Bývalá premiérka Estonska a od roku 2024 vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová je v očích svých příznivců zosobněním odhodlání a jasného morálního kompasu, který Západu dlouhodobě chyběl. V očích kritiků však představuje přesně tu militantní, moralistní a elitářskou tvář Evropské unie, která přispívá k rozdělování evropské společnosti a prohlubování krize důvěry vůči Bruselu. Podle článku publicisty Thomase Faziho, zveřejněného na britském serveru UnHerd.com je právě ona zosobněním Unie v její nejhorší podobě. Fazi ji označuje za političku, která v úsilí o vymezení proti Rusku ochotně riskuje hospodářské zájmy, politickou soudržnost i sociální stabilitu evropských států.

Rodinná zkušenost Kallasové s brutalitou sovětské moci skutečně hraje v její politické filozofii velmi podstatnou roli. Její matka byla jako nemluvně deportována s rodinou na Sibiř. Tento příběh se stal pro Kallasovou i její voliče symbolem historického zla, které nesmí být nikdy tolerováno.

Kallasová se též netají přesvědčením, že jakékoli ústupky Rusku jsou jen pozvánkou k dalšímu násilí. Proto ve svých projevech často varuje před tím, že pokud Západ Ukrajinu přestane podporovat, může ztratit nejen tvář, ale i svobodu.

„Pokud Ukrajině dál nepomůžeme, měli bychom se začít učit rusky,“ zdůrazňuje často Kallasová. Právě tato slova se stala symbolem její rétoriky, která část evropských politiků inspiruje a část děsí.

Během svého premiérského mandátu prosadila Kallasová v Estonsku výrazné navýšení vojenských výdajů. Po příchodu do čela unijní diplomacie začala požadovat, aby státy EU i NATO investovaly až pět procent HDP do obrany. Podle ní je to jediný způsob, jak odradit Rusko a připravit se na dlouhodobý konflikt. Její kritici, mezi nimi i Fazi, upozorňují, že taková politika může Evropu ekonomicky vyčerpat a vytvořit prostor pro radikální politické síly, které budou slibovat návrat k mírovému obchodování a nižším cenám energií. Fazi v textu tvrdí, že Kallas svou logikou totální války s Ruskem ospravedlňuje tvrdé sankce a extrémní investice, které už nyní dopadají na evropské občany i podniky.

Osobní život Kallasové byl rovněž terčem sporů. V roce 2023 čelila kritice kvůli obchodním aktivitám své rodiny, když média odhalila, že firma jejího manžela dál podnikala v Rusku i po únorové invazi. I přes politický tlak zůstala Kallasová v úřadu a hájila se tím, že sama se na podnikání nepodílela a své politické postoje nikdy nezměnila. Tento rozpor mezi politickými proklamacemi a rodinnými zájmy však poškodil její domácí popularitu a stal se jedním z důvodů, proč její Reformní strana v Estonsku čelila protestům.

V evropské diplomacii je Kallasová popisována jako tvrdá vyjednavačka, která nerada hledá kompromis, pokud je přesvědčená, že má pravdu. Podle některých unijních diplomatů její styl oslabuje schopnost Unie působit jednotně, zejména vůči jižní Evropě, kde jsou sympatie k tvrdé sankční politice a militarizaci podstatně slabší. The Guardian ji však současně označil za novou železnou dámu evropské politiky, která má potenciál posílit pozici EU jako geopolitického aktéra.

Psali jsme: Úkolem politických elit je udržet lid na uzdě, říká Vidlák

Kritika, jakou publikoval britský server UnHerd, je jen jednou stranou mince. Faktem zůstává, že za razantními postoji Kallasové nestojí jen ideologie, ale především historická zkušenost malého státu, který se musel opakovaně bránit cizímu diktátu. Podle její logiky nelze ústupky Rusku vnímat jako cestu k míru, ale jako potvrzení, že agresivní strategie se vyplácí. V této úvaze je Kallasová konzistentní, ať už působila v Tallinnu, nebo nyní v Bruselu.

„Kallasová představuje Evropu, která je připravena obětovat vše, od hospodářské stability po politickou soudržnost, jen aby udržela svou představu morální nadřazenosti,“ píše Thomas Fazi na serveru UnHerd.

Jak ukazují další zdroje, včetně The Guardian a Reuters, pohled na Kallasovou se zásadně liší podle toho, odkud se díváte. Pro část střední a východní Evropy je zosobněním odvahy a vize, pro část Západu nebezpečnou eskalátorkou konfliktu. Ve světle aktuální geopolitické nejistoty se právě její příběh stává symbolem toho, jak se Evropané dělí nejen podle hranic, ale i podle vzpomínek na vlastní minulost.

(Beneš, UnHerd.com, repro: DawnNews)