Kauza kolem údajného pobytu prezidenta Petra Pavla v luxusním komplexu Malaga Towers není banální epizodou ze sociálních sítí, ale ukázkou cílené diskreditační konstrukce, která pracuje s emocemi, závistí i konspirační logikou. Šířený text o apartmánu o pěti stech metrech čtverečních, soukromých bazénech, concierge službě a vazbách na poradce prezidenta Zelenského není postaven na ověřených faktech, ale na sugestivním vyprávění, jehož cílem není informovat, ale vyvolat dojem skandálu. Prezident na tyto spekulace reagoval zveřejněním fotografií ubytování, čímž se pokusil situaci uklidnit a vysvětlit, že realita neodpovídá šířeným tvrzením. Základní informace o fotografii jeho pokoje i samotné snímky přitom zveřejnil přímo prezident na svém facebookovém účtu, tedy v prostředí, které je běžně vnímáno jako osobní a autentický komunikační kanál. Tím se však celý příběh neposunul k uklidnění, ale otevřel další rovinu problému, protože právě tyto zveřejněné snímky se samy staly předmětem forenzní vizuální analýzy, která neřeší politiku, ale samotnou podstatu obrazu a jeho autenticitu.
Na fotografii je interiér se dvěma jednolůžky, nočním stolkem uprostřed, zelenou stěnou, velkým obrazem lva nad pravou postelí a dlažbou ve čtvercích. Levá postel působí jako běžný dřevěný rám s viditelným čelem a čtyřmi nohami, který dává konstrukčně smysl. Pravá postel má podobný typ rámu, ale její spodní konstrukce a napojení bočnic vykazuje řadu nesrovnalostí, které jsou klíčové. Nejvýraznější je oblast čela a přední části rámu, kde spodní nosná část není souvislá. Zatímco levá postel vytváří uzavřený obdélník s jasně čitelnými spoji, u pravé postele se přední nosník jeví jako přerušený, místy mizí nebo plynule přechází do podoby, která neodpovídá žádnému standardnímu spoji. V prostoru přitom není žádný objekt, který by konstrukci realisticky zakrýval, což vytváří dojem, že část rámu byla pouze dopočítána podle očekávaného tvaru postele, nikoli vytvořena podle skutečné konstrukční logiky. V reálném prostředí jsou nosníky, spoje i stíny jasně čitelné, zatímco zde se hranice mezi dřevem, stínem a prázdným prostorem místy rozplývá.
(z oficiálního facebook profilu prezidenta Petra Pavla)
Stejně problematický je vztah matrace a rámu u pravé postele. Matrace sice leží na horní hraně konstrukce, ale v několika místech působí, jako by neměla odpovídající oporu pod sebou. V reálném prostoru by byl patrný rošt, vnitřní lem rámu nebo by se konstrukce projevila v prohnutí, zde však vnitřní konstrukční prvky buď chybí, nebo jsou vizuálně nejednoznačné. Vzniká dojem, že model dobře vykreslil horní plochu objektu, ale selhal v tom, co je pro fyzikální realitu zásadní, tedy v přenosu hmotnosti a vnitřní opěrné logice.
Dalším znakem je napojení noh na rám. U levé postele jsou nohy jasně čitelné a logicky vycházejí z rohů konstrukce. U pravé postele jsou sice nohy přítomné, ale vztah rohu rámu, bočnice a nohy není stejně přesvědčivý. Některé přechody působí, jako by se skládaly z více vizuálních návrhů, které spolu nejsou pevně svázané. To vytváří obraz, který je na první pohled realistický, ale při delším pozorování ztrácí fyzickou přesvědčivost.
Podobně problematická je podlaha. Dlažba ve střídajících se světlých a tmavých čtvercích by měla vytvářet jasnou perspektivní strukturu, kde se spáry sbíhají do jednoho logického směru. Zde však některé linie působí jemně nekonzistentně, jejich sbíhavost se místy mění podle kompozice a okolních objektů. Nejde o dramatické zlomy, ale o drobné odchylky, které jsou typické pro syntetické obrazy, kde je textura zvládnutá, ale geometrický model prostoru není jednotný.
Světlo a stíny v místnosti rovněž nevytvářejí jasně čitelný systém. Není zřejmý hlavní zdroj světla, směr stínů není jednotný a přechody mezi světlem a stínem jsou místy nepřirozeně hladké. To se projevuje zejména pod postelemi, kolem nočního stolku a v přechodech mezi podlahou a nábytkem. Obraz lva na stěně má navíc velmi dramatické kontrastní nasvícení, které působí téměř jako studiový render a vizuálně se částečně odděluje od zbytku místnosti, což vytváří dojem vloženého prvku s jinou světelnou logikou.
Pozornost si zaslouží i detaily oblečení a předmětů na pravé posteli. Textilie mají naznačené záhyby, ale část detailů působí měkce, místy se okraje slévají s podkladem způsobem, který připomíná syntetické rozmazání typické pro generativní modely. Chybí drobné fyzikální detaily, jako jsou ostré švy, jasně oddělené hrany látky a mikrostruktura materiálu, které jsou pro reálnou fotografii běžné.
Klíčový je však celek jako systém. Levá postel působí konstrukčně věrohodněji než pravá. To je samo o sobě podezřelé, protože v reálné místnosti bývají postele stejného typu, se stejnou konstrukční logikou a výrobním původem. Zde místnost působí jako kompozice jednotlivých prvků, které spolu vizuálně ladí, ale konstrukčně nepatří do jednoho světa. Přesně takto se chovají syntetické interiéry, které generují dojem reality, ale nikoli její skutečnou vnitřní logiku.
Celý příběh se tak posouvá z roviny prostého vyvracení pomluv do mnohem hlubší roviny informační manipulace. Na jedné straně stojí sugestivní texty o luxusním apartmánu, vazbách na zahraniční struktury a symbolice elit, na druhé straně obrazový materiál, který sám o sobě není pevně ukotven v realitě a podle forenzních znaků odpovídá spíše syntetickému obrazu než autentické fotografii. Výsledkem není objasnění situace, ale další vrstva nejistoty, v níž se mísí pomluva, digitální obraz a emocionální interpretace.
Otázka, kdo chce prezidenta poškodit, se tím neposouvá k jednomu autorovi statusu nebo jednomu anonymnímu účtu, ale k širšímu mechanismu, v němž se hlava státu stává symbolem, na který se promítají předem připravené narativy o privilegovanosti, cizích vazbách a elitářství. Nejde o dovolenou, Španělsko ani konkrétní hotelový komplex. Jde o obraz moci, který je systematicky konstruován tak, aby v lidech vyvolával pocit odcizení a nedůvěry. A právě v tom je skutečné jádro celé kauzy. Prezident se nestává terčem kvůli místu, kde přespal, ale proto, že je pro někoho výhodné, aby byl v očích veřejnosti vykreslen jako někdo, kým není. V tom spočívá skutečné poškozování jeho role, nikoli v jedné fotografii ani v jednom statusu, ale v dlouhodobém vytváření obrazu, který má oslabit důvěru ve funkci hlavy státu jako takovou.
A nad tím vším se otevírá ještě jedna, mnohem závažnější rovina, která už nejde obejít pouhou debatou o pravdivosti fotografií, ale míří přímo k otázce moci, kontroly a manipulace. Pokud byly tyto snímky zveřejněny na oficiálním facebookovém účtu prezidenta republiky, je legitimní se ptát, zda je skutečně zveřejnil sám prezident Petr Pavel, nebo zda s účtem pracuje někdo další, komu byl přístup svěřen a kdo s tímto kanálem nakládá bez přímé kontroly hlavy státu.
V prostředí digitální politiky už dávno neplatí, že osobní účet znamená osobní rozhodování, a právě proto je nebezpečné, pokud se z prezidentské komunikace stává nástroj, který může být ovládán jinými aktéry. Pokud by snímky vznikly jako syntetický obraz, pak už nejde o omyl, ale o vědomou manipulaci s realitou, a otázka nezní jen kdo je vytvořil, ale komu to slouží. Zda by si prezident sám vytvářel falešné obrazy své reality, nebo zda existuje šedé okolí, které s jeho obrazem veřejnosti pracuje bez jeho plného vědomí, je otázka, která není marginální, ale systémová.
V takovém případě by už nešlo o jednotlivou kauzu, ale o vážné narušení důvěry v instituci prezidenta jako takovou, protože by se ukázalo, že obraz hlavy státu je konstruován někde mimo jeho přímou kontrolu. A právě to je nejnebezpečnější rozměr celé věci, protože v takovém modelu se prezident nestává aktérem, ale objektem řízení, symbolem, s nímž pracují jiní, a veřejnost už nesleduje realitu, ale pečlivě vytvářenou digitální kulisu moci.
(Vladimír Fojtík, prvnizpravy.cz, repro: čt24)
