„Je to válka.“ Těmito slovy otevírá Půr další díl podcastu, v němž spolu s Kubovičovou a Kulidakisem rozebírá mimořádnou tiskovou konferenci prezidenta Petra Pavla a především zveřejnění soukromé konverzace mezi jeho poradcem Petrem Kolářem a Petrem Macinkou. Právě tyto zprávy se podle diskutujících staly bodem zlomu v už tak vyhroceném vztahu mezi Hradem a politickými aktéry, zejména motoristy.
Kubovičová považuje aktuální vývoj za jasnou eskalaci. „Je to válka a její účastníci si berou do ruky ostřejší zbraně,“ říká a dodává, že otázkou je, kolik veřejnost ještě podobné konflikty chce sledovat. Připomíná, že spor prezidenta s motoristy ohledně nejmenování Filipa Turka ministrem se stal jedním z dominantních politických témat posledních měsíců a nyní ho vystřídala kauza SMS. Média podle ní těží z vysoké čtenosti, ale společnost za to platí cenu další polarizace.
V debatě zaznívá opakovaně názor, že v politice existuje zákulisní komunikace a vyjednávání, ale má své nepsané hranice. Kubovičová kritizuje samotný obsah i formu zpráv, které Macinka poslal poradci prezidenta. „V politice by měla být nějaká míra elegance a velikosti. Psát takové zprávy v jednu ráno, navíc poradci prezidenta, prostě neměl,“ říká. Současně ale upozorňuje, že v digitální době si každý musí být vědom rizika, že se soukromá komunikace může dostat ven.
Půr vidí zásadní problém především ve zveřejnění konverzace. Pokud šlo o skutečně závažné politické věci, neměly se podle něj řešit přes SMS. Ještě tvrdší je ale v hodnocení kroku Hradu. „To zveřejnění je fakt na hraně. Ta důvěra mizí úplně. Jestli jsme ve válce, tak tohle je shození atomovky,“ říká a dodává, že tím se konflikt dostává do fáze, kdy už se velmi těžko vrací zpět k normálním pravidlům.
Zveřejněné zprávy podle Půra zároveň poodhalují, kdo na Hradě hraje klíčovou roli. Konverzace podle něj naznačuje, že Petr Kolář řeší ty nejcitlivější otázky a že komunikace s druhou stranou nebyla výjimečná. „Teď vidíme, kdo je reálně postava číslo jedna,“ konstatuje s tím, že právě to může část veřejnosti znepokojit, protože dlouhodobě existovala debata o míře Kolářova vlivu na prezidenta.
Otázka „proč“ se v podcastu vrací opakovaně. Půr si klade otázku, jaký je cíl celé eskalace. Rozložení vlády považuje za nereálné, protože nevidí parlamentní většinu, která by mohla vzniknout. Spíše se podle něj nabízí scénář, že z konfliktu bude těžit Andrej Babiš. Ten se už nyní může stylizovat do role „konstruktivního středu“, který kritizuje jak Macinku, tak prezidenta, a současně zdůrazňuje, že on by podobné spory zvládl uklidnit.
Kulidakis odmítá válečné metafory, ale v hodnocení je neméně ostrý. Podle něj jde především o selhání politické kultury. „Soukromé konverzace se prostě nezveřejňují,“ říká a zdůrazňuje, že je jedno, kdo to dělá a proti komu. Zveřejnění SMS podle něj rozbíjí základní pravidlo důvěry, bez něhož se zákulisní politika neobejde. „Kdo si projektoval Pražský hrad jako morální etalon, dostal odpověď,“ dodává.
V jedné z nejvyhraněnějších pasáží Kulidakis zmiňuje i právní rovinu celé věci. Připomíná ochranu listovního tajemství zakotvenou v Listině základních práv a svobod a hovoří o možném podezření z porušení zákona. Zároveň však přiznává, že veřejnost nezná celý kontext komunikace a že chybí informace o tom, co případně předcházelo zveřejněným zprávám.
Debata se následně vrací k osobě Filipa Turka a k otázce, zda prezident měl, či neměl vyhovět návrhu premiéra na jeho jmenování ministrem. Půr i Kulidakis opakují, že prezident měl kandidáta jmenovat, protože odpovědnost nese vláda a ústava dává hlavní slovo premiérovi. Prezident by podle nich mohl případné excesy ministra následně politicky kritizovat. Půr upozorňuje, že současný postup přináší vysokou cenu v podobě další polarizace společnosti.
Kubovičová v této části debaty zdůrazňuje, že respekt k ústavě je klíčový, protože bez dodržování pravidel se systém začne rozpadat. Zároveň připomíná, proč byl Filip Turek pro část veřejnosti nepřijatelný, a hovoří o jeho minulosti, která podle ní diskvalifikuje člověka z výkonu ministerské funkce. Přesto připouští, že právní argumentace prezidenta byla pečlivě připravena a že i ústavní právníci upozorňují na napětí mezi právním rámcem a morálním hodnocením kandidáta.
V závěru se všichni tři shodují alespoň na jednom: cena za to, že se soukromá komunikace stává veřejnou zbraní, je vysoká. Podle Kulidakise se politici začnou bát si cokoli napsat, podle Půra se politická kultura posouvá směrem, kam ji nikdo nechce. Kubovičová pak dodává, že klíčovou otázkou bude, jak se kauza projeví na důvěře veřejnosti v prezidenta i v samotný politický systém.
(Lukeš, prvnizpravy.cz, repro: datarun)
