Izraelské volby z 27. října oslabily Benjamina Netanjahua, ale nevytvořily většinu pro jeho nástupce. Opozice může dosavadního premiéra vystřídat, potřebuje však překonat vlastní rozpory. Rozhodující bude spolupráce s arabskými nebo ultraortodoxními stranami, kterou její představitelé před volbami odmítali.
Prezident Jicchak Herzog oznámil 7. listopadu, že první příležitost sestavit vládu nabídne předsedovi strany Jašar a bývalému náčelníkovi generálního štábu Gadimu Eisenkotovi. Formální předání pověření naplánoval na 8. listopadu v 17 hodin izraelského času. Od převzetí mandátu má Eisenkot získat 28 dní na jednání s možností prodloužení až o čtrnáct dní.
Netanjahuův pravicový a náboženský tábor získal 53 ze 120 křesel Knesetu. Eisenkotův čtyřstranický blok má 48 mandátů a dvě arabské kandidátky dohromady 19. Likud zůstal s 27 poslanci nejsilnější stranou, Jašar získal 21 míst. Žádný z hlavních táborů nedosáhl na většinu 61 poslanců.
Při konzultacích u prezidenta doporučily Eisenkota strany zastupující 67 poslanců, Netanjahua podpořilo 46 a sedmičlenná frakce nedoporučila nikoho. Tento rozdíl ale není výsledkem koaličních jednání. Doporučit kandidáta prezidentovi neznamená zavázat se k podpoře jeho vlády. Herzog sám upozornil na vzájemná veta mezi bloky i uvnitř nich.
Eisenkot získává iniciativu, nikoli jistotu premiérského křesla. Jeho spojence sjednocuje snaha vystřídat Netanjahua. Podstatně méně jasná je shoda na tom, s kým a za jakou cenu mají vládnout. Dosavadní premiér naopak udržel početnější tábor, který však sám nestačí. Jeho politické přežití závisí také na tom, zda opozice při hledání většiny vydrží pohromadě.
Rozhodují arabské strany a spor o vojenskou službu
První cestou je Eisenkotova vláda s vnější podporou arabských stran. Součet mandátů takové uspořádání umožňuje. Překážkou jsou však dosavadní odmítavé postoje uvnitř opozice, zejména u Avigdora Liebermana. Arabské strany mohou pomoci změnit premiéra, ale jejich doporučení Eisenkota samo neřeší podobu spolupráce.
Takový kabinet by potřeboval dohodu o hlasování o důvěře, rozpočtu a dalších zásadních otázkách. Jeho slabinou by byly rozdílné postoje partnerů k bezpečnosti a palestinské otázce. Netanjahu by navíc mohl závislost vlády na arabských hlasech využívat k soustavnému politickému tlaku.
Druhou možností je dohoda s ultraortodoxními stranami. Hlavním předmětem vyjednávání by se stala vojenská služba jejich příslušníků. Část opozice stavěla kampaň na požadavku spravedlivějšího rozdělení povinností. Ústupky umožňující vznik kabinetu by proto mohly narazit u jejích voličů i poslanců.
Přesun náboženských stran do nového tábora není dohodnutý. Šas 7. listopadu odmítl zprávy o souhlasu se vstupem do Eisenkotovy koalice a potvrdil příslušnost k pravicovému bloku. Z možnosti vyjednávat proto nelze dělat hotovou dohodu. Opozice stojí před nepříjemnou volbou: výměna premiéra může vyžadovat ústupky právě těm politickým silám, jejichž vliv kritizovala.
Čtyři scénáře bez jistého vítěze
Vedle vlády s arabskou podporou a dohody s ultraortodoxními stranami zůstává třetím scénářem široká koalice. Netanjahu k vládě národní jednoty 7. listopadu vyzval, Eisenkotova strana však nabídku odmítla. Takové uspořádání by mohlo nabídnout silnější parlamentní základ, zároveň by popíralo hlavní slib opozice ukončit dosavadní premiérovo působení.
Čtvrtou možností je pokračování patu a nakonec další volby. Ty by ale nebyly automatickým důsledkem Eisenkotova neúspěchu. Nejprve se může otevřít prostor pro jiného kandidáta a další pokusy o sestavení kabinetu. Netanjahu by mohl hledat partnery mezi částmi opozice, zatímco by dál zůstával v čele dosavadní vlády.
Z analytického hlediska by dlouhé provizorium posilovalo krátkodobé politické obchody a komplikovalo shodu na rozpočtových prioritách, vojenské službě i dlouhodobém bezpečnostním směřování země. Ani Eisenkotův případný nástup ovšem nezaručuje zásadní zahraničněpolitický obrat. Kritizuje násilí radikálních osadníků a Netanjahuovo vedení, současně má tvrdý bezpečnostní profil. Jiný premiér může změnit složení kabinetu a způsob jednání se spojenci, nikoli automaticky přístup ke Gaze nebo palestinské státnosti.
Rozhodující nyní budou konkrétní závazky k parlamentní podpoře. Netanjahuův tábor ztratil většinu. Jeho soupeři ale teprve musejí prokázat, že dokážou vytvořit životaschopnou alternativu.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Kancelář izraelského prezidenta – plánované pověření Eisenkota a lhůty pro sestavení vlády; 2. Reuters – volební výsledky a možnosti sestavení vlády; 3. The Jerusalem Post / JTA – překážky koaličních scénářů; 4. The Guardian – Eisenkotovy politické a bezpečnostní postoje
