V posledních týdnech se na veřejném prostoru stále častěji objevuje ostrá kritika trendů, které mění každodenní život spotřebitelů a občanů. Europoslankyně Kateřina Konečná přinesla na svém veřejném profilu silný komentář, v němž upozorňuje na to, co považuje za „plíživou digitalizaci“, která jde ruku v ruce s eliminací hotovostních plateb a lidského faktoru v obchodech.

Konečná ve svém stanovisku upozorňuje, že se společnost dostává do situací, které byly ještě před nedávnem nepředstavitelné. Uvádí příklady postupných kroků, které sice jednotlivě nevypadají dramaticky, ale dohromady podle ní vedou k omezení svobod volby a k nerovnému zacházení se zákazníky. Jmenuje například „povinné datové schránky“, extrémní příplatky za služby pro ty, kdo nechtějí bankovní účet, a praktiky, kdy je stejný příplatek požadován i od těch, kdo účet mají, ale odmítají internetové bankovnictví.

Podle Konečné se digitalizace neomezuje jen na státní služby nebo banky. Kriticky se vyjadřuje i k obchodním řetězcům, které podle ní rozšiřují „věrnostní“ programy tak daleko, že bez těchto elektronických karet zákazníci „zaplatíte mnohem více“. Tento trend, který původně sloužil ke slevám a výhodám pro zákazníky, se podle ní paradoxně stal nástrojem diskriminace těch, kteří nechtějí nebo nemohou být součástí digitálních systémů.

Europoslankyně rovněž varuje před tlakem na eliminaci hotovosti. Upozorňuje, že jisté kroky a změny v praxi přispívají k tomu, že hotovost se stává méně akceptovanou a lidé jsou postupně tlačeni do digitálních forem plateb. Podle jejího komentáře tak vzniká nerovnost mezi těmi, kdo disponují moderními technologiemi a těmi, kdo zůstávají odkázáni na tradiční způsoby.

Zvláštní pozornost Konečná věnuje samoobslužným pokladnám, které v poslední době řetězce nasazují stále častěji. Neskrývá svůj důrazný postoj: „Ne proto, že bych byla líná si namarkovat nákup, ale proto, že si práce pokladních vážím.“ Konstatuje, že trend nahrazování lidského faktoru automatizovanými zařízeními není jen otázkou úspory času nebo modernizace, ale že jde o systémové zbavování lidí práce a umělé vyvolávání nového „standardu“, který zákazníky vystavuje dalšímu tlaku.

Podle Konečné se situace nelíbí jen jí. Silně zdůrazňuje výzvu k bojkotu samoobslužných pokladen a apeluje na spotřebitele, aby upřednostňovali pokladny s lidskou obsluhou. Nekritizuje pouze technologii jako takovou, ale především praxi řetězců, které svými kroky dle jejího názoru znevýhodňují zákazníky, zvyšují marže a snižují hodnotu práce pokladních.

Psali jsme: Muniční aféra. Babiš vytáhl čísla a otřásl Hradem

Její slova je třeba číst jako výzvu k obraně hodnot, které by měly být součástí fungující společnosti: právo na volbu, respekt k práci druhých a možnost využívat služby bez skrytých sankcí nebo nepřiměřených nákladů. Konečná uzavírá svůj komentář jasným a silným konstatováním: „Už STAČILO!“

Ve své podstatě tak jde o kritickou reflexi fenoménů, které v souhrnu vytvářejí tlak na konzumenty i zaměstnance. Ať už je čtenář s jejím názorem sympatický, nebo ne, její výzva otevírá zásadní otázku: kam směřuje vztah mezi obchodními řetězci a zákazníky, a zda modernizace skutečně slouží lidem, nebo jen maximalizaci zisku.

(dan, prvnizpravy,cz, repro: napřímo)