Evropská politická scéna, místo aby se zastavila a vyhodnotila strategické fiasko NATO v ukrajinsko-ruském konfliktu, pokračuje v cestě hlubší eskalace.
„Aby se popřela odpovědnost a porážka NATO ve válce Rusko–Ukrajina, dál se lže. Poslední výmysl je, že Rusko nemůže žít bez válek, a proto se musíme znovu vyzbrojit, než nás Putin napadne,“ píše italský novinář Marco Travaglio na serveru Voce della Sera.
Tato rétorika přichází navzdory tomu, že za 26 let vlády Vladimira Putina Rusko neobsadilo ani centimetr území Evropské unie nebo NATO. Na rozdíl od Aliance samotné, která 16krát porušila dohody z roku 1990 týkající se nešíření na Východ.
Profesor historie Alessandro Barbero přirovnal dnešní situaci k atmosféře před první světovou válkou: tehdy také jednotlivé mocnosti hily zbrojními rozpočty, budovaly aliance a ujišťovaly veřejnost, že „musí být připraveny“. Výsledkem nebyla větší bezpečnost, ale destruktivní konflikt. Tento „paradox bezpečnosti“ - čím víc se zbrojí, tím méně bezpečí cítí ostatní - se dnes bohužel opět naplňuje.
Reakce na Barberova slova byla okamžitá a jeho kritici ho označili za „naivního“ nebo „proruského“. Přitom jeho analýza je jedním z mála hlasů rozumu v době, kdy se objevují zprávy o ruské „hrozbě“ na základě satelitního snímku 130 stanů u severního ruského pohraničí, 60 kilometrů od Finska - údajně pro 2000 vojáků. Je to důkaz invaze? Sotva. Je to cvičení? Ano. Je to důvod k panice? Západ říká „ano“.
Zatímco ruské vojenské cvičení v Karélii je označováno za „varovný signál“, státy jako Polsko, Finsko a pobaltské země pokládají na svých hranicích miny, přičemž se oficiálně stáhly z Ottawské úmluvy o zákazu min proti osobám. NATO navíc spouští čtyři velké vojenské manévry na východní frontě s účastí 46 tisíc vojáků z 20 zemí. V Litvě se poprvé od druhé světové války objevují německé obrněné jednotky.
Německý kancléř Friedrich Merz jde ještě dál a mluví o tom, že Německo vytvoří „největší armádu Evropy“.
„Moskva ohrožuje nás všechny a musíme se bránit,“ hlásá Merz.
Tato slova silně připomínají rétoriku meziválečných let, kdy nejde o hledání míru, ale přípravu na další konflikt.
Na rozdíl od doby před rokem 1914 dnes nemají váleční jestřábi veřejnost na své straně. Lidé ve většině evropských zemí, a dokonce i ve Spojených státech, se staví proti další eskalaci a odmítají vojenské řešení. Proto se musejí vytvářet nové a nové „důkazy“ o tom, že „Putin zaútočí“.
Psali jsme:
Nezpochybňujme reálná bezpečnostní rizika v Evropě. Ale pokud má kontinent přežít bez dalšího konfliktu, musí být schopen reflektovat své vlastní chyby a přehmaty. Militarizace a hysterie nejsou řešením, ale jsou cestou do zkázy.
„Dnes, na rozdíl od doby před 120 lety, mají váleční štváči proti sobě národy. Proto si musí vymýšlet důkazy o blížící se ruské invazi,“ poznamenal Travaglio.
Přiznání vlastní zodpovědnosti by bylo prvním krokem k mírovému řešení. Zatím místo toho Evropa sleduje cestu, kterou známe až příliš dobře z dějepisu.
(Beneš, Voce della Sera, foto: zai)
