V pořadu zaznívá i podezření, že prezident a jeho okolí se snaží vládu dlouhodobě oslabovat a rozkládat. Ať už vrážením klínů mezi ANO, SPD a Motoristy, nebo vytvářením obrazu prezidenta, který chce pomáhat, zatímco vláda mu v tom údajně brání. Podle Jana Kubáčka je to zároveň začátek neoficiální kampaně za druhé prezidentské období, založené na kontrastu „hodného Hradu“ a „sobecké vlády“.
Symbolickým jádrem celého sporu se stala letadla. Prezident podle Petra Holce nabídl něco, o čem musel vědět, že Česká republika nemá k dispozici. Už před dvěma lety byla podobná otázka řešena a tehdejší ministryně obrany Jana Černochová spolu s armádou jasně uvedly, že žádná letadla uvolnit nelze, protože je stát sám potřebuje. Přesto se téma znovu objevilo, tentokrát v roli prezidenta, který chce být vnímán jako morální autorita.
Zvláštní roli sehrála také média. V pořadu zaznělo, že Česká televize začala prezidenta v této souvislosti důsledně titulovat jako „prezidenta a vrchního velitele armády“. Podle autorů pořadu nejde o náhodu, ale o snahu dodat jeho výrokům váhu a vyvolat dojem, že má pravomoc rozhodovat o prodeji vojenské techniky. Přitom právě prezident, který dlouhodobě varuje před bezpečnostními hrozbami a nutností posilovat obranu, bez konzultace slibuje klíčovou výzbroj jinému státu a potřeby vlastní armády označuje za sobectví.
Holec i Kubáček upozorňují, že tato nejistota kolem kompetencí a rozhodování nevzniká samovolně, ale je uměle vyvolaná. Právě prezident podle nich svými kroky a výroky cíleně vytváří zmatek, který znejišťuje nejen domácí politickou scénu, ale i velké hráče včetně zbrojařů. Nejasnost, kdo za stát mluví, kdo může nabízet a kdo rozhoduje, není náhoda, ale důsledek vědomého posouvání hranic role hlavy státu. V prostředí, kde mají klíčovou hodnotu důvěra, stabilita a jasná odpovědnost, jde o riskantní hru, která podkopává autoritu státu navenek i dovnitř.







