Nejprve pár slovy do historie. V již řečené Francii tvoří z celkových necelých 70 milionu obyvatel muslimská menšina cca 10%. Je to (zatím) nejvyšší podíl v rámci zemí západní Evropy. Navíc tu vedle obyvatel s přistěhovaleckým původem žije odhadem 100 000 francouzských konvertitů, kteří každoročně po tisících přibývají. Muslimové se snaží především o získání vlivu na společnost, nábor nových věřících a specializované muslimské vzdělání. Zůstaneme-li ve Francii, zde od roku 1905 jsou všechny státní školy sekulární, neboť tehdy začalo platit oddělení církve a státu. Fungující islámské školy lze nalézt na ostrově Réunion, první muslimská střední škola pak začala fungovat v Aubervilliers, na předměstí Paříže, roku 2001; byla pak následována dalšími školami. Tyto náboženské školy jsou však dostupné širší veřejnosti (na rozdíl od anglosaských zemí), neboť i přesto, že jsou soukromé, jsou dotované státem (resp. ten přispívá na platy učitelů). Jinými slovy, otevírá dveře ideologii neslučitelné nejen s francouzskou, ale většinově evropskou tradicí.

Nicméně pojďme do současnosti. Podíl muslimů na německém obyvatelstvu by se do roku 2050 mohl stanovit  asi na šest procent (o nichž hovoří ověřitelná sčítání stará už ale skoro 20 let). Tento podíl by se ale záhy mohl zvýšit na jedenáct a víc. Vyplývá to ze studie, kterou už před sedmi lety zveřejnil americký výzkumný ústav Pew Research Center. I kdyby už do Evropy nepřišel jediný migrant, počet muslimů i tak poroste, uvádí studie. V případě, že by do Německa nepřišel jediný imigrant (a to je opravdu ve sféře sci-fi), by podle ústavu žilo v roce 2050 v zemi asi devět procent muslimů. Pokud by jich do země přišlo stejně jako v letech 2014 až 2016, bylo by v roce 2050 let v Německu muslimů téměř 20 procent. Mimochodem jen v roce 2015 přišlo do Německa 890 tisíc migrantů a o rok později asi 280 tisíc. K tomu ještě jeden údaj: Podle německého statistického úřadu má 9,1 % všech novorozenců v Německu muslimské rodiče. Tedy: i když se mnohé statistiky, možná i z důvodu obav z důsledků, veřejně necitují, již z těchto je zřejmé, že pokud se Německo nevyšplhalo na francouzských 10% muslimů v populaci, nemá k tomu daleko.

Kdo někdy četl knihu Michela Houllebecqua Podvolení, ví, kam směřuji. Tyto masová příchody národů vlastně odkudkoli zpravidla vedou nejen k no-go zónám a vzrůstu kriminality, ale také k jisté snaze o zapojení nově příchozích do rozhodování o naší vlastní zemi. Probíhá to obyčejně tak, že z menšiny se vyklube nějaké velmi slušné, sympatické vzdělaně a sofistikovaně vystupující procento a začne vstupovat nejprve do školství (viz výše), a hned pak do politiky. Proč myslíte, že 12 největších britských měst má ve svém čele primátory muslimského vyznání? Protože se účelově shodli v koalicích s labouristy a další levicí, na rozdíl od rozhádaných konzervativců, kteří pak příslušné volby prohráli. Aspoň tak to veřejně říká česko-britský spisovatel Benjamin Kuras, a já nemám důvod mu nevěřit. Houllebecq popisuje právě tu fázi, kdy se podobná „umírněná“ islámská strana stane dominantní a začíná ve Francii vládnout. Že mezitím odtud utekli do Izraele všichni Židé, je asi zbytečné dodávat.