Petr Holec ve svém aktuálním komentáři na Opinio.cz "Čistý řez Petra Holce" nešetří slova vůči tomu, co označuje za uzavřenou sociální bublinu elit z byznysu, médií, kultury a politiky. Upozorňuje, že tradičně vládnoucí třída se během posledních voleb dostala do výrazného šoku a že tento šok má mnoho podob. „Naše (j)elita se zbláznila,“ píše Holec, čímž chtěl zdůraznit dramatický odklon této vrstvy od reality.
Holec uvádí konkrétní příklady toho, jak se podle něj někteří z elit-subjektů snažili reagovat na volební výsledek. Zmiňuje, že „lidovecký traktorista Marian Jurečka žádá Petra Pavla o prezidentský puč“ a že „filantrop a podnikatel Martin Vohánka chce rovnou přepsat výsledky voleb“. Tyto výroky používá jako ilustraci podle něj nebezpečných tendencí, které považuje za projev odtržení elit od demokratické skutečnosti.
Dále Holec zdůrazňuje, že jedním z nejvýraznějších příkladů této elitní odlehlosti je právě Vohánka. K němu píše: „Na rozdíl od pražských intelektuálů, kteří podobnými lidmi rádi pohrdají, protože jim závidí, mám k takovým lidem respekt. Za obzorem se mi vzdaluje Jurečkův štědrý důchod a pořád za sebou nemám ani první miliardu! I proto se Vohánkovi omlouvám za tu slovní hříčku s (j)elitami.“ Tím naznačuje, že elitní kritika elit není automaticky oprávněná a respekt musí být odměřený.
V textu Holec přechází k tématu volebních výsledků a vnímání občanů. Upozorňuje, že lidé při hlasování reagovali na reálný stav svých peněženek a životních podmínek. „I naše (j)elita, jež se tak ráda ohání demokracií, zatímco má v hlavu totalitu, by konečně měla pochopit jednu věc: Češi právě v demokratických volbách rozdali vládní většinu vládě ANO, SPD a Motoristů, kterou si většina Čechů přeje i podle povolebního průzkumu,“ konstatuje Holec. Tím se snaží podtrhnout, že výsledek voleb není náhodný, ale je výrazem hlasu veřejnosti, kterou elity dlouho ignorovaly.
V souvislosti s tím připomíná, že u předchozích voleb dostal prostor například Petr Fiala, ale podle něj s těmi „esy“ nehráli dobře. „Esa dostal Fiala, který s nimi odehrál takovou partii, jako by držel samé cinknuté spodky,“ uvádí komentátor jako metaforu pro podle něj slabý výkon tehdejší vlády. Dále upozorňuje, že nové uskupení přináší jinou dynamiku: „A na rozdíl od Fialy Babiš taky nechce být ukrajinským premiérem. Už jen proto, že právě viděl, jak to Fialovi jasně prohrálo volby i navzdory permanentnímu lhaní a strašení.“
Holcovo sdělení lze shrnout jako výzvu k reflexi nejen pro elity, ale i pro širší společnost, a to že demokracie není stav, v němž vedoucí vrstva automaticky stojí nad veřejností, ale že vedení je důsledkem mandátu, který musí být respektován.
V závěru svého textu Holec opět apeluje na to, aby elity nepodceňovaly signál vyjádřený voliči. Připomíná, že pokud někdo nadále ignoruje realitu, může se stát, že autoritu ztratí. A právě ztráta kontaktu s veřejností je podle něj jedním z klíčových momentů, který vysvětluje změnu ve výsledku voleb.
Touto rozbouřenou analýzou komentátor otevírá otázku, zda „staré“ elity vůbec chápou, co se právě stalo. A zda dokážou reagovat dříve, než jim většina občanů jejich výsostné postavení přestane automaticky uznávat.
Petr Holec ve svém aktuálním komentáři na Opinio.cz "Čistý řez Petra Holce" nešetří slova vůči tomu, co označuje za uzavřenou sociální bublinu elit z byznysu, médií, kultury a politiky. Upozorňuje, že tradičně vládnoucí třída se během posledních voleb dostala do výrazného šoku a že tento šok má mnoho podob. „Naše (j)elita se zbláznila,“ píše Holec, čímž chtěl zdůraznit dramatický odklon této vrstvy od reality.
Holec uvádí konkrétní příklady toho, jak se podle něj někteří z elit-subjektů snažili reagovat na volební výsledek. Zmiňuje, že „lidovecký traktorista Marian Jurečka žádá Petra Pavla o prezidentský puč“ a že „filantrop a podnikatel Martin Vohánka chce rovnou přepsat výsledky voleb“. Tyto výroky používá jako ilustraci podle něj nebezpečných tendencí, které považuje za projev odtržení elit od demokratické skutečnosti.
Dále Holec zdůrazňuje, že jedním z nejvýraznějších příkladů této elitní odlehlosti je právě Vohánka. K němu píše: „Na rozdíl od pražských intelektuálů, kteří podobnými lidmi rádi pohrdají, protože jim závidí, mám k takovým lidem respekt. Za obzorem se mi vzdaluje Jurečkův štědrý důchod a pořád za sebou nemám ani první miliardu! I proto se Vohánkovi omlouvám za tu slovní hříčku s (j)elitami.“ Tím naznačuje, že elitní kritika elit není automaticky oprávněná a respekt musí být odměřený.
V textu Holec přechází k tématu volebních výsledků a vnímání občanů. Upozorňuje, že lidé při hlasování reagovali na reálný stav svých peněženek a životních podmínek. „I naše (j)elita, jež se tak ráda ohání demokracií, zatímco má v hlavu totalitu, by konečně měla pochopit jednu věc: Češi právě v demokratických volbách rozdali vládní většinu vládě ANO, SPD a Motoristů, kterou si většina Čechů přeje i podle povolebního průzkumu,“ konstatuje Holec. Tím se snaží podtrhnout, že výsledek voleb není náhodný, ale je výrazem hlasu veřejnosti, kterou elity dlouho ignorovaly.
V souvislosti s tím připomíná, že u předchozích voleb dostal prostor například Petr Fiala, ale podle něj s těmi „esy“ nehráli dobře. „Esa dostal Fiala, který s nimi odehrál takovou partii, jako by držel samé cinknuté spodky,“ uvádí komentátor jako metaforu pro podle něj slabý výkon tehdejší vlády. Dále upozorňuje, že nové uskupení přináší jinou dynamiku: „A na rozdíl od Fialy Babiš taky nechce být ukrajinským premiérem. Už jen proto, že právě viděl, jak to Fialovi jasně prohrálo volby i navzdory permanentnímu lhaní a strašení.“
Holcovo sdělení lze shrnout jako výzvu k reflexi nejen pro elity, ale i pro širší společnost, a to že demokracie není stav, v němž vedoucí vrstva automaticky stojí nad veřejností, ale že vedení je důsledkem mandátu, který musí být respektován.
V závěru svého textu Holec opět apeluje na to, aby elity nepodceňovaly signál vyjádřený voliči. Připomíná, že pokud někdo nadále ignoruje realitu, může se stát, že autoritu ztratí. A právě ztráta kontaktu s veřejností je podle něj jedním z klíčových momentů, který vysvětluje změnu ve výsledku voleb.
Touto rozbouřenou analýzou komentátor otevírá otázku, zda „staré“ elity vůbec chápou, co se právě stalo. A zda dokážou reagovat dříve, než jim většina občanů jejich výsostné postavení přestane automaticky uznávat.







