Vystoupení českého ministra zahraničí Petra Macinky na mezinárodní bezpečnostní konferenci v Mnichově vyvolalo výraznou mezinárodní odezvu. Na své sociální síti jej následně sdílel a veřejně pochválil bývalý americký prezident Donald Trump, který ocenil Macinkovo vystoupení i jeho argumentaci v debatě vedené s bývalou americkou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou.
Trump ve svém příspěvku označil debatu za důležitou a vyzdvihl Macinkův výkon v otázkách, které podle něj zazněly zcela jasně a srozumitelně. Zahraniční reakce tak kontrastovala s částí českého mediálního a komentátorského prostředí, kde se místo věcné diskuse objevila převážně kritika a odmítání bez hlubšího zasazení do širšího geopolitického kontextu.
Na vzniklou situaci následně reagoval bývalý europoslanec a dnes zahraničněpolitický expert strany Motoristé sobě Jan Zahradil, který upozornil, že ocenění z americké strany má pro Českou republiku větší význam, než jaký mu přisuzuje domácí debata, a kritizoval způsob, jakým část české veřejné sféry k celé věci přistoupila.
„Že americký prezident Trump na své sociální síti nasdílel a pochválil střet českého ministra zahraničí s americkou exministryní (a Trumpovou sokyní) je pro české PR v USA momentálně důležitější, než to, zda dáváme na obranu 2 nebo 3%.
Ale hlavně se ukázalo, jak zoufale mimo je celý zdejší “liberální” proud opinion-makerů, influencerů, novinářů, intelektuálů, umělců a tzv. elit (resp. těch, kdo se za ně považují). Ti všichni, bez znalosti kontextu, bez sebemenšího vhledu do geopolitické situace ve světě, zato naplněni emocionálním odporem vůči nové vládě, se předháněli v tom, kdo Macinku silněji odsoudí.
A všichni tím předvedli, jak hluboko vězí v iluzi “havlovské” či “hodnotové” politiky, v morálním kýči devadesátých let, ve fascinaci jmény minulosti (jako je značka Clinton), v nostalgii po tehdejším jednoduchém, přehledném, unipolárním světě. Jenže svět už dávno takový není a nejlépe to symbolizuje právě Trump.
Naši “liberálové” to ale nevidí či spíše nechtějí vidět. Protestují proti realitě hysterickým pokřikem a hlukem na náměstích, kde se pateticky ovíjejí kolem prezidenta republiky, z něhož si vytvořili symbol opozice proti této vládě.
Budiž jim to přáno. Česká zahraniční politika se jim ale nemůže a nesmí přizpůsobovat. Nebo se stane stejně irelevantní jako oni,“ napsal na sociální síti Facebook Jan Zahradil.
Událost tak znovu ukázala rozdíl mezi tím, jak je české vystoupení vnímáno v zahraničí a jak o něm probíhá domácí debata. Zatímco mezinárodní publikum sleduje především obsah a politický význam sdělení, česká diskuse se často omezuje na ideologické vymezování a osobní odmítání bez širší analýzy dopadů.
(Barták, prvnizpravy.cz, foto: xtv)
