Když Petr Holec píše, málokdy volí slova, která by nechala čtenáře chladným. V nejnovějším komentáři zveřejněném na serveru Opinio rozvíjí myšlenku, že vláda Petra Fialy se i po volební porážce chová, jako by vítězství stále patřilo jí. „Česko ještě nezažilo tak ‚východní‘ předávání moci!“ varuje Holec, jenž vidí ve způsobu, jakým se vláda loučí, známky centralizace moci a neochoty ji skutečně předat.
Podle Holce se premiér Fiala během svého mandátu prezentoval jako ztělesnění demokracie, ale jeho činy podle něj často ukazovaly pravý opak. „Premiér Petr Fiala, samozvaný ‚demokrat‘, s totalitními sklony a známkami šílenství ve tváři, nás tak dlouho vedl na Západ, až nás dovedl na Východ, na svou milovanou Ukrajinu,“ píše komentátor. Touto ironií míří na Fialovu zahraničněpolitickou orientaci, která podle něj ztratila realističnost a proměnila se v ideologii.
Holec upozorňuje, že premiér sice oznámil svůj odchod z čela ODS, avšak ve vládních strukturách dál působí jeho blízcí spolupracovníci, které nazývá „fialovci“. Ti podle něj využívají posledních týdnů v úřadu k tomu, aby obsadili klíčové posty, a tím „zabetonovali“ vliv i po předání moci nové vládě. Kritika míří i k prezidentu Petru Pavlovi, který podle Holce Fialu v tomto procesu podporuje: „A prezident mu ještě pomáhá,“ konstatuje komentátor.
Tento způsob předávání moci Holec přirovnává k modelům známým spíše z východních režimů, kde se elity drží pozic i po ztrátě legitimity. V jeho interpretaci nejde jen o symbolický problém, ale o narušení principů, na kterých má stát česká demokracie. Jeho text tak působí jako varování, že odcházející vláda se nesmí stát vládou, která i po odchodu zůstane všude.
V závěru svého komentáře připomíná, že skutečná změna nenastane jen novým premiérem, ale až tehdy, když se promění přístup k moci jako takové. Holec píše, že „činitelé starého režimu“ se snaží zůstat u stolů, i když už dávno ztratili mandát voličů. V jeho slovech je cítit frustrace i jistá dávka hořkého humoru.
Jeho glosa o „východním“ konci vlády tak není jen kritikou konkrétních osobností, ale i komentářem k povaze české politiky, kde se vítězství i porážka často mění v pouhou hru o to, kdo si udrží vliv déle.
(dan, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
