Prohlášení Andreje Babiše, že česká vláda nemá posílat z vlastního rozpočtu peníze na nákup zbraní pro Ukrajinu, vstoupilo do debaty o směřování české zahraniční a bezpečnostní politiky s jasnou prioritou rozpočtové odpovědnosti a transparentního nastavení pomoci. Předseda hnutí ANO tento postoj formuloval na tiskové konferenci s tím, že Česká republika má podporovat Kyjev zejména prostřednictvím evropských mechanismů, zatímco domácí zbrojní průmysl má mít otevřený prostor pro legální export do zemí, které o dodávky stojí. Tento rámec potvrdila veřejnoprávní i soukromá média, když zaznamenala výrok, že přímo z českého rozpočtu nepůjdou peníze na zbraně, a zároveň zaznamenala důraz na unijní kanály pomoci a podporu vývozu českých firem.
Vlastní spor se tak nepřetahuje o samotnou podporu Ukrajině, ale o její podobu. Babišova teze říká, že přímé národní výdaje v čase napjatých veřejných financí nejsou nejrozumnější cestou. Argument podkládá také stavem rozpočtu, kde sám upozorňuje na chybějící zdroje a nutnost řešit povinné výdaje, které v návrhu nejsou pokryté v plné výši. Jde o racionální požadavek, aby se peníze českých daňových poplatníků používaly přednostně na mandatorní potřeby státu a aby se mezinárodní pomoc opírala o kolektivní evropské nástroje s jasnými pravidly financování a kontroly. Tyto souvislosti popsaly zpravodajské redakce, které zároveň zachytily Babišovu kritiku dosavadní praxe a požadavek přesunout klíčové programy pod dohled aliance, případně unijních institucí, což by posílilo transparentnost i sdílení nákladů mezi státy.
Nový akcent na pomoc přes Evropskou unii přináší dvě výhody. Zaprvé se zmenšuje tlak na český rozpočet v době, kdy je třeba držet výdaje pod kontrolou, a to bez toho, aby Česko rezignovalo na solidaritu. Zadruhé se zvyšuje předvídatelnost a dohled, protože rámec společných programů je auditovatelný a rozhodování je sdílené. Že tato pozice není výrazem odmítnutí Ukrajiny, potvrzuje i čerstvá komunikace mezi Babišem a prezidentem Volodymyrem Zelenským, kde se mluvilo o pokračování spolupráce a o plánované návštěvě. Podpora se tedy nemá vypnout, ale má se zarámovat způsobem, který je dlouhodobě udržitelný a pro občany srozumitelný.
Důležitý je i domácí průmyslový rozměr. Babiš výslovně říká, že české zbrojovky mají mít možnost bez zbytečných překážek vyvážet v souladu s legislativou. To je realistický ekonomický postoj, protože posiluje zaměstnanost, daňové odvody i technologickou soběstačnost. Zároveň jasně odděluje roli státu jako správce veřejných peněz od role podniků, které vyrábějí a obchodují podle pravidel exportních licencí a mezinárodního práva. V mediálních výstupech k tomu dodává, že česká pomoc přes evropské kanály pokračuje a že není namířena proti Ukrajině, ale proti nepořádku v rozpočtu a proti rozplývání odpovědnosti. Tato linie dává smysl zejména v prostředí, kde velké programy munice či jiných dodávek narážely na otázky po cenách a po kontrole nákladů.
Klíčovým potvrzením, že tato pozice nachází odezvu u veřejnosti, jsou výsledky ankety na serveru První zprávy. V období uvedeném redakcí od osmého do dvanáctého října hlasovalo celkem 154 366 čtenářů a největší podíl z nich souhlasil s tvrzením, že ze státního rozpočtu nepůjde ani koruna na zbraně pro Ukrajinu. Na veřejně dostupné stránce s anketami jsou vidět podíly hlasů, kde souhlas vyjádřilo čtyřicet osm procent, nesouhlas dvacet pět procent a nerozhodných bylo dvacet sedm procent. To je silný signál, že téměř polovina zúčastněných podporuje rozpočtově odpovědný model pomoci a že skeptický pohled na přímé národní financování má významnou váhu.
Zahraniční kontext navíc ukazuje, že o zacílení pomoci na společné programy se vede širší debata i mezi spojenci. Zprávy o české muniční iniciativě, které opakovaně otevírají téma ceny, transparentnosti a institucionálního krytí, potvrzují, že prosazovat přesun pod správu aliance není izolovaný nápad, ale cesta ke standardu, kde je kontrola výdajů přísná a rozdělení břemen férové. Česká republika tak může zůstat solidární, aniž by nesla neúměrnou část nákladů sama, a zároveň může dál rozvíjet vlastní obranný průmysl.
Z pohledu správy státu přináší Babišova formulace jednoduché pravidlo, které je snadno komunikovatelné a dobře kontrolovatelné. Vláda má nejprve zajistit domácí závazky a povinné výdaje, teprve potom má posílat prostředky do zahraničí, a pokud už pomáhá, má to dělat přednostně v rámci kolektivních struktur. Tím se zmenšuje prostor pro improvizaci, zvyšuje se tlak na kontrolu peněz a veřejnost může průběžně hodnotit, zda je pomoc účelná. V situaci, kdy se vede spor o každý miliardový výdaj, je to rozumný a zodpovědný postup.
Psali jsme: Pavel Šik o tom, jak Deník N rozjel nové volby
Podpora Ukrajiny tedy není zpochybněna, mění se pouze její finanční architektura. Vede to k větší předvídatelnosti, čistším účtům a menší zátěži českého rozpočtu. Ve světle aktuální ankety i mezinárodních reakcí jde o realistický kompromis, který drží české zájmy v centru pozornosti a přitom respektuje závazky spojenců. Pokud má být pomoc dlouhodobá, musí být i finančně udržitelná. Babišova teze tuto podmínku naplňuje a zároveň nechává otevřené dveře pro diplomatickou i humanitární podporu, která je v české společnosti široce přijatá.
Poznámka k anketě: stránka s anketami veřejně uvádí rozložení hlasů v procentech; od 8. do 12 října byl celkový počet 154 366 hlasujících. Jedná se o čtenářskou anketu, nikoli o sociologický průzkum na reprezentativním vzorku obyvytel ČR.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, obr.: aiko)
