Italská premiérka Giorgia Meloniová prosadila zásadní změnu pravidel politické soutěže. Poslanecká sněmovna 8. října definitivně schválila nový volební zákon poměrem 227 ku 164 hlasům. Reforma mění způsob rozdělování parlamentních mandátů, posiluje předvolební koalice a zpřísňuje podmínky pro vstup nových politických subjektů. Poprvé se má uplatnit při parlamentních volbách v roce 2027.
Vláda změnu obhajuje potřebou stabilních kabinetů. Opozice však tvrdí, že Meloniová nechala přepsat volební pravidla ve prospěch zavedených stran a své vládní koalice. Spor má zásadní význam. Nejde pouze o to, kdo příští volby vyhraje, ale také o to, jakou parlamentní moc za získané hlasy dostane.
Dosavadní italský systém kombinoval poměrné zastoupení s většinovou volbou v jednomandátových obvodech. Nový zákon zavádí poměrný systém doplněný bonusem pro nejsilnější volební uskupení. Koalice nebo kandidující uskupení, které získá nejméně 42 procent hlasů v obou parlamentních komorách, může obdržet dodatečných 70 křesel ve čtyřsetčlenné Poslanecké sněmovně a 35 křesel ve dvousetčlenném Senátu. Celkový počet mandátů vítězného uskupení je omezen na 220 poslanců a 113 senátorů. Pokud podmínky pro přidělení bonusu nejsou splněny, mandáty se rozdělí poměrně.
Výsledkem může být parlamentní většina pro politický blok, který nezískal podporu nadpoloviční většiny hlasujících. Tento mechanismus představuje nejspornější část reformy. Meloniová argumentuje tím, že vítěz voleb musí být schopen skutečně vládnout. Kritici namítají, že stabilita nemůže být vykoupena nepřiměřeným zvýhodněním nejsilnější koalice. Italská opozice proto zvažuje napadení zákona u Ústavního soudu.
Nové strany čekají překážky, stranické špičky získávají vliv
Reforma zachovává tříprocentní hranici pro jednotlivé strany a desetiprocentní hranici pro koalice. Výrazně však komplikuje kandidaturu subjektům, které dosud nemají parlamentní zastoupení. Počet požadovaných podpisů v jednotlivých volebních obvodech se zvyšuje z 1 500 na 6 000. V celostátním měřítku tak mohou nové politické projekty potřebovat statisíce podpisů, zatímco zavedené parlamentní strany mají výrazně jednodušší podmínky. Zákon tím posiluje rozdíl mezi politickými subjekty, které již moc mají, a těmi, které o ni teprve usilují.
Kontroverzní je také způsob sestavování kandidátek. Voliči mohou udělit až tři preferenční hlasy, ale lídři kandidátních listin zůstávají přednostně určenými kandidáty. Stranická vedení si tak zachovávají významnou kontrolu nad tím, kdo se do parlamentu dostane. Zákon navíc ukládá stranám a koalicím předem oznámit kandidáta na premiéra. Nejde však o přímou volbu předsedy vlády. Podle italské ústavy premiéra nadále jmenuje prezident republiky a předvolební nominace jej právně nezavazuje.
Meloniová tedy na jedné straně prosazuje větší předvídatelnost vládnutí, na druhé straně nový systém upevňuje postavení velkých stranických aparátů. Omezování prostoru pro menší konkurenty se tak stává jedním z nejvýznamnějších důsledků reformy. Nový zákon nemusí automaticky zvýhodnit současnou premiérku. Většinový bonus může získat také sjednocená opozice. Reforma proto vytváří silný tlak na uzavírání širokých předvolebních spojenectví.
Meloniová mění pravidla, výsledek však nemá jistý
Tady však italská středolevá opozice naráží na vlastní rozpory. Demokratická strana vedená Elly Schleinovou a Hnutí pěti hvězd bývalého premiéra Giuseppe Conteho se neshodují na společném kandidátovi na premiéra. Rozděluje je také přístup k některým zahraničněpolitickým otázkám, zejména k podpoře Ukrajiny. Problémy má i vládní pravice. Nové uskupení Futuro Nazionale oslovuje část jejích dosavadních voličů a komplikuje vztahy uvnitř konzervativního politického prostoru. Reforma tedy může změnit strategii obou hlavních bloků, nikoliv pouze upevnit současné rozložení sil.
Dopady přesahují hranice Itálie. Třetí největší ekonomika eurozóny je důležitým aktérem při vyjednávání evropského rozpočtu, migrační politiky, energetiky i hospodářských pravidel. Pro Českou republiku je navíc významným obchodním partnerem. Podoba budoucí italské vlády proto ovlivní také evropská rozhodnutí, která se Prahy bezprostředně týkají.
Meloniová prosadila systém, který má podle vlády ukončit éru nestabilních kabinetů. Současně však mění poměr mezi podporou voličů a rozdělením parlamentní moci, posiluje velké koalice a ztěžuje vstup nových stran do politiky. Zásadní otázkou zůstává, zda reforma přinese Itálii stabilnější vládnutí, nebo především silnější postavení zavedených politických bloků. O její ústavnosti navíc může ještě rozhodovat soud.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
Zdroje: 1. ANSA – Italská sněmovna definitivně schválila nový volební zákon; 2. AgenSIR – Volební reforma, většinový bonus a ústavní otázky; 3. Reuters – Meloniová prosadila spornou volební reformu, 8. října 2026
