Zahradil, který je dlouholetým kritikem Pirátů, si ve svém příspěvku nebral servítky a obvinil Lipavského z politického manévrování s cílem udržet si svou pozici v ministerském křesle, případně plynule přejít k TOP 09.

Zahradilův komentář zněl ostrou kritikou Lipavského působení na Ministerstvu zahraničních věcí (MZV), které údajně přeměnil na "pobočku lidskoprávních neziskovek". Podle Zahradila se Lipavský až příliš věnoval otázkám morálních hodnot a problematice Ukrajiny, zatímco ostatní oblasti zahraniční politiky zanedbával. 

„Výsledky s Asií, Afrikou, Latinskou Amerikou jsou NULA," dodal Zahradil. Tento styl kritiky není v české politice ničím novým, ale přináší zajímavé otázky ohledně toho, jakou roli má v současné době hrát česká zahraniční politika.

Lipavského údajná "nečinnost" v ostatních oblastech zahraniční politiky vyvolává zásadní otázku: je opravdu zahraniční politika jen o prosazování národních zájmů, jak tvrdí Zahradil? Nebo má Česká republika morální odpovědnost přispívat ke globálním hodnotám, jako jsou lidská práva a mezinárodní solidarita? Zahradilův postoj je jasný: „Zahraniční politika a diplomacie nejsou praktické cvičení v aplikované morálce." Podle něj by měla být diplomacie o pragmatickém prosazování českých zájmů, nikoli o moralizování a "virtue signalling".

Kritika, že Lipavský není "praktik" zahraniční politiky, ale spíše její "moralizátor", je častým argumentem jeho odpůrců. Faktem však zůstává, že zahraniční politika malých zemí, jako je Česká republika, je vždy balancováním mezi pragmatismem a hodnotami. Otázka, zda má být hlavní prioritou ekonomický profit nebo mezinárodní solidarita, nemá jednoduchou odpověď. Zahradil svou rétorikou jasně dává najevo, že by volil tu první možnost.

Co je však pro českou politickou scénu významné, je fakt, že tento výpad přichází v době, kdy se Piráti ocitli ve složité vnitrostranické situaci po odvolání svého předsedy Ivana Bartoše z funkce premiérem Petrem Fialou. Zahradil ve svém příspěvku naráží na to, že se nyní můžeme dočkat dalších politických manévrů, které mají za cíl udržet Lipavského u moci, nebo dokonce jeho přechod k TOP 09.

Zbývá otázka, zda Lipavský skutečně změní barvy, jak naznačuje Zahradil, nebo zda Piráti zůstanou jednotní ve své současné podobě. V každém případě se jedná o zásadní moment pro českou politiku, který může významně ovlivnit nejen zahraniční politiku, ale i domácí mocenské rovnováhy.