Od slibů k pokrytectví. Kdy se z „transparentnosti“ stala kouřová clona?
Ursula von der Leyen ve svém prvním funkčním období opakovaně zdůrazňovala, že „transparentnost je základním pilířem důvěry v evropské instituce“. Přesto právě ona sehrála hlavní roli v největším netransparentním manévru posledních let - v zákulisním dojednání miliardového kontraktu na vakcíny Pfizer-BioNTech v roce 2021, a to prostřednictvím neformální osobní SMS komunikace s šéfem Pfizeru Albertem Bourlou.
Evropská komise následně nejenže tyto zprávy nezaevidovala do archivů, jak jí ukládají pravidla, ale tvrdila, že je „nalezla nezávaznými a administrativně bezcennými“, a odmítla je poskytnout médiím i veřejnosti. Když o přístup požádala reportérka New York Times, Komise odpověděla, že „žádné takové dokumenty nemá“.
Soud: Lžete, nebo nevíte, co děláte?
Rozsudek Soudního dvora EU z května 2025 tento postoj Komise naprosto rozmetal. Podle verdiktu:
• Komise porušila základní zásady řádné správy a transparentnosti;
• neposkytla žádné věrohodné vysvětlení, proč zprávy nejsou dohledatelné;
• nedostatečně provedla archivní šetření, a není jasné, zda zprávy byly smazány. A pokud ano, zda nešlo o vědomé zničení důkazů.
Tento výrok má zničující dopad. Nejde o technickou chybu, ale o selhání důvěryhodnosti instituce, která má být garantem evropské právní kultury.
Znovuzvolení navzdory skandálu. Prohra demokracie?
Von der Leyenová byla znovuzvolena předsedkyní Komise 18. července 2024, tedy čtyři týdny po evropských volbách. Ačkoli skandál kolem Pfizergate už byl dobře znám, většina europoslanců, zejména z Evropské lidové strany (EPP), sociálních demokratů (S&D) a liberálů (Renew), jí přesto dala hlas. 401 hlasů ze 707 odevzdaných stačilo.
Je to morální fiasko parlamentní demokracie v EU. Zatímco občané v mnoha členských státech čelili tvrdým restrikcím během pandemie, předsedkyně Komise si bez mandátu dojednávala v zákulisí megakontrakt a byla za to politicky odměněna.
Zároveň tím padá mýtus o tom, že evropské volby jsou účinným nástrojem kontroly moci. Naopak. Pfizergate odhaluje, jak se moc může v rukou euroelit koncentrovat, obcházet kontrolní mechanismy a zcela ignorovat požadavek odpovědnosti.
Digitální temno EU. Politika bez zápisu a bez důkazů
Aféra ukazuje další závažný problém: záměrné obcházení dokumentačních povinností skrze neformální digitální kanály (SMS, WhatsApp, Signal). Zneužití těchto prostředků k dojednávání zásadních rozhodnutí bez záznamu umožňuje prakticky beztrestné politické manévrování mimo rámec zákona.
Žalobci, vyšetřování a ticho z národních hlavních měst
Evropská veřejná žalobkyně už dříve zahájila kriminální šetření okolností nákupu vakcín, a Pfizergate se tak může stát klíčovým bodem i v trestní rovině. V případě, že se prokáže záměrné mazání zpráv nebo manipulace s dokumentací, může být von der Leyenová, nebo jiní představitelé Komise, postavena před soud.
Zarážející je však ticho národních vlád. Žádný premiér či prezident z členských států, včetně Česka, zatím veřejně nevolal po odpovědnosti. To svědčí o systémové kultuře loajality a přikrývání skandálů, která činí EU stále odtrženější od svých občanů.
Selhání, které se nedá svést na „komunikační nedorozumění“
Pfizergate není banální právní zápletka. Je to systémový rozklad principů odpovědnosti v Evropské unii. Nejde jen o ztracené SMS, ale o ztracenou důvěru, o morální selhání vedení Komise, o selhání parlamentní kontroly a o technokratický cynismus, který z evropské integrace činí uzavřený klub privilegovaných rozhodovatelů.
Ursula von der Leyenová sice zůstává v čele Evropské komise, ale její legitimita je vážně poškozena. A pokud nebude tato aféra řádně vyšetřena, stane se precedentem pro další zneužívání moci. Bez důkazů. Bez kontroly. Bez důvěry.
A to by byla skutečná krize Evropy.
Zdroje: Rozsudek Soudního dvora EU, Deutsche Welle, Politico, Il Giornale a europarl.europa.eu