Když beduínští pastevci v roce 1947 objevili v jeskyni poblíž Kumránu první starověké rukopisy, netušili, že narazili na jeden z nejvýznamnějších archeologických nálezů 20. století. Během následujících let se v jedenácti jeskyních u Mrtvého moře našly tisíce fragmentů stovek rukopisů, mezi nimi biblické knihy, komentáře, pravidla náboženské komunity i další židovské texty. Nejslavnějším z nich se stal Velký Izajášův svitek 1QIsaᵃ. Obsahuje všech 66 kapitol knihy Izajáš a pochází přibližně z roku 125 př. n. l. Poprvé tak badatelé dostali možnost porovnat rozsáhlý biblický text s rukopisy o téměř tisíc let mladšími.
Velký Izajášův svitek je sestaven ze sedmnácti sešitých kusů zvířecí kůže a text je rozepsán do 54 sloupců. Po více než dvou tisících letech se dochoval téměř celý. Jeho délka byla dlouho uváděna jako 7,34 metru. Nové konzervátorské měření Izraelského muzea z roku 2026 však určilo přibližně 7,17 metru. Rozdíl souvisí se staršími metodami měření i s přirozenými změnami a smršťováním materiálu.
Význam svitku nespočívá jen v jeho stáří. Před objevením rukopisů od Mrtvého moře patřily k nejstarším rozsáhlým svědkům tradičního hebrejského biblického textu středověké masoretské kodexy. Aleppský kodex pochází z 10. století a úplný Leningradský kodex z počátku 11. století. Kumrán tak posunul přímé rukopisné svědectví hebrejské Bible přibližně o tisíc let hlouběji do minulosti.
Porovnání přineslo překvapivý výsledek. Velký Izajášův svitek je v základním obsahu velmi blízký pozdějšímu masoretskému textu. Současně však obsahuje množství rozdílů v pravopisu, gramatice, jednotlivých slovech i některých delších pasážích. Svitky od Mrtvého moře tak nepotvrdily ani představu dokonale neměnného textu, ani opačnou představu chaotického předávání. Ukázaly, že základ biblických knih byl často pozoruhodně stabilní, ale ve starověkém judaismu zároveň existovalo více textových tradic a variant.
Některé kumránské rukopisy stojí velmi blízko textu, který později ustálili masoretští písaři. Jiné se na některých místech přibližují řecké Septuagintě nebo samaritánské tradici a další zachovávají vlastní varianty. Právě proto jsou svitky pro vědu tak cenné. Neukazují pouze, co se zachovalo, ale také jak se biblické texty během staletí opisovaly, upravovaly a postupně ustalovaly.
Stejně pozoruhodný jako jejich obsah je osud prvních sedmi svitků. Tři získal profesor Hebrejské univerzity Eleazar Sukenik. Další čtyři se dostaly k syrsko-pravoslavnému metropolitovi Athanasiovi Yeshue Samuelovi, který je později odvezl do Spojených států. Když se mu nedařilo najít kupce, nechal 1. června 1954 zveřejnit ve Wall Street Journal nenápadný inzerát nabízející „Čtyři svitky od Mrtvého moře“.
Inzerátu si všiml izraelský archeolog Yigael Yadin, Sukenikův syn. Přes prostředníky nakonec sjednal jejich nákup pro stát Izrael za 250 000 dolarů. Prvních sedm svitků se tak znovu ocitlo společně a dnes jsou uchovávány ve Svatyni knihy Izraelského muzea v Jeruzalémě.
Velký Izajášův svitek proto vypráví dva mimořádné příběhy zároveň. Jeden začal před více než dvěma tisíci lety rukou písaře, druhý náhodným objevem v judské poušti. Jeho největší význam ale spočívá v tom, že umožnil vědcům položit vedle sebe texty vzdálené téměř tisíc let a sledovat, co se během této doby změnilo a co překvapivě zůstalo stejné.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Israel Museum – The Digital Dead Sea Scrolls: Great Isaiah Scroll; 2. Conserving the Great Isaiah Scroll: What We Know – and What We Still Don’t; 3. A Voice from the Desert: The Great Isaiah Scroll; 4. Library of Congress – Scrolls from the Dead Sea; 5. The Dead Sea Scrolls and their acquisition
