Migrační katastrofa, která v posledních dnech zasáhla španělskou Ceutu, podle právníka a bývalého dlouholetého politika ODS Roberta Kotziana nevznikla během jediného dne. Ve svém komentáři tvrdí, že šlo o dlouhodobě předvídatelný vývoj, jehož kořeny sahají více než dva a půl roku zpět. Příběh podle něj nezačíná na mořské hranici ani v uprchlických táborech, ale u soudních rozhodnutí, migračních neziskových organizací a následné nečinnosti vlády premiéra Pedra Sáncheze.
„Chceme-li vědět, co skutečně stojí za migrační katastrofou, kterou v těchto dnech prožívá španělská Ceuta, musíme se vrátit o více než tři roky zpět,“ otevírá na síti X Kotzian svůj komentář.
Za počátek celé kauzy označuje polovinu listopadu 2023. Připomíná případ marockého občana označeného iniciálami O. M., který se spolu se dvěma dalšími migranty pokusil dostat do Ceuty obeplutím hraničního plotu zasahujícího do moře. Španělská pohraniční stráž jej zadržela a bez možnosti požádat o azyl okamžitě vrátila do Maroka. Takový postup podle Kotziana umožňoval rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 2020, ten se však týkal migrantů, kteří hromadně přelézali hraniční plot mezi Marokem a španělskou Melillou.
Právě rozdíl mezi přelezením a obeplutím plotu se podle něj stal základem celé právní argumentace. Migrační neziskové organizace převzaly právní zastoupení O. M. a podaly žalobu s tvrzením, že plavání kolem plotu představuje odlišnou právní situaci než jeho překonání po souši.
V září 2024 dal ceutský soud migrantovi za pravdu. Kotzian tento rozsudek označuje za první vážné varování pro vládu Pedra Sáncheze. Podle něj měla téměř dva roky na to, aby přijala legislativní změny nebo jiná preventivní opatření. „Času měla dost,“ připomíná.
Případ se následně dostal až k Nejvyššímu soudu Španělska. Ten 30. června 2026 rozsudek nižší instance potvrdil a po jeho zveřejnění 8. července nabyl právní moci. Právě tento okamžik považuje Kotzian za zlom.
Upozorňuje, že už následující den stejné migrační neziskové organizace zveřejnily prohlášení, podle něhož osoby zadržené při pokusu dostat se do Ceuty nebo Melilly plaváním nemohou být okamžitě vráceny do Maroka. Současně zdůraznily, že rozsudek je pravomocný a nelze se proti němu odvolat.
„Je už jen otázkou času, kdy dojde ke katastrofě. Pašerácké mafie se aktivují,“ píše Kotzian.
Podle něj přišla reakce prakticky okamžitě. Už 14. července se pokusilo do Ceuty přeplavat více než sto migrantů. Policejní odbory bezprostředně poté varovaly před rizikem masivní migrační vlny na Ceutu i Melillu. Ani tehdy podle autora vláda nepřijala žádná mimořádná opatření.
Kotzian připomíná, že od začátku roku do 15. července vstoupily do Ceuty necelé tři tisíce nelegálních migrantů. Během pouhých několika následujících dnů, do 29. července, jejich počet vzrostl o dalších přibližně patnáct set. Prezident autonomní Ceuty proto požádal centrální vládu o okamžitý zásah a označil situaci za migrační krizi. Migrační centra byla podle něj přeplněná a migranti už spali na ulicích.
O den později vláda Ceuty požádala Madrid o vyhlášení celostátního stavu nouze. Sánchezův kabinet žádost odmítl. Armádní jednotky rozmístěné na Ceutě byly podle Kotziana aktivovány až večer, kdy už situace podle jeho názoru přerostla možnosti běžné ochrany hranice. Následující den vyšlo najevo, že během jediného čtvrtka přeplavalo hranici kolem padesáti tisíc nelegálních migrantů.
Kotzian cituje také informace ze zdrojů z armádního prostředí. Podle nich byla ještě dopoledne na pláži poblíž hranice pouze jediná policejní hlídka.
„Připlouvají v neoprenových oblecích, které si sundají, jakmile doplavou ke břehu. Pod nimi mají mobilní telefony chráněné ve vodotěsných pouzdrech,“ cituje Kotzian svědectví. Dodává, že migranti po připlutí okamžitě telefonovali do Maroka, fotografovali se a jejich snímky i videa začaly zaplavovat sociální sítě jako důkaz, že cesta funguje.
Další část komentáře věnuje postoji marockých úřadů. Tvrdí, že jejich přístup byl převážně pasivní a v některých případech podle něj nelegálním migrantům přímo pomáhali. Připomíná také hromadné milosti udělované marockým králem Mohamedem VI. a upozorňuje, že 29. července panovník omilostnil téměř 1 800 osob během návštěvy města Tetuán, vzdáleného přibližně třicet kilometrů od Ceuty. Kotzian připouští, že existuje podezření, podle něhož část propuštěných mohla následně zamířit právě do Schengenského prostoru.
Vedle samotné migrační vlny kritizuje také legalizační program Sánchezovy vlády. Připomíná, že vláda původně očekávala přibližně půl milionu žádostí o legalizaci pobytu nelegálních migrantů. Nakonec jich podle něj bylo podáno 1,3 milionu. Dodává, že odhady hovoří až o třetině podvodných žádostí a upozorňuje, že na jejich podávání se podílely stejné migrační neziskové organizace, které zastupovaly O. M. v soudním sporu.
V závěru Kotzian rozšiřuje svou kritiku za hranice samotné Ceuty. Tvrdí, že právě tento případ ukazuje, jak výrazně mohou migrační neziskové organizace prostřednictvím soudních sporů ovlivňovat fungování migrační politiky.
„Také vás u toho napadá otázka, proč asi ta bariéra do moře vyčnívá?“ ptá se.
Celý komentář uzavírá úvahou, že ke změně fungování ochrany hranic podle něj nedošlo rozhodnutím voličů ani parlamentu, ale sérií soudních rozhodnutí.
„Žádný politik nemusel předstoupit před své voliče a říct jim: ‚Mám takový nápad, vážení voliči! Co kdybych zařídil, aby se dal obejít zákon, který pohraničníkům přikazuje nelegální migranty překonávající hraniční plot vracet do Maroka? Vždyť vlastně obeplutí plotu není to stejné, co jeho přelezení, ne?‘ Přesto k takové změně došlo, aniž by bylo třeba jediného hlasu voliče, jediného hlasu poslance. Díky migračním neziskovkám a soudcům,“ uzavírá Robert Kotzian.
(Fojtík, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
