Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z května 2025 označilo jednání Evropské komise, konkrétně její odmítnutí zpřístupnit textové zprávy mezi předsedkyní Ursulou von der Leyenovou a generálním ředitelem farmaceutického gigantu Pfizer Albertem Bourlou, za porušení základních principů dobré správy a transparentnosti. Skandál, označovaný médií jako Pfizergate, vrhá vážné pochybnosti nejen na osobní integritu von der Leyen, ale i na ochotu samotné Komise být odpovědnou vůči občanům EU.
Celý případ odstartoval v roce 2022, kdy novinářka deníku New York Times Matina Stevis-Gridneffová požádala na základě evropských pravidel o přístup k dokumentům o zpřístupnění SMS komunikace mezi von der Leyenovou a Bourlou. Tato komunikace, jak bylo potvrzeno později i v rozhovorech s Bourlou, předcházela podpisu smlouvy o nákupu až 1,8 miliardy dávek vakcíny Pfizer-BioNTech v květnu 2021 - největší zakázky v historii EU.
Evropská komise však odmítla zprávy poskytnout, tvrdíc, že „neexistují žádné dokumenty v archivu“ a že SMS „nebyly považovány za významné“.
Jak však konstatoval Soudní dvůr EU, „Komise nemůže pouze tvrdit, že dokumenty nevlastní, musí poskytnout důvěryhodné vysvětlení, proč nejsou dohledatelné“. A co víc, komise podle soudu „neprovedla dostatečné úsilí k jejich nalezení“ a porušila tím pravidla dobré správy, uvedl server Deutsche Welle.
Závažnost případu podtrhuje fakt, že von der Leyenová vedla přímá vyjednávání prostřednictvím osobních SMS, čímž obešla standardní diplomatické a administrativní postupy EU, dále že Evorpská komise nezařadila tyto zprávy do oficiální evidence (čímž porušila archivní a transparentní pravidla Unie) a v neposlední řadě, že nebylo vysvětleno, zda byly zprávy vymazány, a pokud ano, zda šlo o záměrné zničení důkazů.
„Rozhodnutí soudu neříká pouze, že Komise udělala chybu. Říká, že to měla vědět lépe,“ zdůraznil server Politico.
Skutečnost, že von der Leyenová je nejen předsedkyní Komise, ale strážkyní evropských smluv, činí kauzu politicky výbušnou. Spojení nejvyšší evropské představitelky a šéfa jedné z nejmocnějších farmaceutických společností světa v zákulisních dohodách o miliardovém kontraktu v době pandemie je pro mnohé nepřijatelné.
Soudní dvůr EU rozhodl ve prospěch New York Times a zavázal Komisi k úhradě soudních výloh. Komise nyní zvažuje, zda se odvolá, a oznámila, že vydá „nové rozhodnutí s podrobnějším odůvodněním“.
Evropská veřejnost však právní kličky vnímá spíše jako pokračující obstrukci. Transparency International označila rozsudek za „víc než jen vítězství pro transparentnost. Je to zásadní obnova institucionální odpovědnosti, která Komisi bolestivě chybí“.
Kauza také otevřela další palčivou otázku, a to zda-li jsou SMS, WhatsApp nebo e-maily součástí úředního záznamu.
Soudní dvůr jasně řekl, že „každý obsah, bez ohledu na médium, který se týká politik EU, může být považován za dokument“. Tento výrok je přelomový a nutí úředníky EU přehodnotit, jak nakládají s digitální komunikací.
Psali jsme:
Ačkoliv se Komise ve svém prohlášení snažila tvrdit, že „transparentnost byla a je jejím klíčovým cílem“, rozsudek Soudního dvora, jakož i veřejné rozhořčení, mluví jinou řečí. V kontextu nadcházejících evropských voleb se Pfizergate může stát jedním z klíčových témat kampaně, zejména pro strany, které volají po větší odpovědnosti institucí EU.
Podle italského listu Il Giornale soud výslovně zdůraznil, že „odpovědi Komise během celého řízení byly založené na hypotézách nebo nepřesných a proměnlivých informacích“ a že tvrzení o neexistenci dokumentů bylo vyvráceno důkazy poskytnutými žadatelem.
Pfizergate se tak stává symbolem selhání evropské elity, jež káže o důvěře a otevřenosti, ale ve skutečnosti jedná potají. A právě to je v demokracii nejnebezpečnější.
(Kovář, Politico, Deutsche Welle, obr.: aiko)
