Rok 2025 ukázal velmi názorně, jak zvláštně jsou v českém sportu nastaveny skutečné priority. Přestože se oficiálně mluví především o dětech, mládeži, zdraví a dostupném sportu pro širokou veřejnost, jedním z nejštědřeji podpořených sportů se stal právě motosport. A to navzdory tomu, že mezi sporty s nejširším společenským přínosem ani mezi přirozené priority veřejné sportovní politiky vlastně nepatří.
Právě motosport se v roce 2025 zařadil mezi největší příjemce podpory v kategorii významných sportovních akcí. Podle dostupných údajů získal v rámci významných sportovních akcí 48 129 935 korun a v rámci mimořádné podpory mistrovství světa v rally dalších 21 677 355 korun. Celkově tedy 69 807 290 korun. K tomu je ale nutné připočíst ještě samostatné rozhodnutí vlády, která usnesením ze dne 19. března 2025 schválila až 300 milionů korun pro Autoklub České republiky na pořádání FIM Grand Prix World Championship Grand Prix ČR 2025 až 2027, tedy po 100 milionech korun ročně v letech 2025, 2026 a 2027. Jen pro rok 2025 tak podpora tohoto jediného projektu činila dalších 100 milionů korun.
V součtu se tak veřejná podpora motosportu v roce 2025 dostala na částku přesahující 169 milionů korun. To už není drobná rozpočtová epizoda ani okrajová výjimka. To je částka, která z motosportu dělá jeden z nejvýrazněji podpořených směrů v oblasti významných sportovních akcí. A právě proto se nabízí zcela legitimní otázka, zda šlo jen o mimořádný rok, nebo o signál, že stejně nastavené poměry budou pokračovat i v roce 2026.
Tato otázka je o to důležitější, že český stát současně opakovaně tvrdí, že hlavními prioritami mají být děti a mládež, sport pro všechny, regionální dostupnost pohybu a širší zdravotní přínos pro společnost. Pokud by se ale i v roce 2026 znovu ukázalo, že mezi nejvýraznějšími příjemci veřejných peněz figuruje právě motosport, bylo by stále těžší tvrdit, že skutečnými prioritami jsou školní hřiště, mládežnické kluby, trenéři a každodenní pohyb běžné populace.
Právě v této souvislosti je pozoruhodné i veřejné vyjádření ministra pro sport Borise Šťastného. Ten v rozhovoru pro iSport řekl velmi otevřeně, že nechce, aby veřejné peníze mířily přednostně do motorek, ale především do mládeže, a zpochybnil, zda má být podobná akce financována právě z prostředků určených na sportovní politiku státu. Současně naznačil, že akce s výrazným regionálním ekonomickým efektem by měly být ve větší míře financovány spíše městy a kraji než Národní sportovní agenturou.
To je výrok, který nelze přejít mávnutím ruky. Naopak přesně ukazuje, že i uvnitř samotné vládní a sportovní reprezentace existuje vědomí, že podpora motosportu v takovém rozsahu je obtížně obhajitelná. Pokud totiž ministr pro sport sám upozorňuje, že peníze mají jít hlavně dětem a ne do motorek, pak se logicky nabízí otázka, proč se systém veřejného financování v roce 2025 vyvinul právě opačným směrem.
A tím se dostáváme k jádru celé věci. Česká sportovní politika totiž na papíře působí poměrně srozumitelně. Dlouhodobě se zdůrazňuje význam pohybu pro zdraví, potřeba práce s mládeží, rozvoj sportovní infrastruktury a podpora pravidelné fyzické aktivity. Takové cíle dávají smysl nejen z hlediska sportu samotného, ale i z hlediska zdravotní politiky, sociální soudržnosti a celkové odolnosti společnosti. Sport přece není jen reprezentace a televizní show. Je také součástí prevence, výchovy, každodenního režimu dětí a kvality života celé populace.
Jenže realita ukazuje jiný obraz. Jakmile přijde na významné sportovní akce, dostávají mimořádný prostor právě podniky, které mají vysokou mediální atraktivitu, výrazný komerční obal a silný politický nebo regionální tah. Motosport do této logiky zapadá dokonale. Je hlasitý, viditelný, mezinárodně prodejný a dobře se prezentuje jako velká událost. Jenže to ještě samo o sobě neznamená, že má být jednou z hlavních priorit veřejného financování.
Motosport totiž z povahy věci nepatří mezi sporty, které by masově rozšiřovaly pohyb dětí a mládeže. Nejde o disciplínu, která by byla široce dostupná napříč regiony, sociálními skupinami a věkovými kategoriemi. Je finančně náročná, technologicky specifická a přístupná omezenému okruhu lidí. Její přínos může být v oblasti prestiže, zábavy nebo regionální ekonomiky, ale jen velmi obtížně se dá tvrdit, že právě ona představuje páteř veřejně prospěšné sportovní politiky.
To je podstata celého rozporu. Stát má plné právo podporovat významné akce, pokud tím sleduje reprezentaci země nebo širší ekonomické efekty. Neměl by však předstírat, že jde o totéž jako podpora mládežnického sportu, tělocvičen, trenérů nebo pravidelného pohybu obyvatelstva. To jsou dvě odlišné věci. A pokud se míchají dohromady, vzniká matoucí obraz, v němž se skutečné priority ztrácejí za leskem velkých podniků.
Právě proto je třeba otevřeně říci, že motosport v roce 2025 neukázal sílu české sportovní koncepce, ale spíše její slabinu. Ukázal, že v systému stále neexistuje dostatečně jasná hranice mezi tím, co je veřejná priorita, a tím, co je politicky atraktivní výjimka. Ukázal také, že některé sporty dokážou získat mimořádné postavení i bez toho, aby odpovídaly tomu, co stát jinak veřejně označuje za hlavní směr.
A právě tady se bude lámat i rok 2026. Pokud se ukáže, že mimořádná podpora motosportu byla skutečně jednorázovým rozhodnutím, bude možné mluvit o výjimce, která sice byla sporná, ale nepřetavila se v nový standard. Pokud se však potvrdí, že podobné nastavení bude pokračovat, bude už zcela zřejmé, že mezi oficiálními prioritami a reálným tokem peněz existuje hluboký rozpor.
Ten rozpor je navíc důležitý i symbolicky. Každá veřejná koruna totiž vysílá zprávu o tom, co stát považuje za důležité. A pokud posílá desítky a stovky milionů do motosportu, zatímco současně mluví o dětech, zdraví a pohybu pro všechny, vysílá ve skutečnosti zcela jiný signál, než jaký veřejně deklaruje. Signál, že viditelná show má v rozhodujících okamžicích větší váhu než široká základna.
Česká republika přitom dnes potřebuje přesný opak. Potřebuje sportovní politiku, která nebude stát na výjimkách, ale na jasném hodnotovém řádu. Potřebuje vědět, zda veřejné prostředky slouží především zdravější společnosti, lepší kondici dětí, dostupnosti sportu v regionech a dlouhodobé odolnosti obyvatelstva, nebo zda dál budou ve chvílích rozhodování vítězit hlavně velké akce, silné značky a mediálně atraktivní podniky.
Proto není otázka podpory motosportu jen technickým detailem jednoho rozpočtového roku. Je to test důvěryhodnosti celé sportovní politiky. Test toho, zda stát opravdu myslí vážně, co říká o mládeži a sportu pro všechny. A také test toho, zda rok 2025 byl poslední ukázkou starého přístupu, nebo jen předzvěstí toho, co se zopakuje i v roce 2026.
Jestliže má veřejnost věřit, že hlavní prioritou jsou děti a mládež, musí to být vidět především na rozdělování peněz. A pokud by se i v roce 2026 ukázalo, že jedním z největších vítězů zůstává právě motosport, pak už nepůjde jen o rozpočtovou disproporci. Půjde o přiznání, že skutečné priority českého sportu leží úplně jinde, než se veřejnosti říká.
(Pilař, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
