Po parlamentních volbách v České republice se veřejná debata naplnila emocemi a nejrůznějšími interpretacemi. Režisér a publicista David Martínek k nim přidává svůj rozsáhlý komentář, který se od běžného politického hodnocení výrazně liší hloubkou, strukturou i jazykem. Píše o proměně české politiky, o konci starých pořádků a o naději, že země konečně vstoupila do období skutečné politické soutěže.
Podle Martínka je největším přínosem voleb to, že se v Česku „ustálil institut faktické politické konkurence“. Zásadní význam podle něj nemá jen samotné vítězství hnutí ANO, ale především skutečnost, že se obnovila základní demokratická rovnováha, v níž „politici a politické partaje stojí před úkolem prokazovat výsledky svého vládnutí“. Politická soutěž je podle něj jedinou cestou, jak omezit praktiky, které v minulých letech znečišťovaly veřejný prostor: „prostředí promořené lobbismem, korupcí, nepotismem, zákulisními dohodami a účelovým spojováním politicky odlišných subjektů ve snaze udržet si moc za každou cenu“.
Martínek ve svém komentáři na síti facabook varuje před návratem ke scénáři, který se stal osudovým koncem 90. let, tedy tzv. opoziční smlouvě mezi ODS a ČSSD. Připomíná, že tento model „vedl k otupení ostří politické konkurence“ a že tehdejší dohoda mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem otevřela dveře korupčním praktikám, lobbistickému vlivu a úpadku důvěry veřejnosti. Podle něj by „jakási forma nové opoziční smlouvy“ mohla zničit křehce obnovený princip demokratické soutěže, a proto je třeba se podobným pokusům vyhnout.
Ve svém textu zároveň ostře hodnotí činnost odcházející vlády. Tvrdí, že „vládní strany utrpěly debakl“ a že jejich politika se odtrhla od každodenní reality lidí. „Vládní strany, které se po léta stavěly do pozice nositelů demokratických hodnot, v praxi prokázaly pravý opak,“ píše Martínek. Kritizuje zejména přístup vlády k Green Dealu, ekologickým reformám, energetické politice i evropským závazkům, které podle něj nebyly srozumitelně vysvětleny ani obhájeny. Varuje, že jejich důsledkem je „masivní zásah Unie do peněženek Evropanů“ a ztráta důvěry v racionální vedení státu.
V souvislosti s hospodářskou politikou upozorňuje, že i přes snížení inflace zůstaly ceny trvale vysoké, zatímco platy stagnují. „Vláda sice získala obrovské prostředky na provoz, ale prostředky nakonec promrhala,“ konstatuje. Kritizuje i zahraniční politiku, která se podle něj stala „nejagresivnějším prosazovatelem proválečných aktivit na Ukrajině“. Namísto diplomatické snahy o mír prý vláda upřednostnila ideologickou loajalitu vůči Bruselu a Kyjevu.
Významnou část komentáře věnuje David Martínek hnutí ANO a jeho vůdci Andreji Babišovi. Podle něj je Babiš „ledoborcem, který prolomil krustu zabetonovaných poměrů“ české politiky. Oceňuje, že ANO dokázalo vybudovat vlastní strukturu, přilákat odborníky, připravit správní reformy a uchopit politiku jako praktické řemeslo. „Dnes je Babiš a ANO nejsilnější politickou silou v zemi. Je to tvrdě odpracovaný úspěch,“ píše. Připomíná také, že hnutí zvládlo období v opozici, během něhož se „naučilo vidět, jak vládní kolegové mrhají potenciálem státu a veřejnými prostředky“. Tuto zkušenost považuje za klíčovou pro jeho další vývoj.
Martínek ale zároveň varuje, že ani vítěz voleb nemá volnou ruku. „Voliči opravdu nejsou zvědaví na politické manévry představitelů ANO, kteří ihned po volbách změní postoje, jež vedly k jejich zvolení. Je potřeba upozornit, že i jejich podpora je podmíněna,“ dodává. V jeho pojetí je to jasný apel na odpovědnost, nikoli nekritickou euforii.
Závěr komentáře se obrací do budoucnosti. Martínek předpokládá, že vládu by mohla vytvořit koalice ANO, SPD a Motoristů, a vyzývá k pragmatické politice národních zájmů, racionálnímu patriotismu a odmítnutí ideologických experimentů. Přeje si, aby nová politická reprezentace dokázala skutečně „sloužit státu a lidem“, jinak podle něj všechny demonstrace, obstrukce a dlouhé debaty ztratí smysl. „Jinak ty tisíce hodin na mítinzích s občany, všechny ty boje, interpelace a rozhovory pro média budou vlastně k ničemu,“ uzavírá.
Martínkův komentář působí jako osobní, ale zároveň systematická reflexe české politické reality. Není to pouhý výlev emocí po volbách, ale spíše pokus vymezit nové paradigma politické odpovědnosti a obnovy. Přes ostrou kritiku i jednoznačné postoje zůstává jeho text výzvou k promyšlenému vládnutí, k respektu vůči voličům a k víře, že i česká politika může být znovu racionální, profesionální a srozumitelná.
(dan, prvnizpravy.cz foto: Petr Hrubeš)
