Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner pokračuje v Deníku P druhou upoutávkou na připravovaný podcast Únos státu. Tentokrát se vrací k přípravě akceleračních zón pro obnovitelné zdroje, fungování Ministerstva životního prostředí za Petra Hladíka a k poradě z 22. listopadu 2023, kterou označuje za klíčový moment celé kauzy.
„Proč jsem se sešel s Filipem Turkem? Proč Hnutí DUHA tolik křičí a podává trestní oznámení? Jak politička STAN přesunula státní peníze ke své rodině a proč byla tvorba akceleračních zón ‚cinknutá‘ od samého počátku,“ ptá se Paukner.
„Je tu druhá upoutávka na avizovaný podcast Únos státu. Dnes se budu věnovat kauze, které si málokdo všiml, leč je pro podobu České republiky naprosto zásadní,“ napsal na sociálích sítích Paukner.
Výchozím bodem jeho příběhu je nástup Petra Hladíka do čela Ministerstva životního prostředí v březnu 2023. Paukner přitom připomíná i spor kolem jeho předchozího nejmenování prezidentem Milošem Zemanem.
„Jakmile byl prezident Petr Pavel inaugurován, dočkal se svého jmenování ministrem i Petr Hladík, kterého Miloš Zeman setrvale odmítal. Nominant KDU-ČSL byl jmenován v březnu roku 2023, ačkoliv měl vizitky ministra životního prostředí vytištěné za peníze občanů již od října 2022,“ uvedl Paukner.
Za zásadní změnu po Hladíkově příchodu považuje personální a organizační uspořádání resortu. Do centra staví především Petra Holuba, Martina Sedláka a Martina Andera a jejich dřívější či současné vazby na ekologické a energetické prostředí.
„Pro události popsané níže je zásadní, že s Hladíkovým nástupem začíná resort životního prostředí de facto ovládat Hnutí DUHA. Pro Petra Holuba, nového ‚superúředníka‘, je vytvořena sekce 800, nazvaná sekce ochrany klimatu. Tvorbou nové sekce Hladík převedl pod Holuba, bývalého zaměstnance Hnutí DUHA, stovky miliard z Modernizačního fondu, legislativní odbor, strategický odbor a nově byl zřízen také ‚odbor dekarbonizace ekonomiky‘,“ tvrdí Paukner, podle kterého tím personální změny nekončily.
„Hladíkovými poradci se stávají další bývalí zaměstnanci Hnutí DUHA. Novým nejmocnějším mužem resortu a lobbistou v zákulisí se stává Martin Sedlák, ředitel Svazu moderní energetiky, a doplňuje jej politik Strany zelených, bývalý zaměstnanec Hnutí DUHA a brněnský náměstek primátora Martin Ander,“ napsal Paukner.
Sedlák figuroval už v předchozí upoutávce Deníku P věnované státní komunikační kampani kolem větrných elektráren. Paukner jej znovu spojuje se zájmy investorů do obnovitelných zdrojů.
„Již při nástupu na resort Hladík i Sedlák svorně tvrdí, že je pro ně vymezení akceleračních zón a masivní výstavba obnovitelných zdrojů absolutní prioritou. Aby ne – Martin Sedlák investory do OZE zastupuje a lobbuje za jejich zájmy. Členy Sedlákova svazu jsou ČEZ ESCO, Decci, JRD či Solární asociace sdružující takzvané solární barony z let 2009 a 2010, ale i nové ‚štiky‘ ve štědře dotovaném oboru výstavby solárních parků,“ uvedl Paukner. Právě na tomto propojení staví svou tezi o střetu zájmů a přípravě akceleračních zón.
„Bezprecedentní střet zájmů Sedláka je ignorován a koncentrace peněz i legislativy v rukách Petra Holuba je taktéž zcela opomíjena. Co by se tak mohlo pokazit?“ ptá se Paukner.
Podle jeho verze příběhu měli investoři zájem na co nejširším vymezení oblastí a minimálních překážkách pro rychlou výstavbu obnovitelných zdrojů.
„S avizovaným vymezením akceleračních zón lobbovali investoři za minimální obstrukce a maximální rozsah oblastí, kde bude možné zejména větrné parky stavět rychleji než za rok. Je tak třeba sestavit ‚nekonfliktní‘ tým, který půjde zájmům podnikatelů zastupovaných Sedlákem na ruku,“ napsal Paukner.
Za klíčový okamžik označuje poradu svolanou na 22. listopadu 2023. Podle Pauknera se její příprava řešila už dva dny předem v interní komunikaci.
„Úkolu se ujímá Petr Holub a svolává na 22. listopadu roku 2023 klíčovou poradu. O dva dny dříve řeší v e-mailu ‚vhodnou‘ strukturu týmu s Evou Volfovou, političkou hnutí STAN a budoucí klíčovou členkou týmu. Diskutují nad ‚vhodnými‘ odborníky, kteří by zóny vymezili a pomyslně ‚nedělali problémy‘,“ tvrdí Paukner.
Podle jeho materiálu se jednání účastnili mimo jiné Radim Misiaček, Libor Hort, Martin Abel, Eva Volfová a Jan Dušek.
„Misiaček je majitel firmy Raddit Consulting, Hort poradu řídí z pozice ředitele Výzkumného ústavu pro krajinu, Martin Abel je politik Strany zelených a právník Klimatické žaloby. Eva Volfová a Jan Dušek jsou na poradě klíčovými účastníky. Volfová, aktivní politička hnutí STAN, je spojkou na Lukáše Vlčka, ministra průmyslu a obchodu. Jan Dušek je podnikatel a majitel firem PlanTerra, Integra Consulting a DHP Conservation,“ popsal Paukner.
Právě obsah tohoto jednání představuje nejzávažnější část jeho tvrzení. Podle Pauknera se neřešila pouze odborná podoba týmu, ale také budoucí externí zakázky.
„Na poradě se mimo jiné řeší, kdo bude členem týmu vymezujícího akcelerační zóny, a přítomní se nepřekvapivě shodují ‚sami na sobě‘. Dále diskutují nad metodikou vymezování zón a řeší, jak zajistit, aby tendr na externí poradenství k zónám vyhrála firma Jana Duška, Integra Consulting. Má to ale podmínku – Eva Volfová chce část peněz z veřejného tendru a s Duškem se domlouvá na převodu majetkového podílu v jedné z jeho firem, jak vysvětlím níže,“ napsal Paukner.
Tato tvrzení Paukner opírá o interní podklady, jejichž kompletní podobu chce podle svých slov představit v podcastu. Následně skládá chronologii smluv a majetkových změn, které podle něj ukazují, že se to, co mělo být na listopadovém jednání připraveno, postupně uskutečňovalo.
„Jednání ze dne 22. listopadu 2023 bylo úspěšné a následně se domluvené stává realitou,“ tvrdí Paukner.
„Dne 7. 3. 2024 uzavírá Libor Hort za Výzkumný ústav s Martinem Abelem smlouvu na 1,92 milionu korun. Bez soutěže. Dne 7. 3. 2024 uzavírá Libor Hort za Výzkumný ústav smlouvu s Evou Volfovou v hodnotě 1,92 milionu korun. Opět bez soutěže,“ uvedl Paukner.
Do stejné časové osy zařazuje smlouvu společnosti RADDIT Consulting Radima Misiačka z 15. listopadu 2023 v hodnotě dva miliony korun bez DPH. Ve veřejném záznamu je jako objednatel uvedeno Ministerstvo životního prostředí a smlouva je spojena s Petrem Holubem.
Dalším bodem je veřejná zakázka na externí řízení projektu. „Dne 4. 6. 2024 následně konsorcium firem Jana Duška vítězí v pseudo-soutěži, jejíž podmínky byly předmětem jednání zúčastněných dne 22. listopadu 2023,“ tvrdí Paukner. Označení „pseudo-soutěž“ je jeho hodnocením zadávacího procesu.
Mezi listopadovou poradou a výsledkem zakázky Paukner upozorňuje také na změnu vlastnické struktury společnosti PlanTerra. Od 23. ledna 2024 připadlo 40 procent Evě Volfové, dalších 40 procent Ondřeji Volfovi a 20 procent zůstalo společnosti Integra Consulting.
„Než Duškova firma zvítězí v tendru na management projektu za bezmála 7,5 milionu, převádí Dušek 23. ledna 2024 dle dohody 80 % podílu ve firmě PlanTerra na Evu Volfovou ze STAN a jejího manžela,“ interpretuje tuto majetkovou změnu Paukner.
Další část příběhu se odehrává v roce 2025, kdy zakázku spojenou s posuzováním návrhu akceleračních oblastí získala DHP Conservation. I tuto společnost Paukner spojuje s Janem Duškem.
„Později v roce 2025 získává Dušek s firmou DHP Conservation zakázku na vypracování stanoviska SEA. Firma DHP Conservation tak hodnotí práci Volfové a jiné Duškovy společnosti, Integra Consulting. Není překvapivé, že žádné chyby nenachází a biologický průzkum běžně trvající 11 až 13 měsíců zvládá Duškova firma za méně než 60 dnů,“ tvrdí Paukner.
Právě smluvní a personální posloupnost používá jako základ jednoho z hlavních závěrů svého textu.
„Výběr expertů, výběr externího řízení projektu a výběr firem, které budou následně hodnotit dopady akceleračních zón na přírodní bohatství, byl od počátku jen ‚divadlem‘. O týmu, jeho složení, o externích hodnotitelích a o vymezených zónách bylo rozhodnuto již v listopadu roku 2023. Tedy předtím, než byly jakékoli smlouvy s odborníky i firmami vůbec uzavřeny,“ napsal Paukner, podle kterého navíc informace o budoucí podobě zón pronikaly k investorům ještě před jejich veřejným vymezením.
„Informace o budoucích zónách samozřejmě ‚unikly‘ k investorům do větrných elektráren a solárních parků, čímž si podnikatelé v naprosto masivní míře rezervovali výkony budoucích elektráren. Podle zdrojů si v roce 2024, ještě než se o rozsahu zón vědělo, rezervovali dvojnásobek výkonu Temelína a o rok později dalších 2,5 GW, tedy výkon elektrárny v Dukovanech,“ uvedl Paukner.
V této souvislosti se znovu vrací k Martinu Sedlákovi a Petru Holubovi. „Lobbisté za OZE měli informace z první ruky a Hladíkův superúředník Holub zajistil domněle ‚nezávislý‘ tým ‚odborníků‘, kteří si na prvním jednání rozdělili role, odpovědnost i peníze a až posléze vypsali a ve většině případů ani nevypsali potřebné soutěže,“ tvrdí Paukner.
Za další podpůrný materiál označuje interní komunikaci Ministerstva životního prostředí, jejíž výřez zveřejnil spolu s příspěvkem.„V interní komunikaci MŽP se neustále objevuje, že ‚M‘, tedy Martin Sedlák, žádá tým Výzkumného ústavu pro krajinu o vyhodnocení záměrů investorů do větrné energie a jejich zahrnutí do akceleračních zón,“ napsal Paukner s tím, že kompletní neveřejné dokumenty představí v podcastu.
Celá kauza má podle něj také současnou dohru. Dne 2. srpna 2026 Paukner na svém později smazaném profilu zveřejnil článek „Chaos, nekompetence, lži – akcelerační zóny“. O tři dny později jej podle jeho slov kontaktoval Filip Turek.
„Na základě tohoto článku se mi 5. 8. 2026 ozval Filip Turek, který měl zájem se sejít a problematiku prodiskutovat, jelikož i pro něj šlo o třaskavé téma. I díky konstantní ignoraci zveřejňovaných kauz médii jsem se rozhodl na návrh kývnout a s Filipem Turkem jsme se sešli,“ uvedl Paukner.
Právě tím vysvětluje také okolnosti svého setkání s Turkem, o nichž podrobněji hovoří ve videu zveřejněném prostřednictvím Paukner Media. Další důležitý okamžik Paukner datuje na 23. srpna.
„Jen nastíním, že článek vyšel dne 2. 8. a 23. 8. podal ve věci týmu při Výzkumném ústavu pro krajinu ministr Igor Červený trestní oznámení. Ředitel Hort byl kvůli podezření z účelového obcházení zákona o zadávání veřejných zakázek umístěn na překážky a situace je nepříjemná zejména pro Evu Volfovou za STAN a podnikatele Jana Duška,“ napsal Paukner. Do kauzy následně znovu zapojuje Martina Abela a vyslovuje podezření na možné dvojí odměňování.
„Martin Abel, onen ‚vyhozený expert‘, je do kauzy rovněž vtažen. Na jedné straně získal smlouvu za bezmála 2 miliony korun, ale na druhé vystupoval coby expert soukromé společnosti Jana Duška a výkazy naznačují, že pravděpodobně inkasoval dvojí odměnu, jednu od státu, druhou od soukromé firmy, kterou pomáhal vybírat,“ tvrdí Paukner. V závěru druhé upoutávky pak celý případ zasazuje do širší teze připravovaného podcastu Únos státu.
„Tolik k Hnutí DUHA, jehož bývalí zaměstnanci za Petra Hladíka ovládali Ministerstvo životního prostředí a lobbovali za zájmy podnikatelů v OZE. Tolik také k ‚expertům‘, jejichž expertíza se od počátku zejména v případě Evy Volfové zaměřovala zejména na získávání státních peněz, a k akceleračním zónám, jejichž ‚odborné‘ vymezování bylo pouhým divadlem. Od začátku se vědělo, kde zóny budou a kde – v případě existujících zájmů podnikatelů v OZE – být musí,“ uzavřel Paukner.
Podrobnosti o poradě z 22. listopadu 2023, jejích následcích a konkrétní interní dokumenty chce Thomas Paukner představit v podcastu Únos státu.
(Lukeš, prvnizrpavy.cz, foto: arch.)
