První jednání nově zvolené Poslanecké sněmovny se proměnilo v devítihodinové politické divadlo, které podle spoluzakladatele Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP) a úspěšného herního vývojáře Daniela Vávry odhalilo hlubokou krizi politické kultury. Vávra ostře kritizuje chování bývalé vládní koalice, kterou označuje za od reality odtrženou a neschopnou přijmout vlastní volební porážku. Podle něj se místo snahy o pragmatickou spolupráci uchýlila k patetickým projevům, vydírání a urážkám svých politických oponentů, čímž jen dále prohlubuje rozdělení společnosti.
Vávra upozorňuje na paradoxní chování části opozice, která po letech útoků a morálního mentorství nyní žádá od svých protivníků vstřícnost a funkce. Vávra přirovnává tento postoj k absurdní situaci, kdy ten, kdo se dlouhodobě snažil druhé zničit, po prohře očekává odměnu a pochopení. Celé jednání Sněmovny v jeho očích představovalo ukázku politického zoufalství a ztráty soudnosti, která nahrazuje věcnou diskusi osobními útoky a teatrálním sebemrskačstvím.
Na Vávrova slova následně reagoval publicista a glosátor politického a společenského dění Pavel Šik, který s jeho pohledem v mnohém souzní, ale zároveň ho rozšiřuje o širší mediální a společenský kontext. Ve svém komentáři upozorňuje, že politické pokrytectví a hysterické reakce nejsou jediným problémem současné doby.
Neméně znepokojivý je podle něj i způsob, jakým k povolební situaci přistupují česká média, především ta veřejnoprávní. Šik tak navazuje na Vávrovu kritiku krize politické kultury, kterou doplňuje o ostrou reflexi stavu mediálního prostoru a jeho vlivu na další rozdělování společnosti.
„Dan Vávra včera hezky popsal nepochopitelné naříkání politiků bývalé vládní koalice. Napsal, že potom, co před volbami začali neúprosnou válku bez toho, aby brali zajatce, nyní úplně nepochopitelně brečí, vztekají se nebo prosí o finančně zajímavé posty.
Jenže to je pouze část, která nám sice ukazuje nové dno, ale mě osobně ani tak nepřekvapuje. Spíše mně opravdu vyráží dech, co se už několik týdnů děje v médiích, a to především v některých a těch veřejnoprávních. Když proběhly volby, těšil jsem se na to, že si alespoň na chvíli odpočineme od brutálních mediálních kampaní, které tady před volbami probíhaly.
Ještě když přišla kauza s posty Filipa, otevřená Deníkem N, bral jsem to osobně velice kriticky, a tím myslím kriticky k Filipovi. Nepovažoval jsem ji od začátku za politický útok na pomyslný vlastní tábor, nýbrž za poměrně oprávněnou veřejnou diskusi o předpokladech veřejné funkce - a podle mého pozorování to tak brali i mnozí jiní voliči bývalé opozice a budoucí vládní koalice.
Jenže to, co se mediálně spustilo poté s útoky prakticky na všechny viditelnější postavy budoucí koalice, už činí každou podobnou diskuzi irelevantní. Už nějakou dobu tohle šílenství nekomentuju, protože jen paralyzovaně stojím s otevřenou pusou. Tábory se rozdělily a je prakticky nemožné o něčem rozumně diskutovat.
Dan Vávra naznačuje jednu úvahu, která mě taky napadla - jaký cíl to všechno má mít. Píše, že možná bylo cílem narušit jednotu největší vládní strany ANO tak, že by se někteří její poslanci postavili v parlamentu proti vedení a proti spojení současné rýsující se koalice. Je totiž opravdu na místě se ptát, co tahle intenzita útoků ze strany médií má způsobit, protože se jedná opravdu o neuvěřitelnou energii, kterou do toho některá média vkládají. Ještě mě napadá celospolečenská příprava odmítnutí vlády prezidentem, což ale nezmění křeslo předsedy pro Okamuru a nedokážu si osobně představit, jak by prezident tuhle bitvu mohl vyhrát.
Každopádně ten současný shitstorm a hlavně ta intenzita je neuvěřitelná, vždyť máme teprve pár týdnů od voleb. Každý musel tušit, jak se koalice poskládá a kdo v ní bude, tak proč teď taková mediální smršť? To takhle bude čtyři roky? Vždyť to opravdu musí štvát i voliče pětikoalice.
Privátní média jsou taková a maková a těžko požadovat změnu narativu od privátního Deníku N, Seznamu, Novinek nebo iDNESu. Ale s těmi veřejnoprávními je opravdu nutné něco udělat. A to čím dřív, tím lépe.
Není možné, aby Česká televize citovala k volbě předsedy sněmovny pouze Nachera a jinak pět politiků pětikoalice, není možné, aby Český rozhlas přejímal každou kauzu Deníku N a zveřejňoval především názory politiků bývalých vládních stran. Kritika vlády a vládní koalice je v pořádku, je jen škoda, že veřejnoprávní média ji poslední čtyři roky podle mého zanedbávala. Ale hysterická otočka, jak ji sledujeme nyní, je dlouhodobě neudržitelná.
Jednoduše řečeno, není prostě možné, aby tu zaujatost vůči budoucí vládě - vůči Trumpovi, vůči kritikům migrace, Unie, Green Dealu atd., prostě vůči všemu, co není progresivně liberální - mohlo u veřejnoprávních médií pozorovat i dítě základní školy,“ napsal na síti facebook publicista Pavel Šik.
(Böhm, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
