Bývalý prezident Václav Klaus dorazil do dalšího dílu pořadu Pane prezidente na XTV v náladě, která kombinovala osobní vzpomínky, ostré soudy i typickou dávku ironie. Rozhovor začal u aktuální sportovní porážky, ale rychle se proměnil v širší úvahu o proměně společnosti, politiky i Západu jako takového.
Hned v úvodu odmítl přehnané reakce na výsledek hokejového utkání. „Není všem dnům konec a svět nestojí a nepadá s hokejem,“ poznamenal a dodal, že z jeho pohledu byl zápas jednoznačný. Zároveň však otevřel téma, které se podle něj ke sportu lepí stále více. Politiku. „Nezkoušejme politizovat tyhlety hry,“ řekl s tím, že podobné tendence považuje za symptom dnešní doby.
Klaus se pozastavil i nad vystupováním současných sportovců. Vzpomínal na éru, kdy byl sportovec po výkonu vyčerpaný a autentický, zatímco dnes podle něj přichází na řadu mediální obraz. „Teď je to všechno nastylizovaný úplně jiným způsobem a ty sportovci jsou vyučovaný,“ uvedl. Současně ale uznal, že většina z nich vystupuje kultivovaně a profesionálně.
Vzpomínky ho zavedly do Norska na olympiádu v Lillehammeru, kterou označil za symbolicky poslední hry „starého stylu“. Právě od té doby podle něj sleduje posun, který spojuje s širšími společenskými změnami. „To bylo ještě před progresivismem a politizací sportu,“ poznamenal při líčení zážitku z mrazivého zahájení.
Rozhovor se postupně přesunul od sportu k geopolitice. Klaus se vrátil k dlouhodobé tezi, že Evropa ztratila pro Spojené státy zásadní význam. Připomněl vlastní zkušenost z jednání ve Washingtonu, kde podle něj zaznělo otevřené hodnocení amerických priorit. Evropa prý nebyla vnímána jako klíčový hráč, zatímco pozornost se soustředila na Asii, Latinskou Ameriku a další regiony. „Evropa pro nás není vážná vážnej prvek,“ citoval tehdejší sdělení, které v něm zanechalo silný dojem.
Skepticky se vyjádřil i k samotnému pojmu evropské jednoty. Evropu podle něj nelze chápat jako jeden politický celek, ale spíše jako geografický prostor s velmi rozdílnými státy. Tento odstup pak podle něj komplikuje i vztahy s americkou politikou, včetně éry Donalda Trumpa.
Vedle velké politiky přišla řeč i na zdánlivě odlehčené téma. Klaus se inspiroval článkem ve švýcarském tisku a napsal vlastní úvahu o italské kuchyni. Impulzem bylo rozhodnutí UNESCO zapsat ji na seznam nehmotného dědictví. I zde podle něj šlo o ukázku dnešního přístupu k hodnocení kultury, se kterým nesouhlasí.
Z kulturní roviny se rozhovor znovu stočil k válce na Ukrajině. Klaus zmínil rozhovor s ukrajinskou pianistkou žijící ve Spojených státech, který jej zaujal kritickým pohledem na výklad událostí kolem Majdanu. Právě odlišné interpretace tehdejších událostí podle něj zásadně ovlivnily další vývoj konfliktu.
Domácí politika přišla na řadu ve chvíli, kdy se začalo mluvit o státním rozpočtu. Klaus neskrýval rozladění nad dlouhodobými schodky veřejných financí. „Mě toto nemohu vydýchat,“ řekl otevřeně a připomněl svou dlouhodobou obhajobu vyrovnaného hospodaření státu. Kritiku směřoval nejen na současné návrhy, ale i na předchozí vlády, které podle něj nastavily stejný trend.
Silná slova padla i k politickým sporům poslední doby. Klaus zdůraznil, že prezident má v českém ústavním systému omezené možnosti zasahovat do personálních návrhů vlád, a připomněl vlastní zkušenost s ministry, s nimiž zásadně nesouhlasil. Ani tehdy prý neuvažoval o blokování vlády. Dnešní situaci proto označil za výjimečnou a destabilizující.
V závěru se rozhovor dotkl i stylu výkonu prezidentské funkce a veřejného vystupování. Klaus srovnával vlastní pracovní režim s dnešní praxí a znovu zdůraznil střídmost, kterou považoval za přirozenou součást úřadu.
Celý rozhovor tak nepůsobil jako komentář k jedné události, ale jako souvislá obhajoba pohledu na svět, který Václav Klaus zastává dlouhodobě. Skeptický k nadnárodním strukturám, kritický k zadlužování státu, nedůvěřivý k módním trendům v politice i kultuře. A především přesvědčený, že mnohé z toho, co dnes společnost považuje za samozřejmé, je podle něj výrazem odklonu od dřívějších pravidel a zkušeností.
(Böhm, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
