Když se před volbami řešilo financování veřejnoprávních médií, koncesionářské poplatky byly jedním z nejtvrdších témat kampaně. Hnutí ANO, SPD a Motoristé slibovali jejich odstranění jako prostředek úlevy pro občany a podniky. Nyní, krátce po jmenování nové vlády, se plán na jejich zrušení stal reálným politickým cílem. Politici mluví o roku 2027 jako o termínu, kdy by mohly koncesionářské platby za Českou televizi a Český rozhlas skončit.

Ministr kultury Oto Klempíř, který dříve deklaroval podporu zachování stávajícího systému, otočil na podpatku. V rozhovoru pro mainstreamová média přiznává, že se jeho postoj vyvíjí a že přechod financování do státního rozpočtu je nejen možný, ale i vhodný. Kritizuje současný model jako nespravedlivý například vůči rodinám s dětmi či seniorům s nízkými příjmy, kteří podle něj platí „stejně jako někdo, kdo veřejnoprávní média téměř nesleduje“.

Právě objektivita a vyváženost České televize se však stávají hlavní příčinou, proč mnoho občanů považuje koncesionářské poplatky za zcela nepřijatelné. Jedním z nejpalčivějších argumentů kritiků je dlouhodobé ignorování některých politických představitelů v klíčových diskusních pořadech. Například předseda SPD Tomio Okamura nebyl podle usnesení Rady ČT pozván do pořadu Otázky Václava Moravce od roku 2017, což samy interní orgány považují za možné narušení demokratické soutěže stran.

Takové “selektivní pozvání” hostů vyvolalo mezi diváky i politiky otázky, zda ČT nezastává spíše názorovou než objektivní roli. Podobná vlna kritiky doprovázela i předvolební duely prezidentských kandidátů, kdy části veřejnosti vadilo, že ekonomika otázek i výběr témat reflektoval sklon k určitému narativu namísto skutečného vyváženého dialogu.

Kritika ČT ovšem není jen výhradou domácích kritiků nebo opozice. Mediální analytici i mezinárodní pozorovatelé upozorňují na dlouhodobé problémy veřejnoprávního média. Například odborné analýzy upozornily, že zpravodajství a publicistika České televize prokazují náklon k některému spektru názorů, což vyvolává pochybnosti o její schopnosti poskytnout skutečně nestranné informace.

Proti tomuto trendu se veřejně vymezují i konzervativnější či pravicově orientovaní politici, kteří poukazují na fatální důsledky takového mediálního modelu. Argumentují, že veřejnoprávní televize, která je obecně financována povinnými poplatky, by měla přesně reprezentovat širokou paletu názorů občanů, nikoli určité politické proudy. Tento problém není jen českým fenoménem, ale podle některých analytiků je projeven i v jiných evropských zemích.

Navzdory tomu mnoho obhájců současného modelu stále zůstává u tvrzení, že veřejnoprávní média musí být financována odděleně od státních rozpočtů, aby byla “nezávislá”. Tento argument však v kontextu Evropské unie ztrácí váhu. Více než polovina členských států EU zrušila koncesionářské poplatky a přesto dokázala udržet fungující veřejnoprávní média bez jakýchkoli zásadních výpadků ve veřejné službě. Kritici odpovídají, že tvrzení o nezávislosti prostřednictvím modelu financování jsou lichá, protože nezávislost je spíše otázkou redakční integrity a transparentních procesů než formy financování.

Psali jsme: Babiš bez zábran. O dětech, moci a hrozbě sociálních sítí

Mezitím veřejnost nečeká. Už v květnu loňského roku exkluzivní průzkum agentury SANEP pro televizi XTV ukázal jednoznačný odpor českých občanů vůči jakémukoli zvyšování koncesionářských poplatků a silný nesouhlas s jejich současným fungováním. Skoro tři čtvrtiny respondentů vyslovily zásadní nesouhlas s navýšením poplatků, které by znamenalo vyšší finanční zátěž bez navýšení vnímané hodnoty vysílání.

Další průzkumy potvrzují, že veřejnost je obecně otevřená myšlence změny. Výzkum agentury Kantar ukázal, že nadpoloviční většina Čechů je pro nahrazení koncesionářských poplatků financováním z rozpočtu. Přibližně 60 procent dotázaných takový krok vítá, ale polovina populace přitom varuje, že financování ze státního rozpočtu může vést k ohrožení nezávislosti médií.

Pro kritiky je nicméně paradoxní, že současná debata o “nezávislosti” veřejnoprávních médií se točí kolem poplatků místo opravdové diskuse o transparentnosti, objektivitě a službě všem stranám veřejného diskurzu. V jejich vizi by veřejnoprávní televize měla být skutečným prostorem pro všechny názory, nikoli institucí, která vlastní interpretaci objektivity používá jako štít pro skrytou preferenci některých politických či ideových proudů.

(Fojtík, prnvizpravy.cz, repro: cnn prima)