Německo má v práci s mládeží v krizové připravenosti dvě paralelní koleje, které se v české debatě často směšují dohromady. První kolej je civilní ochrana, tedy výchova k praktickým dovednostem, dobrovolnictví a komunitní odolnosti. Druhá kolej je armádní komunikace ve školách a náborové prostředí, které funguje odděleně, ale v atmosféře takzvané Zeitenwende přirozeně sílí. Kdo chce pochopit, jak Německo připravuje mladé na krize a zároveň jak vytváří most k Bundeswehru, musí se dívat na obě části zvlášť, včetně peněz, protože právě finanční nastavení ukazuje, co je jen rétorika a co je skutečná státní politika.
Civilní ochrana pracuje v Německu s mládeží dlouhodobě a bez militarizace. Typický příklad je THW Jugend, mládežnická větev Technisches Hilfswerk. Její síla není v jedné centrální kadetní struktuře, ale v tisících hodin lokální práce, kde se děti a dospívající učí základům technické pomoci, týmové disciplíny, bezpečnosti práce, orientace v krizových situacích a tomu, jak funguje zásahová logistika. V praxi to vytváří generační potrubí do dobrovolnictví, které je pro německý systém odolnosti klíčové, a stát ho podporuje nejen symbolicky, ale i přes konkrétní dotační schémata na provoz mládežnických skupin a akce. THW Jugend sama u svých programů otevřeně uvádí standardizované příspěvky, například u podpory skupinové práce částku 40 eur na způsobilého člena pro rok 2024 a u mládežnických volnočasových akcí příspěvek 4 eura na den a účastníka. Tyto drobné jednotkové částky na první pohled nevypadají jako velká politika, ale právě ony umožňují místním skupinám stabilně plánovat bez toho, aby se každá aktivita měnila v boj o grant.
Vedle pravidelných příspěvků se objevují i cílené impulzy, které ukazují, že stát a jeho politická reprezentace začínají populaci brát jako součást bezpečnostní architektury, nikoli jen jako objekt varování. THW Jugend například vyhlásila mimořádnou podporu v režimu 2024 a 2025 s minimem 20 eur na mladého člena pro způsobilé místní skupiny, a to výslovně na udržení a nábor mládeže. To je přesně ten typ opatření, který má v součtu větší dopad než jednorázové kampaně, protože míří na to, co dobrovolnické organizace bolí nejvíc, na kontinuitu lidí.
Druhá civilní větev práce s mládeží jde přes první pomoc a školní prostředí, kde se v Německu opírá o struktury typu Jugendrotkreuz a školní zdravotnickou službu Schulsanitätsdienst. Zde je klíčové, že systém stojí na spolupráci školy a organizace. Jugendrotkreuz typicky zajišťuje výcvik a metodiku a škola poskytuje zázemí a organizační podporu. V některých regionech se do toho zapojují i instituce typu Unfallkasse, tedy veřejné pojištění úrazů, které v konkrétních spolkových zemích umí být partnerem programů ve školách. To je další důležitý rozdíl proti české realitě, protože se zde propojuje prevence, bezpečnost a vzdělávání do jednoho praktického rámce, který je společensky přijatelný i bez vojenského nátěru.
A teď k armádní části, tedy k otázce, jak Německo pracuje s mládeží směrem k Bundeswehru, jak vypadá výchova k budoucímu vstupu a kde jsou peníze. Zde je zásadní německé rozlišení rolí, které se v debatách často zamlčuje. Bundeswehr má takzvané Jugendoffiziere, kteří oficiálně působí jako přednášející pro bezpečnostní politiku a diskusi ve školách a u dalších vzdělávacích institucí. V jejich vlastním ročním reportu je uvedeno, že Bundeswehr má 94 služebních míst pro hlavní Jugendoffiziere a že počet akcí v roce 2024 dosáhl 5 586. To není okrajový jev, to je systém s hustým pokrytím a jasným cílem být přítomen v prostředí, kde se formují postoje nové generace.
Téma vstupu mladých do armády se navíc v Německu vede i přes citlivou otázku nezletilých. Ve veřejných debatách zaznívají čísla o rekrutování sedmnáctiletých se souhlasem rodičů a o tom, že v některých letech šlo o výrazné počty. Zde nejde o detail, ale o hodnotový spor, protože část společnosti to vnímá jako legitimní profesní možnost, zatímco jiná část jako tlak na mladé. Debata se pak přirozeně přelévá i k tomu, kolik prostoru má Bundeswehr ve školách a jakou roli hraje stát ve vytváření kulturního prostředí, které činí vojenskou službu společensky normální.
A co financování armádního působení směrem k mládeži. Tady je potřeba říct nepříjemnou pravdu. Na rozdíl od THW Jugend, která má jasně vypsané jednotkové příspěvky na členy a dny akcí, náklady na školní působení Jugendoffiziere nejsou typicky prezentovány jako jedna snadno čitelná dotační položka. Je to součást personálního systému, platů a infrastruktury Bundeswehru a součást širší informační práce armády. Prakticky to znamená, že stát tento program financuje primárně tím, že drží síť služebních míst a dává jí mandát, nikoli tím, že by veřejně zveřejňoval jednoduché grantové tabulky. Pro novinářský popis je tedy fér opírat se o tvrdá data, tedy počet služebních míst a počet akcí, a současně říct, že rozpočtově jde o náklad rozptýlený v rámci obranného aparátu.
Celkový obraz je tedy dvojí. Na jedné straně stojí robustní a společensky přijatelný ekosystém civilní odolnosti pro mládež, kde se peníze dají dohledat v konkrétních schématech a kde se mladí učí dovednosti použitelné při povodni, blackoutu i běžné krizové situaci. Na druhé straně stojí armádní přítomnost ve školách, která se opírá o síť Jugendoffiziere, o vysokou četnost akcí a o politickou podporu v některých zemích i regionech, přičemž formálně se drží narativu, že nejde o nábor. V čase bezpečnostní nervozity však tento rozdíl vypadá spíš jako právní dělení kompetencí než jako skutečné oddělení vlivu.
Pro Českou republiku z toho plyne jednoduchý závěr. Pokud chceme posílit odolnost mládeže, nemusíme kopírovat německou armádní stopu ve školách, ale měli bychom si vzít to, co funguje bez ideologických válek. Tedy stabilní financování mládežnických struktur civilní ochrany, systémové propojení se školami přes první pomoc a praktické dovednosti a jasné veřejné vyúčtování toho, co stát podporuje, kolik to stojí a jaký to má výsledek v terénu. Německo ukazuje, že odolnost se nevyrábí prohlášením. Vyrábí se opakovaným tréninkem, místními skupinami, drobnými příspěvky, které drží činnost v chodu, a pak i politickou odvahou přiznat, kde začíná bezpečnostní výchova a kde už vzniká kulturní nábor do uniformy.
Zdroje: 1. Jahresbericht Jugendoffiziere 2024, Bundeswehr PDF; 2. THW Jugend: výše podpor 2024 a pravidla 4311 a 4320; 3. Merkblatt 4320 Jugendfreizeiten 2025 PDF, THW Jugend; 4. Sonderförderung 2024 a 2025 pro Junghelfer, THW Jugend; 5. Haushalt 2025, posílení THW a zmínka o THW Jugend, THW BV; 6. Jugendrotkreuz: Schulsanitätsdienst popis spolupráce se školou; 7. Schulsanitätsdienst a Unfallkasse Sachsen, DRK Chemnitz; 8. Taz: rozlišení Jugendoffiziere a kariérní nábor, debata o nezletilých; 9. Welt: debata o nezletilých a čísla k náboru a školním akcím







