Představte si, že letošní říjnové volby do sněmovny neřídí volební urny, ale kouzelný pytlík s čísly. A jaké číslo, takový výsledek. Konec diskusím, konec kampaním, prostě matematická spravedlnost! Volební preference by se jednoduše rovnaly pořadovému číslu. A tak by Českou republiku čekal zajisté zcela nový politický „Matrix“.
A v tomhle Matrixu by vítězství slavilo hnutí STAČILO!. Číslo 25 by znamenalo nejen pětadvacet procent, ale také absolutní triumf. Nikdo jiný tak vysoko nevyskočil. Komunisté a sociální demokraté by tak mohli znovu usednout do čela státu a vysvětlovat, že fronta na banány byla vlastně forma komunitního networkingu. TikTok by zaplavily pionýrské šátky a nostalgie by se stala oficiální ideologií.
Na druhém místě by přistál STAN s číslem 23. Starostové a nezávislí by najednou měli 23 % a mohli by kruhové objezdy roztočit na plné obrátky. Každá obec by dostala minimálně dva, aby i babička na kole věděla, že žije v moderní infrastruktuře. A kdyby si někdo stěžoval, že to nikam nevede, dostal by odpověď: „Ale vždyť točíme se přece v kruhu prosperity!“
ANO by s číslem 22 zažilo zvláštní déjà vu. Získat 22 % a přesto nebýt vítězem, to by Andrej Babiš vysvětlil snadno: všechno je spiknutí, všechno je proti němu. Billboardy by se změnily z „Makáme!“ na „Losujeme!“ a hnutí by se tvářilo, že vlastně vyhrálo, i když nevyhrálo.
Motoristé sobě by přeskočili Piráty i SPOLU. S číslem 20 by získali úctyhodných dvacet procent. Výsledek by se okamžitě promítl na dálnicích. Nový pruh by patřil výhradně členům strany a benzín by byl „zadarmo“ (samozřejmě jen v jejich předvolebních letácích). Zbytek národa by musel přesedlat na koloběžky nebo čekat, až se Motoristé vyřádí na parkovištích.
Pak tu máme Piráty s číslem 16. To je jako věk dospívajícího teenagera. Dost na to, aby si myslel, že změní svět, ale málo na to, aby dostal půjčku v bance. Piráti by tak mohli navrhnout daně z papoušků, digitalizaci mateřských školek a povinnou výuku Dungeons & Dragons na základních školách.
Koalice SPOLU si vylosovala číslo 11. A ejhle, to není jen tak nějaké číslo. To je magická hranice, přesně to kvórum, které koalice potřebuje, aby se do sněmovny vůbec dostala. SPOLU by tak bylo jako student, co napsal test přesně na čtyřku. „Je to málo? Je to dost?“ A odpověď by zněla: „Tak akorát, abychom přežili.“
Přísaha by s číslem osm prošla do sněmovny a Robert Šlachta by mohl vyšetřovat, jak je možné, že losování vyšetřovat nelze, a že osm procent je vlastně stejné jako třicet, když to dobře podáte.
SPD by skončila se šesti procenty. A to je na hnutí, které se tváří, že mluví za značnou část národa, trochu málo. Tomio Okamura by to jistě označil za zradu, podvod a likvidaci demokracie, protože přece „všichni chtějí referendum“. Jenže se ukázalo, že všichni chtěli jen šestiprocentní porci.
Celá tato numerologická demokracie ukazuje jednu věc. Kdyby o osudu republiky rozhodovalo osudí Státní volební komise, ušetřili bychom si miliardy za kampaň. Prostě losujeme, zapisujeme, a hotovo. Žádné billboardy, žádné sliby, žádné trapné televizní debaty. Stačilo by roztočit buben a předat klíče Strakovky tomu, kdo vytáhl nejvyšší číslo. Protože v téhle hře neplatí „nejlepší vyhrává“, ale „největší číslo bere všechno“.
(Vladimír Fojtík, prvnipravy.cz, foto: zai)
