Zdeněk Lanz: Před několika dny prohlásil prezident Trump: „Většina zemí NATO nechce s USA bojovat proti Íránu, alianci nepotřebujeme“, aby jen o několik dnů později přitvrdil, když nazval spojence z NATO zbabělci. Jsou to jen další z mnoha Trumpových ne/promyšlených prohlášení, nebo se začíná naplňovat vize prezidenta Havla z počátku 90. let minulého století (než ji opustil) o rozpuštění obou vojenských bloků, tedy Varšavské smlouvy i NATO?
Ladislav Jakl: No, dostal jsem na vybranou přichýlit se k jedné z vašich variant. Asi nevyužiji žádnou z nich a odpovím trochu jinak: USA rozhodly o napadení Íránu bez svých spojenců. Pakliže je potřebují, asi s nimi věc měly od stadia úvah a příprav konzultovat, jakkoli jde o důvěrné záležitosti. Pokud vzaly ve věci zásadního rozhodnutí odpovědnost na sebe a do akce zapojily jen Izrael, je celkem pochopitelné, že spojenci zvažují míru své angažovanosti podle svých vlastních priorit. Tak to prostě ve světě chodí.
Zřejmě v reakci na Trumpova nedávná nelichotivá prohlášení na adresu spojenců se čtrnáct států včetně České republiky připojilo ke společnému prohlášení, ve kterém evropské a další země vyjadřují ochotu přispět k zajištění bezpečné plavby Hormuzským průlivem. Podle dřívějšího vyjádření italského ministra zahraničí Antonia Tajaniho má prohlášení politický, nikoli vojenský charakter. V praxi to tedy bude vypadat tak, že spolu s ostatními signatáři budeme Američanům „jen“ držet palce?
Možná někdo ani palce držet nebude. Být překvapen, že napadení Íránci použili jedinou páku, kterou mají k dispozici, vypadá dost naivně. To přece muselo být zahrnuto do úvah už v raném stadiu plánování akce. Ale je klidně možné, že to i zahrnuto bylo a že některým zájmovým silám v USA, které mají vliv na strategická rozhodnutí, zvýšení cen ropy a energií vyhovuje, jen se k tomu nehlásí.
Šéfka tajných služeb USA Tulsi Gabbardová v textu svého prohlášení v americkém Senátu uvedla, že íránská schopnost obohacovat uran byla zničena červnovými údery a Teherán se ji posléze nesnažil obnovit. Je možné, že by se tato informace k prezidentu Trumpovi nedostala?
To jistě možné není, to by byl pěkný Kocourkov. Myslím ale, že něco se říká nahlas a něco se komunikuje potichu, zvláštně u citlivých bezpečnostních záležitostí.
Maďarsko a Slovensko se minulý týden na summitu Evropské unie nepřipojily k ostatním zemím v podpoře půjčky 90 miliard eur (2,2 bilionu korun) pro Ukrajinu. Premiéři obou zemí, Viktor Orbán a Robert Fico, požadují obnovení dodávek ruské ropy přes Ukrajinu. Vím, že nejste bezpečnostní expert a ani nechci stávající napjatou situaci nijak hrotit, ale stejně mi to nedá, abych se nezeptal. Neměli by oba pánové, zejména pak Viktor Orbán, který čelí bezprecedentním výhružkám ze strany některých ukrajinských představitelů, chodit minimálně v neprůstřelných vestách?
Ono přece nejde o nějaké dva pány. Jde o to, že oba vystupují s mandátem svých států a v jejich zájmu. Tyto zájmy mají svou oporu v podstatné části veřejnosti v obou zemích. A nejen v nich. Kdoví, jak by dopadla referenda o různých podporách Ukrajiny v mnoha dalších státech. To pak bychom museli doporučovat vesty kdekomu. Spíš než vesty by ale politické elity EU měly zvažovat, co je v zájmu obyvatel jejich zemí, ne pouze některých nátlakových skupin.
Šéfka EK von der Leyenová následně prohlásila, že EU poskytne půjčku Ukrajině 90 miliard eur tak jako tak. Lze to vnímat jako signál k zásadním změnám pravidel fungování eurounijních struktur, či dokonce jako další krok k postupnému rozpadu EU v dnešní podobě?
Tato dáma žádné své peníze nemá. Může je jen vzít občanům členských zemí nebo je zadlužit. A je otázkou, jak dlouho si něco podobného lidé nechají líbit.
Podle webu dánské veřejnoprávní společnosti DR se Dánsko připravovalo na možný útok ze strany USA. Do Grónska letecky přepravilo pytle s krví a připravovalo se vyhodit do povětří ranveje. Možná mi odpovíte, že se ptám hloupě, ale… Kdyby, nedej Bože, USA zaútočily na Grónsko, nelze zcela vyloučit, že by mohlo dojít k bezprecedentnímu konfliktu mezi státy NATO (kromě Turecka a Řecka). Troufnul byste si odhadnout, čistě hypoteticky, na kterou stranu by se přidala Česká republika?
Nic takového podle mne nehrozí. A co se ČR týče, zatím nám nikdo nevysvětlil, proč by v zájmu ČR měla být podpora nějakého koloniálního reliktu. Ve světle jiných vážných konfliktů vyhlíží tento tak trochu operetně.
Při návštěvě litevsko-běloruské hranice řekl prezident Pavel českým novinářům, že by se Česko mělo zúčastnit informativní schůzky k francouzské iniciativě jaderného odstrašení a pokud by podmínky, které Francie nabízí, byly přijatelné, měla by být ČR součástí projektu. Myslíte si, že je to dobrý nápad?
To je podle mne absolutně nepřijatelný konflikt se systémem NATO. Hraní si s atomovými bombičkami bych nechal na strukturách, které o ně pečují posledních osmdesát let.
Před odletem na summit EU do Bruselu řekl premiér Babiš novinářům, že považuje za logické, že na červencový summit NATO v Turecku pojede on a ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé), a nikoliv prezident Petr Pavel, který dosud zastupoval Česko na vrcholných setkáních aliance. Sice asi ještě není jisté, kdo nakonec na summit pojede, ale …Jak probíhala dělba práce mezi prezidentem a premiéry za Vašeho působení na Hradě?
Ve věcech rozpočtových prezident Pavel nehájil stanovisko České republiky vůči mezinárodním institucím ale stanovisko mezinárodních institucí vůči České republice. A co se týče éry, kdy jsem na Hradě působil já, také jsme měli různé formy kohabitace. Nejvyhrocenější byla za premiéra Paroubka, kdy se projevila i ve sporech ohledně mandátu při reprezentování ČR na mezinárodních fórech. Na toto období připadá také zdaleka největší dosavadní počet prezidentských vet, kdy Paroubkovu vládu opustili koaliční partneři a on vládl a zákony schvaloval s tichou podporou KSČM. Myslím, že si na to mnozí pamatují.
Podle Vašich webových stránek jste se počátkem 90. let podílel na tvorbě mediální legislativy, která umožnila vznik nezávislých soukromých rozhlasových a televizních kanálů. V roce 1992 jste se stal prvním zakládajícím vedoucím Úřady Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. V roce 2019 jste byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR zvolen členem Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Zjevně se tedy ve světě médií orientujete. Máte konkrétní představu, jak dál s našimi tzv. veřejnoprávními médii, tedy Českou televizí a Českým rozhlasem, jejichž provoz je hrazen koncesionářskými poplatky, ale i s ČTK, do budoucna naložit?
Jen malinko poopravím, koncese k vlastnění a provozování rozhlasových a televizních přijímačů u nás neexistují, nemohou tedy existovat ani koncesionářské poplatky. Správně se jim říká rozhlasové a televizní poplatky. Na vaši otázku lze odpovědět knihou, nebo možná její velkou kapitolou. Ze všeho nejdůležitější je ale to, že dosud neumíme předně vymezit, jaké v oblasti vysílání existují veřejné zájmy, které nemohou být uspokojeny normálním konkurenčním prostředím jako v mnoha jiných oblastech, například u tisku. Pokud bychom tyto zájmy uměli vymezit, mohli bychom přemýšlet, jak institucionálně jejich uspokojování zajistit.
Nijak. Nesledoval jsem to.
Co byste vzkázal jejím účastníkům?
Nemyslím, že čekají na mé vzkazy.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
