Stárnutí považujeme za nevyhnutelnou součást života. U lidí i většiny savců se s přibývajícím věkem zvyšuje riziko nemocí, ubývá schopnost regenerace a organismus postupně ztrácí svou výkonnost. Příroda však ukazuje, že tento scénář není jediný možný. Existují živočichové, u nichž se projevy stárnutí objevují jen velmi pomalu nebo jsou natolik nevýrazné, že biologové hovoří o zanedbatelném stárnutí (negligible senescence). Neznamená to, že jsou nesmrtelní. Jejich organismus si však dokáže po mimořádně dlouhou dobu zachovávat své funkce a jen velmi pomalu vykazuje změny spojené s věkem.
Jedním z nejznámějších příkladů je nezmar (Hydra). Tento drobný sladkovodní živočich nepřetržitě obnovuje své tkáně pomocí kmenových buněk. U laboratorně sledovaných populací nebyl ani po mnoha letech pozorován typický nárůst úmrtnosti ani pokles rozmnožovací schopnosti související s věkem. V přírodě však hydry běžně hynou působením predátorů, nemocí nebo změn prostředí, nikoli proto, že by jejich organismus jednoduše „dosloužil“.
Velkou pozornost přitahuje také medúzka Turritopsis dohrnii, často označovaná jako „nesmrtelná medúza“. Toto označení je ale zjednodušením. Pokud je organismus poškozen nebo vystaven silnému stresu, dokáže se vrátit z dospělého stadia zpět do stadia polypu a znovu zahájit svůj životní cyklus. Tento proces však není neomezený ani zaručený a rozhodně neznamená, že jednotlivý organismus nemůže zahynout. Přesto jde o jeden z nejpozoruhodnějších biologických mechanismů známých u mnohobuněčných živočichů.
Do skupiny dlouhověkých druhů bývají řazeny také některé želvy, krokodýli nebo rypoš podivný. U řady želv se riziko úmrtí s věkem zvyšuje jen velmi pomalu a některé druhy se mohou dožívat více než 150 let. Vědci však upozorňují, že mezi jednotlivými druhy existují významné rozdíly a ne všechny vykazují zanedbatelné stárnutí. Rypoš podivný zase překvapuje mimořádnou odolností vůči některým nádorovým onemocněním a skutečností, že u laboratorně sledovaných populací se riziko úmrtí s věkem zvyšuje jen nepatrně.
Pro biology představují tito živočichové mimořádně cenné modely pro výzkum. Zkoumají, jak opravují poškozenou DNA, jak obnovují své buňky, jak chrání organismus před vznikem nádorů nebo jak si udržují funkční tkáně po velmi dlouhou dobu. Cílem není vytvořit člověka, který nebude stárnout, ale lépe porozumět mechanismům, které pomáhají udržet organismus déle zdravý.
Příroda znovu ukazuje, že pravidla, která považujeme za samozřejmá, mají své výjimky. Některá zvířata nám připomínají, že stárnutí není u všech organismů stejné. Jejich studium dnes otevírá nové možnosti výzkumu dlouhověkosti a může pomoci lépe porozumět biologickým mechanismům stárnutí i vývoji nových přístupů ke zdravému stárnutí člověka.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/
