Aktuální dění na Blízkém východě v posledních dnech nepřitahuje pozornost jen kvůli pohybu tankerů a vojenské přítomnosti Spojených států. Mnohem zajímavější dění se odehrává uvnitř samotného Íránu. Výrok ministra zahraničí, rychlá reakce Washingtonu a následná ostrá odpověď médií napojených na Islámské revoluční gardy odkryly napětí, které režim obvykle drží pod pokličkou. Veřejná přestřelka mezi agenturami, které jinak mluví jedním hlasem, naznačuje, že se v Teheránu vede spor o to, kdo a jak má určovat další kroky. Navenek jde o kontrolu strategického průlivu, uvnitř ale o mnohem víc.

Situaci blíže rozebral publicista Pavel Šik, který upozorňuje, že poslední vývoj narušuje obraz Íránu jako pevně řízeného celku. Podle něj mediální střet odhalil otevřený konflikt mezi jednotlivými mocenskými centry a naznačil, že rozhodování v Teheránu nemusí být tak jednotné, jak se dlouhodobě prezentuje.

„Íránský narativ padl a je zajímavé, jak to velcí hráči přecházejí mlčením. Íránská propaganda nás od začátku války přesvědčovala o jednom: Írán je monolitický systém s jedním mocenským centrem, jednou vůlí a jednou strategií. Všechno ostatní jsou prý dezinformace nepřátel.

Včera v plné nahotě padla opona

Nic jako jeden Írán neexistuje. Ještě jednou k zopakování - ministr zahraničí Aragčí včera zveřejnil anglický tweet o svobodě plavby Hormuzským průlivem a Trump to okamžitě přivítal jako důležité gesto.


Tři agentury, tři různé institucionální vazby se stejným cílem zpochybnit navenek pragmatické křídlo, protože směrem dovnitř internet prakticky nefunguje a Twitter je blokovaný. A to je důležité si uvědomit, celá tato výměna probíhala v situaci, kdy íránská veřejnost internet prakticky nemá. Aragčí tedy nepsal pro íránské občany a gardy zareagovaly v perštině, skrze domácí agentury také pro zahraničí, protože domácí publikum jejich zprávy číst nemůže.

Důvod jejich reakce není těžké pochopit, gardy byly s velkou pravděpodobností mimo rozhodovací proces.

Byl to signál?

Aragčí není komunikační nováček. Je to zkušený diplomat, který prošel jaderným vyjednáváním v roce 2015 i několika politickými cykly. Musel tušit, co se stane, když zveřejní anglický tweet bez předchozí konzultace s gardami. Nemohl nevědět.

Pokud to byl záměr, logika by se v tom dala najít. Navenek to byl vzkaz Washingtonu, Islámábádu, Rijádu, potřeboval světu ukázat, že pragmatická linie v Íránu existuje, je funkční a zároveň docílil, že hardlineři i gardy sami veřejně demonstrovali, že nejvyšší velení v podobě vůdce neexistuje.

Zajímavý je v tomto ohledu noční Tweet Ghalibafa. Jeho post byl konstruován mistrně vzhledem k teheránskému divadlu propagandy. Sice Trumpovy tvrzení označil za lži a zdůraznil, že průliv otevřou a zavřou íránské ozbrojené síly a ne sociální sítě. Ale nejdůležitější je poslední bod, který uvedl. Jako autoritativní zdroj informací o jednáních označil mluvčího ministerstva zahraničí, tedy Aragčího resort. Ghalibaf zachraňoval situaci, ale zachraňoval ji tím, že se přihlásil ke stejné pragmatické linii, jejíž komunikaci právě kritizoval.

Všichni hráči v regionu to ví

Začátkem dubna byla vypuštěna rafinovaná informace, že Modžtaba je naživu, je zapojen do rozhodování a byl to on, kdo nařídil jednat v Islámábádu. Z dnešního pohledu jsme byli svědky zřejmě zpravodajské hry, jak dostat gardy pod tlak, aby nesabotovaly jednání a lze předpokládat, že nikoli bez vědomí pragmatického křídla v Teheránu, které mělo stejný zájem. Velení gard nemohlo přiznat, že Modžtaba nefunguje, protože to jsou gardy, kdo ho údajně ochraňují, kdo psal jeho tweety a kdo k němu nechtěl pustit ani samotného prezidenta.

Všichni klíčoví hráči v regionu tedy již delší dobu ví, že v Teheránu chybí jednotné velení a pragmatici opatrně soupeří s hardlinery tak, aby situaci zvládli bez vojenského puče, který by pragmatickou linii zcela vyřadil. Z tohoto pohledu je také mnohem srozumitelnější, proč šéf gard Vahidi ‘vnutil’ do islámábádské delegace svého špeha Zolghadra, tajemníka SNSC i přes výhrady samotného Ghalibafa a Aragčího k jeho absenci diplomatických zkušeností, který i údajně islámábádské jednání následně sabotoval a podával zprávy gardám do Teheránu.


Jinými slovy - celá regionální diplomacie posledních týdnů byla vedena s tichým vědomím, že íránské centrum moci je prázdné a Modžtaba neexistuje. Všichni - Pákistánci, Saúdové, Egypťané, Turci, Američané a pravděpodobně i Číňané to ví a velmi opatrně a koordinovaně pracují na tom, aby gardy byly postupně fakticky odstaveny od rozhodovacího procesu.

To je historicky mimořádná situace. Írán po desetiletí prezentoval obraz monolitického systému s jedním nejvyšším vůdcem jako zárukou stability a předvídatelnosti. Včera tento narativ nezboural žádný nepřítel. Zbouraly ho gardy v afektu na vlastních platformách a potvrdily způsob, jakým celý region tiše reorganizuje svou diplomatickou choreografii kolem prázdného místa v teheránském centru moci.

Dodatek - zajímavá situace vznikla v průlivu, několik tankerů projelo, ale tucet lodí se po Aragčího oznámení rozjelo směrem ze Zálivu, aby se vzápětí otočilo a zamířilo zpět. Do regionu míří dle zpráv třetí americká letadlová loď, Trump na palubě Air Force One odmítl jakékoliv mýtné nebo íránskou správu průlivu a naznačil, že příměří nemusí být ve středu prodlouženo. Íránská agentura Mehr News před několika minutami oznámila, že průliv se vrací do předchozího stavu vojenské kontroly údajně kvůli Spojeným státům, které svou blokádu neodvolaly.

Hlavní mocenská bitva se tedy odehrává v samotném Teheránu,“ okomentoval na sociální síti Facebook aktuální situaci v Íránu publicista Pavel Šik.