Izrael zažívá nebývalou vlnu občanské i vojenské nespokojenosti s vlastní vládou. Kritika se valí nejen z ulic, kde pravidelně demonstrují tisíce občanů, ale i z řad armády, zpravodajských služeb a veteránů. Společným jmenovatelem všech protestů je rostoucí frustrace z neschopnosti kabinetu Benjamina Netanjahua prioritizovat návrat 59 izraelských rukojmích, které stále drží Hamás v Pásmu Gazy.

Tato krize důvěry nabírá na síle v době, kdy stále více rezervistů ozbrojených sil, pilotů i bývalých činitelů zpravodajské služby Mosad veřejně vystupuje proti pokračujícím vojenským operacím, které podle nich nejenže nevedou k osvobození rukojmích, ale přímo ohrožují jejich životy.

„Svatost života, pane premiére, má přednost před Bohem pomsty,“ stálo v jedné z otevřených výzev adresované vládě.

Tato věta se stala symbolem probouzejícího se hlasu svědomí zevnitř izraelského bezpečnostního aparátu. Podobná slova zazněla v otevřené výzvě, kterou podepsalo 250 bývalých agentů Mosadu a množství pilotů a příslušníků vojenského letectva. Jejich apel je jednoznačný: okamžitě dosáhnout dohody o propuštění rukojmích, i kdyby to mělo znamenat dočasné příměří s Hamásem.

Vláda premiéra Netanjahua se však rozhodla pokračovat ve vojenských operacích v Gaze. Dne 18. března 2025 obnovila izraelská armáda údery poté, co ztroskotaly rozhovory o druhé fázi příměří. V první fázi bylo sice propuštěno 40 rukojmích, ale od té doby se situace nijak neposunula.



Netanjahu na kritiku reagoval ostře. Signatáře výzev označil za „okrajovou extremistickou skupinu, která podkopává izraelskou společnost zevnitř“ a nařídil propuštění těch rezervistů, kteří výzvu podepsali. Tento krok však situaci ještě více eskaloval. K protestům se přidali další vojáci, důchodci i běžní občané.

Obvinění, která znějí na adresu izraelského premiéra, jsou závažná. Kritici jej obviňují z toho, že záměrně prodlužuje válku, aby si udržel vládní většinu, která závisí na krajně pravicových koaličních partnerech. Ti hrozili, že vládu opustí, pokud dojde k příměří.

Bývalý pilot a šéf izraelské civilní letecké správy Avner Jarkoni situaci shrnuje výstižně: „Zpočátku byla válka oprávněná. Ale dnes se zdá, že už neslouží bezpečnosti státu, ale pouze politickému přežití premiéra. Když válka skončí, přijdou volby a vyšetřovací komise. A tehdy už Netanjahu nebude premiérem.“


Jarkoni také přiznává, že mnozí vojáci i civilisté mají stále živé obrazy hrůz z říjnového masakru. Ale dodává, že momentálně „možná zabíjíme více civilistů než teroristů“. Jeho slova doplňují i další, např. podle rezervistů armáda naráží na limity nejen morální, ale i praktické. Řada z nich totiž sloužila opakovaně a dlouhodobě, což vyčerpává nejen vojáky, ale i celé komunity.

Veřejné mínění odráží tuto změnu atmosféry. Podle aktuálních průzkumů si přibližně 70 % Izraelců přeje dohodu s Hamásem, která by zajistila propuštění zbývajících rukojmích.

Otevřené dopisy však mají i své kritiky. Novinářka Dalia Scheindlin z listu Haaretz upozornila, že výzvy se soustředí téměř výhradně na osud izraelských rukojmích a jen málo z nich zmiňuje utrpení palestinských civilistů, kteří čelí bezprecedentní humanitární krizi.

„Pokud se nepodaří dosáhnout trvalého mírového řešení s politickým rámcem, jak může kampaň za propuštění rukojmích zajistit budoucnost obětí ‘cyklu teroru’?“ poznamenala Scheindlinová.

Současná situace v Izraeli představuje nejen humanitární a bezpečnostní krizi, ale i hluboký politický rozkol. Nespokojenost s vládou Benjamina Netanjahua sílí nejen mezi civilisty, ale i v jádru izraelského bezpečnostního aparátu. V zemi, kde se vojenské autority těší velké vážnosti, znamená jejich veřejná kritika vlády bezprecedentní signál.

Otázka už dávno nezní, zda vláda přežije. Otázka zní: kolik životů bude ještě obětováno, než se začne jednat o míru a nejen o vítězství.