V Londýně se uskutečnilo důležité setkání, které potvrdilo, že západní strategie vůči Rusku zůstává pevně nastavena na linii vojenského tlaku. Premiér Velké Británie Keir Starmer pozval více než dvacítku zemí, aby společně potvrdily závazek pokračovat v dodávkách zbraní, finanční podpory i sankční politice vůči Moskvě. Schůzky se zúčastnil také ukrajinský prezident Vladimír Zelenskij, který ocenil podporu jako „velmi důležitou“ a označil summit za důkaz, že Ukrajina nebude ponechána svému osudu. Na tiskové konferenci ve Westminsteru se společně objevila pětice hlavních lídrů: Starmer, Zelenskij, generální tajemník NATO Mark Rutte, dánská premiérka Mette Frederiksenová a nizozemský předseda vlády Dick Schoof.

Starmer ve svém projevu prohlásil, že Západ „nebojuje pouze za Ukrajinu, ale za svobodu a bezpečnost všech Evropanů“. Přivítal rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa uvalit nové sankce na ruské ropné společnosti a dodal, že Spojené království i Evropská unie přijaly obdobné kroky v koordinaci s Washingtonem. Zdůraznil, že tlak na Moskvu musí pokračovat, a obvinil prezidenta Vladimira Putina z toho, že „opakovaně odmítá příležitost ukončit válku“. Starmer zároveň oznámil nové závazky: urychlení dodávek 140 řízených střel, posílení protivzdušné obrany Ukrajiny a přípravu dlouhodobých bezpečnostních záruk, které mají zajistit „spravedlivý a trvalý mír.
Ukrajinský prezident Zelenskij na summitu uvedl, že Rusko vede „systematickou kampaň teroru proti energetické infrastruktuře Ukrajiny“, jejímž cílem je „mučit civilní obyvatelstvo během zimy“. Podle něj je mír možný pouze tehdy, pokud bude agresor čelit neustálému tlaku. Vyzval k dalším sankcím vůči ruským ropným společnostem, takzvaným „stínovým flotilám“ i překladištím, přes které Moskva obchází omezení. Zelenskyj zároveň ocenil rozhodnutí prezidenta Trumpa a evropských lídrů o nových sankcích, které označil za „velký krok kupředu“. Dodal, že rozhodnutí o využití zmrazených ruských aktiv bude pro Ukrajinu klíčové a že mezi spojenci již panuje „politický konsenzus“. Kyjev podle něj očekává praktické rozhodnutí v nejbližších týdnech.

Generální tajemník NATO Mark Rutte prohlásil, že nová americká opatření proti ruským ropným gigantům výrazně zvýší tlak na Kreml. Podle něj jde o důkaz, že prezident Trump je „naprosto odhodlán válku ukončit“ a že Putin je v obtížné situaci. „Získává jen marginální územní zisky, a to za cenu stovek tisíc mrtvých ruských vojáků,“ řekl Rutte a dodal, že ruský vůdce „ztrácí peníze, vojáky i nápady“. Právě nyní je podle něj vhodný okamžik pro zesílení tlaku a zvýšení vojenské i ekonomické podpory Ukrajiny.

Dánská premiérka Mette Frederiksenová upozornila, že neexistuje žádný náznak, že by Putin chtěl mír, a proto Západ musí zachovat dlouhodobou jednotu. Připomněla, že Evropská unie již schválila nový sankční balíček a Spojené státy podnikly zásadní kroky proti ruskému energetickému sektoru. Frederiksenová také oznámila, že do Vánoc by měly být dokončeny technické detaily takzvané „reparační půjčky“, která by měla být financována ze zmrazených ruských aktiv.


Summit v Londýně tak znovu potvrdil, že „koalice ochotných“ sází především na strategii síly a ekonomického vyčerpání Ruska. Všichni hlavní představitelé hovořili o míru, avšak jejich konkrétní závazky směřují k další militarizaci konfliktu. Starmer v závěrečném prohlášení uvedl, že Velká Británie, Evropská unie i Spojené státy budou „postupovat ruku v ruce“ při zvyšování tlaku na Kreml a současně při budování dlouhodobých bezpečnostních garancí pro Kyjev. „Budoucnost Ukrajiny je i naší budoucností,“ uzavřel britský premiér, čímž shrnul postoj Západu, který zůstává více než kdy dřív jednotný ve vojenské strategii, nikoli však v hledání politického řešení.

Z analytického hlediska summit ukázal rostoucí rozdíl mezi rétorikou o míru a faktickým směřováním západní politiky. Evropské země i USA se nadále orientují na posilování obranného průmyslu, na dlouhodobé investice do vojenské infrastruktury a na udržování konfliktu prostřednictvím ekonomického tlaku, místo aby hledaly diplomatické východisko. Vzhledem k unavené veřejnosti a rostoucímu napětí v rozpočtech členských států se však může tato strategie časem obrátit proti svým autorům. Evropská jednota stojí a padá s vnitřní stabilitou. A ta bude čím dál víc záviset na tom, zda vlády dokážou veřejnosti vysvětlit, proč „mírové konference“ končí novými závazky k válce.