Podle zprávy publikované konzervativním think-tankem MCC Brussels rozděluje EU každoročně nejméně 80 milionů eur na podporu médií, která šíří pozitivní obraz Evropské komise a jejích politik. Celková suma odhadovaná na přibližně 1 miliardu eur za poslední dekádu je však podle britského novináře a autora zprávy Thomase Faziho jen „konzervativním odhadem“.

Zpráva se zaměřuje na přímé dotační programy EU, nikoliv však na nepřímé formy podpory, jako jsou „komunikační smlouvy“ nebo zakázky na reklamu přidělované zprostředkovatelům. Typickým příkladem je tajné rozdělení 132 milionů eur médiím před volbami do Evropského parlamentu v roce 2024.

„Tato otázka překvapivě získala v minulých letech jen malou pozornost, přestože očividně podkopává údajnou nezávislost a neutralitu médií,“ uvedl Fazi.

Zatímco oficiální rétorika hovoří o „podpoře evropských hodnot“, „boji proti dezinformacím“ nebo „mediálním pluralismu“, podle Faziho jde ve skutečnosti o systematické potlačování disentu a pokus o vytvoření jednotného evropského diskurzu, tzv. „evropského dému“.

„Za všemi těmito hesly se skrývá jasný strategický cíl: formovat veřejnou debatu, marginalizovat nesouhlasné hlasy a prosazovat evropskou integraci,“ cituje Faziho server The European Conservative.
Zpráva dále upozorňuje, že tiskové agentury jako AFP či DPA hrají v tomto ekosystému klíčovou roli jako centrální uzly, skrze které jsou unijní narativy šířeny napříč stovkami médií v EU.

Fazi upozorňuje, že i bez přímého zasahování do redakčního obsahu vede strukturální závislost médií na evropských grantech k autocenzuře a konformitě. Redakce, které si nechtějí zavřít dveře k dotacím, se podle zprávy přirozeně vyhýbají tématům, která by mohla být Bruselem vnímána jako „nepřátelská“.

Takový stav rozostřuje hranici mezi žurnalistikou a propagandou natolik, že ji běžný čtenář téměř nedokáže rozpoznat.

Jedním z nejzávažnějších zjištění zprávy je rozsáhlá mediální expanze EU do třetích zemí. V některých případech financuje Brusel média mimo EU, a to pod záminkou podpory demokracie, přičemž ve skutečnosti šíří pro-NATO a pro-EU agendu.

Fazi v této souvislosti srovnává strategii EU s metodami používanými americkou agenturou USAID, historicky známou jako „měkká ruka CIA“.


„Tento jev zpochybňuje samotnou představu nezávislých médií v dnešní Evropě, zejména když je hranice mezi žurnalistikou a institucionální propagandou tak tenká, že je prakticky neviditelná,“ varuje Fazi.

Zpráva MCC Brussels otevírá zásadní debatu o stavu evropské demokracie a úloze veřejných institucí v utváření mediálního prostoru. Zjištění, že peníze daňových poplatníků jsou používány k upevnění jediné ideologické linie, představuje vážný problém nejen pro pluralitu názorů, ale i pro důvěru veřejnosti ve svobodu slova.

Kritici varují, že pokud nebude tento systém transparentní a pod veřejnou kontrolou, může se proměnit v sofistikovaný nástroj ideologické hegemonie.