jen o poškození image elitní soutěže. Jde o narušení samotné společenské legitimity sportu jako prostředku výchovy.  

Podobně varovný je i současný hokejový obraz. Média v posledních dnech popsala sérii konfliktů kolem semifinále extraligy mezi Spartou a Pardubicemi. Sport.cz citoval Milana Antoše slovy: „Úplný nesmysl. Jestli tohle rozhodčí nevidí, tak je tam úplně na nic. Rozhodčí v tuhle chvíli těžce poškodil Pardubice. Je to obrovská chyba.“ V jiném textu tentýž server upozornil, že „přebujelá ega poškozují celou extraligu“ a že zákulisní bitva Sparty s Pardubicemi se vymkla kontrole. Server TN.cz pak citoval prohlášení Sparty, podle něhož „každý objektivní divák viděl, že rozhodčí v závěru utkání chybovali a svými hrubými pochybeními ovlivnili jeho průběh i výsledek“. To vše doplňují zprávy o pokutách, veřejných výpadech a eskalaci emocí, které přebíjejí samotný sportovní výkon.  


Jinými slovy, vrcholový sport sám sobě ničí to nejcennější, co prodává. Důvěru. Profesionální soutěž stojí na tom, že divák věří pravidlům, rozhodčím, integritě soutěže a tomu, že výsledek vzniká na hřišti. Jakmile dojem spravedlivé soutěže mizí, mění se zápas ve spektákl plný podezření. Zábavní průmysl bez důvěry je ale jen hlučná kulisa. To je přesně chvíle, kdy je třeba přestat opakovat, že sport je automaticky veřejně prospěšný. Veřejně prospěšný je jen takový sport, který opravdu posiluje zdraví, vztahy, odolnost a důvěru ve férová pravidla. Sport, který vyrábí cynismus, vulgarizaci veřejného prostoru a dojem, že vyhrává ten, kdo víc zatlačí v zákulisí, veřejnou prospěšnost nenaplňuje, i kdyby měl plný stadion.  

Největší škoda neleží na stadionech, ale v hlavách veřejnosti

Špatný vliv těchto kauz na společnost není jen morální nebo symbolický. Je velmi praktický. Ve chvíli, kdy profesionální sport opakovaně produkuje skandály, tlak na rozhodčí, podezření z korupce a konflikty majitelů či funkcionářů, přenáší se negativní obraz na celý sektor. Veřejnost pak mnohem hůř přijímá argument, že sport má být podporován z veřejných peněz. A to poškozuje právě ten segment, který je skutečně veřejně prospěšný, tedy pohyb dětí, mládeže, amatérských klubů, školních aktivit, rekreačního sportu a komunitních projektů. Zákon sice mluví o harmonickém rozvoji tělesné i psychické kondice, upevňování zdraví a rozvoji společenských vztahů, ale obraz profesionálního sportu jde často opačným směrem. Místo zdraví se ukazuje obchod, místo respektu agresivní tlak, místo důvěry podezření.  

To je společensky nebezpečné i proto, že profesionální sport je mimořádně viditelný a mediálně silný. Jeho excesy mají mnohem větší dosah než problémy v tisících malých oddílů, které přitom odvádějí poctivou práci. Když se rodič dívá na veřejné hádky kolem rozhodčích, na sázkařské aféry nebo na fanouškovskou vulgaritu, sotva v tom uvidí veřejnou službu. Spíš nabude dojmu, že sport je další sféra, kde se mísí peníze, tlak a zákulisní zájmy. Tím se ztrácí ochota vnímat sport jako nástroj prevence nemocí, posilování odolnosti společnosti, integrace dětí a budování návyků, které jsou pro stát ve skutečnosti daleko cennější než výsledek jedné televizní série play off. Tento rozpor je dnes v českém prostředí stále zřetelnější. Potvrzuje to i současná veřejná debata, v níž Senát při kulatém stolu o nesoutěžním sportu a parasportu výslovně otevřel hledání rovnováhy mezi vrcholovým sportem a rozvojem nesoutěžních aktivit, s důrazem na prevenci zdraví a systémové změny v legislativě.  

Je tedy třeba říci otevřeně, že veřejná prospěšnost sportu není jednotná, stejná ani automatická. Rekreační a komunitní pohyb vytváří jinou hodnotu než profesionální soutěžní průmysl. Jeden podporuje zdravotní stav společnosti, snižuje budoucí náklady na zdravotnictví, učí pravidelnosti, posiluje psychickou odolnost a drží lidi v aktivitě napříč generacemi. Druhý vyrábí show, emoce, televizní obsah a ekonomiku zábavy. Obojí může existovat vedle sebe, ale není rozumné tvářit se, že jde o tutéž veřejnou službu. Profesionální sport může být společensky užitečný, může inspirovat, může přitahovat děti k pohybu, může budovat identitu míst i státu. Jenže stejně tak může produkovat deformace, které naopak důvěru ve sport jako celek podkopávají. A právě to se dnes děje.  

Nový zákon o sportu: veřejné zdraví vs. sportovní byznys

Současná vláda si do programového prohlášení skutečně dala závazek, že připraví „nový komplexní zákon o sportu“, který má vytvořit rámec pro vnímání podpory sportu z veřejných rozpočtů jako veřejné služby. Vedle toho vláda slíbila také Národní strategii koncepce sportu a pohybových aktivit pro období 2026 až 2030 a revizi činnosti Národní sportovní agentury se zaměřením na spravedlivé, koncepční a transparentní financování. To je důležité, protože právě transparentnost a jasné vymezení účelu veřejných peněz dnes nejvíc chybí. Veřejná služba přece nemůže být definována stejným jazykem pro dětský oddíl v malém městě i pro profesionální klub, jehož okolí zaplavují spory o rozhodčí, sázky, tlak a mocenské střety.  


Právě tady se nabízí klíčová legislativní změna. Nový zákon by měl jasně rozlišit alespoň tři sféry. První, sport jako veřejnou službu ve smyslu zdraví, prevence, pohybové gramotnosti, práce s dětmi, mládeží, seniory a běžnou populací. Druhou, soutěžní neprofesionální sport, který má komunitní a výkonnostní rozměr, ale není primárně byznysem. Třetí, profesionální sport, který je v mnoha ohledech zvláštním trhem zábavy a výkonu, s vysokými ekonomickými zájmy, mediální hodnotou a zvláštními riziky integrity. Dokud budou tyto tři světy právně a politicky splývat, budou se i jejich reputační důsledky slévat dohromady. A doplatí na to zase ten nejslabší a zároveň nejpotřebnější segment, tedy sport obyčejných lidí. Tato potřeba rozlišování je o to silnější, že oficiální dotační rámec NSA i v roce 2026 nadále pracuje široce se sportem jako jedním celkem, včetně podpory významných sportovních akcí podle téhož zákona o podpoře sportu.  

Karel Haas v minulých letech patřil k těm, kdo se v Poslanecké sněmovně tématu sportovní legislativy věnovali, nicméně z dostupných oficiálních materiálů nevyplývá, že by dosavadní legislativní rámec šel dostatečně hluboko právě do oddělení profesionálního sportu jako svébytné kategorie. Naopak i důvodové zprávy k novelám pracují spíše se systémem podpory sportu obecně. Pokud má dnes vzniknout nový zákon, nestačí kosmetická úprava starého modelu. Nestačí znovu sepsat správu rejstříků, kompetence úřadů a dotační toky. Jádrem nové normy musí být odpověď na otázku, jakému účelu má který typ sportu sloužit a proč. Pokud je cílem veřejných peněz zdravější, odolnější a fyzicky aktivnější společnost, pak musí být tato priorita v zákoně viditelná silněji než zájmy profesionálního provozu.  

A právě zde se vrací původní otázka v plné síle. Je všechen sport veřejně prospěšný. Formálně podle dnešního zákona ano, prakticky a společensky zjevně ne ve stejné míře a ne za všech okolností. Profesionální sport může být užitečný, ale jen tehdy, když neztrácí integritu a nepodkopává důvěru ve férovost pravidel. Když se však stává zdrojem korupčních kauz, nátlaku, vulgarizace a nedůvěry, přestává být bezvýhradně veřejným dobrem a stává se problémem, který dopadá i na ty, kdo s ním nemají nic společného. Česká republika proto nepotřebuje jen nový zákon o sportu. Potřebuje odvahu přestat předstírat, že profesionální byznys, školní tělocvik, oddílová práce s dětmi a rekreační pohyb seniorů jsou totéž. Nejsou. A dokud je stát bude dál házet do jednoho pytle, bude i veřejnost házet do jednoho pytle sportovní zdraví a sportovní skandály. To je chyba, kterou už si země s rostoucími zdravotními a společenskými problémy nemůže dovolit.  

(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)


Zdroje: 1. https://www.sport.cz/clanek/podcasty-zaostreno-zaostreno-na-play-off-rozhodci-tezce-poskodili-pardubice-predvedli-uplny-nesmysl-cili-se-antos-5436618; 2. https://tn.nova.cz/sport/clanek/645177-sparta-stoji-za-nedvedem-kritizuji-chyby-rozhodcich-i-chovani-petra-dedka; 3. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-prvoligovy-hrac-vyrizoval-vzkaz-v-sazkarske-kauze-obvinen-neni-v-nedeli-nehral-303751; 4. https://www.sport.cz/clanek/podcasty-za-mantinelem-prebujela-ega-poskozuji-celou-extraligu-zakulisni-bitva-sparty-s-pardubicemi-uz-se-vymkla-kontrole-5436384  


Anketa

Je podle Vás výsledek voleb v Maďarsku špatnou zprávou pro Evropu?

Ano 45%
transparent.gif transparent.gif
Ne 27%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 28%
transparent.gif transparent.gif