VoxTV nasadilo tempo hned od prvních vteřin. Moderátor Nejlepšího podcastu slibuje starou školu, kde host dostává otázky na tělo, a Richard Chlad mu to vrací jedinou větou, která nastaví tón celého večera. „Chytně za koule a jdem do toho,“ zaznělo v pořadu. Nadsázka, provokace, sebejistota. A hlavně chuť jít do konfliktu, ne ho obcházet.

Rozhovor se rychle stočí k tomu, co Chlad označuje za mediální štvanici. Jmenuje Reportéry ČT a další kanály, mluví o „zmetcích“, které o něm „vysílají“, a opakuje, že smysl reportáží nevidí. Podle něj nejde o poctivou práci, ale o snahu pobavit publikum a zároveň vyrobit z něj postavu do předem napsaného příběhu. V pořadu se vrací motiv, že novináři podle Chlada vytrhávají věci z kontextu a z pětiminutového projevu umí udělat dvacetisekundový sestřih, který má člověka poškodit.


Chlad se ostře vymezuje i vůči prezidentovi. V pořadu zazní jeho výčitka, že prezident slíbil vystupovat jako sjednotitel, ale po volbách se podle něj chová jinak. Tvrdí, že se vyhraňuje proti vládě, konkrétním lidem a zejména proti Filipu Turkovi, kterého Chlad označuje za svého kamaráda. Celou situaci vnímá jako politickou hru, v níž prezident podle něj přestává být nadstranický. V Nejlepším podcastu to říká bez obalu. Prezident dnes podle něj působí jako vůdce opozice. Moderátor namítá, že prezident své kroky vysvětluje konzistentností a že Turka nejmenoval kvůli opakovaným výrokům. Chlad však opakuje, že se kolem Turka podle něj rozjela pomlouvačná kampaň, která z něj udělala, jak v pořadu zaznělo, „grázla syčáka“.

Nejostřejší osobní rovina přichází ve chvíli, kdy je do rozhovoru vložena ukázka, v níž se prezident vyjadřuje i k odkazům na nacismus a k lidem kolem Turka, včetně Chlada. Ten na to reaguje podrážděně. Odmítá, že by měl s nacismem cokoli společného, a říká, že prezident by se k němu měl chovat slušně. V pořadu zazní i jeho ironická poznámka o „bývalém soudruhovi Komunistické strany Československa“ a o tom, že „malí členové by se k sobě měli chovat hezky“. Zároveň tvrdí, že má židovské kořeny a že nacismus vždy nesnášel. Do rozhovoru vstupuje i rodinný motiv, když cituje rozhořčení své matky, která podle něj vnímá prezidentovu komunistickou minulost jako něco, co jejich rodině ublížilo.


Konkrétní věci kolem Krejčíře popisuje detailněji. V Nejlepším podcastu říká, že Krejčíř měl v jeho areálu ve Všenorech pronajaté kanceláře a sklad, protože rekonstruoval dům a potřeboval zázemí. Chlad tvrdí, že na všechno existovaly smlouvy a faktury. Přiznává i půjčky. „Půjčoval jsem mu peníze za jednoprocentní měsíční úrok. Na všechno byly smlouvy,“ zaznělo v pořadu. Popisuje to jako standardní obchodní vztah. Zdůrazňuje, že šlo o krátkodobé půjčky na jeden až tři měsíce, peníze se vracely včas a vše bylo zaúčtované a zdaněné. Na otázku, proč se tomu novináři věnují, odpovídá svou interpretací. Podle něj je cílem přes jeho osobu poškodit Motoristy.

Do střetu s Českou televizí jde Chlad bez rukavic. Vysvětluje, proč jim rozhovor nedal. Podle něj by ho sestříhali tak, aby vypadal jako grázl, a aby se to dalo politicky použít. Říká, že by s nimi mluvil pouze za podmínky, že by dostal stejný prostor jako oni a ideálně v živém vysílání, aby se minimalizovaly střihové fauly. V pořadu přidává i finanční rozměr. Zajímalo by ho, kolik reportáž stála, když ho několik dní sledovala auta a celý tým lidí, a naznačuje, že šlo o vysoké částky.

Vedle ČT padne i kritika pořadu Odkryto. Ukázka s komentáři o jeho areálu, bráně s iniciálami a „podnikatelském barokostylu“ se v podcastu stává terčem posměchu. Chlad říká, že v tom nevidí smysl, kromě pobavení lidí, a ptá se, kdo to celé platí. Opakuje, že pokud s ním chtěli mluvit, měli to udělat férově, ne nejprve něco natočit a až potom se snažit o komunikaci.


Zazní i epizoda s Karlem Tichým, který se v reportážích objevuje jako komentátor. Chlad o něm v podcastu mluví ironicky a zlehčuje jeho roli. Přidává historku spojenou s Františkem Mrázkem a husou jako dárkem. Současně tvrdí, že ho Tichý nikdy nevyslýchal a že se s ním osobně nesetkal. Ve chvíli, kdy v ukázkách zazní, že Chlad nebyl v souvislosti se zločiny obviněn, bere to jako potvrzení své verze a celý mediální zájem shazuje jako prázdné řeči.

Závěr rozhovoru se ještě jednou rozkročí od politiky k širším kulturním sporům. Moderátor otevře protesty herců proti ministrovi, Chlad to rámuje jako další příklad „všelidových soudů“ a odmítá, že by veřejnost měla určovat, kdo kam přijde a kdo se má komu zpovídat. V upoutávce na placenou část pak zazní i věta, že „česká kinematografie je tragédie“, a další ostré soudy, které udržují tón pořadu až do poslední chvíle.

Výsledkem je obraz, který má jedno společné pojítko. Richard Chlad v Nejlepším podcastu nepředstírá smířlivost, neuhýbá do opatrných formulací a své spory nebalí do vaty. V každém klíčovém bodě se vrací k tomu, co považuje za zásadní vzkaz. SMS podle něj není vydírání, prezident podle něj nejedná jako sjednotitel, reportáže podle něj nestojí na férovém prostoru a jeho kontakty z devadesátých let byly podle něj obchodní, nikoli trestné. Ať už mu člověk věří, nebo ne, jedno je jisté. Zaznělo to nahlas, v plné síle a bez zábran.