Když Martin Kupka v létě vyrazil na kole po České republice a začal se setkávat s lidmi mimo tradiční stranické akce, mohl tento krok působit jako obyčejný politický marketing. Ve skutečnosti docela dobře symbolizuje problém, který dnes ODS řeší. Po volební porážce skončil v čele strany Petr Fiala. Lednový kongres zvolil novým předsedou Martina Kupku, který získal 327 hlasů z 528 hlasujících delegátů, tedy 61,9 procenta. ODS sestavila stínovou vládu, znovu zdůrazňuje pravicová ekonomická témata a její nové vedení hovoří o potřebě praktické politiky namísto permanentního souboje s Andrejem Babišem.
Jenže samotná výměna předsedy ještě neznamená změnu strany. Po více než půl roce v opozici se proto nabízí důležitější otázka než to, zda je Martin Kupka populárnější než jeho předchůdce. Dokázala ODS pochopit, proč prohrála volby?
Odpověď je důležitá nejen pro občanské demokraty. ODS byla nejsilnější stranou předchozí vlády a chce znovu představovat hlavní pravicovou alternativu současného kabinetu. Pokud má někdy znovu usilovat o vedení vlády, nestačí jí udržet současné voličské jádro. Potřebuje svou podporu rozšířit.
ODS změnila předsedu, nikoli celou generaci
Martin Kupka převzal ODS v lednu 2026. Nové předsednictvo je proti předchozímu období výrazně obměněné, personálně však nesází pouze na novou generaci. Prvním místopředsedou se stal pražský komunální politik Tomáš Portlík. Dalšími místopředsedy jsou Martin Červíček, Pavel Drobil, Karel Haas a Alexandr Vondra.
Je to zajímavá kombinace. Portlík představuje silnou komunální zkušenost. Červíček spojuje regionální politiku s bezpečnostní problematikou. Vondra patří dlouhodobě k nejviditelnějším tvářím ODS v evropských a zahraničněpolitických otázkách. Návrat Pavla Drobila do nejvyššího vedení zase ukazuje, že Kupkova ODS není projektem generačního odstřižení od vlastní minulosti.
Vedle vedení strany zůstávají výraznými tvářemi také politici předchozí vlády. Jana Černochová dostala ve stínové vládě obranu, Martin Baxa kulturu, Jan Lipavský zahraniční politiku a Jan Skopeček finance. ODS tak kombinuje nové vedení se zkušenými politiky předchozího období.
To může být výhoda i problém. Kupka převzal fungující politickou organizaci s regionálním zázemím, starosty, poslanci, senátory a europoslanci. Nemusí budovat stranu od začátku jako některé nové politické projekty. Současně ale musí veřejnosti ukázat, co je na jeho ODS skutečně nové.
Nejviditelnější změnou je zatím styl. Kupka po svém zvolení prohlásil, že politika ODS nebude založena na principu „Antibabiš“. Chce nabízet konkrétní řešení a praktickou politiku. Zároveň zdůraznil, že ODS může v opozici vystupovat samostatněji než v pětikoaliční vládě, kde byla nucena hledat kompromisy mezi rozdílnými partnery.
ODS vytvořila stínovou vládu, pořádá programové konference a Kupka objíždí regiony. To je legitimní začátek. Problém nastává ve chvíli, kdy se ODS musí vypořádat s vlastními čtyřmi roky ve vládě. Nemůže tvrdit, že všechno bylo špatně. Sama za předchozí kabinet nesla hlavní politickou odpovědnost. Nemůže ale současně voličům říkat, že všechno bylo správně a problém spočíval pouze v nedostatečné komunikaci.
Pokud voliči vládu vedenou ODS odmítli, nestačí jim vysvětlovat, že její výsledky nedocenili. Strana musí také pojmenovat, co by dnes udělala jinak. Tady se rozhoduje, zda sledujeme skutečnou proměnu ODS, nebo především změnu způsobu, jakým strana svoji politiku prezentuje.
Návrat doprava nestačí, pokud už tam stojí konkurence
Programově se Kupkova ODS snaží výrazněji vrátit k tradičnímu pravicovému profilu. Na červnové ideové konferenci postavila svoji vizi na čtyřech pilířích: svobodě, bezpečí, prosperitě a kvalitě života. Mezi konkrétními ekonomickými návrhy zdůrazňuje snížení daňového a odvodového zatížení práce, odpovědnější hospodaření státu, moderní technologie, energetiku a infrastrukturu.
Kupka už při kandidatuře na předsedu definoval ODS jako moderní pravicovou stranu prosazující tržní ekonomiku, co nejmenší regulaci, odpovědné hospodaření státu a pevné ukotvení Česka v NATO a Evropské unii. ODS tedy netrpí nedostatkem ideových východisek. Obtížnější je jiná otázka. Komu je tato nabídka určena a kde má ODS získat další voliče?
Česká pravice už totiž není prostorem, ve kterém občanští demokraté stojí prakticky sami. Motoristé obsadili část prostoru založeného na odporu proti evropské regulaci a klimatické politice a současně se snaží profilovat jako pravicová část Babišovy vlády. STAN soutěží s ODS o část středových, městských a proevropských voličů. Do tohoto prostoru vstoupil také projekt Martina Kuby Naše Česko.
Kuba je pro ODS zajímavým konkurentem nikoli pouze svou současnou velikostí, ale především tím, koho dokáže oslovovat. Bývalý významný politik ODS a jihočeský hejtman nabízí pragmatickou politiku postavenou na zkušenosti s řízením kraje, ekonomických tématech a důrazu na praktický výkon.
Pro ODS tak vzniká širší problém. Kupka nesoutěží pouze s Babišem. Soutěží také o interpretaci toho, co má dnes znamenat moderní česká pravice. A tady se vrací zkušenost předchozí vlády.
ODS může požadovat nižší daně. Volič si ale současně pamatuje konsolidační balíček a zvýšení některých daní za Fialovy vlády. Může mluvit o menším státu. Musí však vysvětlit, proč se jí jeho zásadnější zeštíhlení nepodařilo během předchozího vládního období. Může zdůrazňovat odpovědné veřejné finance. Současně musí obhájit rozpočtové výsledky vlastní vlády.
To není argument proti ODS. Je to přirozený problém každé strany, která po několika letech vládnutí přejde do opozice. Opoziční program je vždy porovnáván s tím, co strana skutečně udělala, když měla moc. Proto nestačí pouze návrat ke klasickému slovníku pravice. ODS musí přesvědčit veřejnost, že se ze zkušenosti předchozí vlády také poučila.
Největším problémem ODS může být ztracený volič
Dosavadní volební modely zatím neukazují, že by výměna předsedy způsobila dramatický obrat. ODS zůstává významnou opoziční stranou a o postavení nejsilnější opoziční síly soupeří se STAN. To není kolaps.
ODS má stále významné voličské jádro, rozsáhlou regionální strukturu a proti většině novějších politických projektů velmi silné institucionální zázemí. Není to ale ani výrazný návrat. A tady leží hlavní problém Martina Kupky.
Nestačí ODS stabilizovat. Pokud chce strana znovu bojovat o vedení vlády, potřebuje svoji podporu rozšířit. Musí oslovit voliče mimo současný opoziční blok. Musí soupeřit s Motoristy o část pravicového elektorátu. Musí zabránit odchodu středových voličů ke STAN. A současně musí sledovat, zda další část někdejších příznivců SPOLU nepřitáhnou nové politické projekty.
To všechno vyžaduje víc než výměnu předsedy. Vyžaduje odpověď na otázku, proč někdejší volič ODS změnil názor. Tady zatím občanští demokraté působí rozpolceně.
Část jejich argumentace zdůrazňuje, že Fialova vláda udělala mnoho správných věcí, které nedokázala dostatečně vysvětlit. Současně se v nové ODS objevuje snaha více se soustředit na každodenní problémy, ekonomiku, kvalitu veřejných služeb a konkrétní dopady politiky na život lidí. Uvnitř strany zároveň pokračuje debata o tom, nakolik má její identitu dál určovat ostré vymezování vůči Andreji Babišovi.
Kupka se snaží tyto proudy spojit. Neodmítá dědictví Fialovy vlády, ale chce posunout pozornost k praktické politice, ekonomice a domácím problémům. Na červnové ideové konferenci byl tento posun patrný. Vedle kritiky Babišovy vlády Kupka zdůrazňoval tržní ekonomiku, práci, investice, technologie a potřebu vytvořit vlastní programovou nabídku. Současně ale sám připustil, že nejde o hotový program, nýbrž o začátek diskuse, z níž má výsledná nabídka teprve vzniknout.
To je po půl roce možná nejpřesnější charakteristika současné ODS. Kupka zatím nevytvořil novou ODS. Zahájil proces jejího hledání. Strana má nové vedení, stínovou vládu a znovu definované ideové priority. Snaží se změnit způsob komunikace a více mluvit o domácích problémech. Zatím ale chybí nejsilnější důkaz změny: růst podpory, který by ukazoval, že ODS dokáže oslovovat voliče i mimo své současné jádro.
Proto není nejdůležitější otázkou, zda se občanští demokraté v jednom průzkumu dostanou před STAN a v jiném skončí těsně za ním. To může být pouze přesouvání voličů uvnitř stejné části politického spektra.
Pro návrat ODS k moci bude podstatné něco jiného. Zda dokáže přesvědčit člověka, který jí svůj hlas v posledních volbách nedal. A k tomu nestačí vysvětlovat, co udělala Fialova vláda správně. ODS musí především ukázat, že pochopila, proč to části jejích někdejších voličů nestačilo, a co proto příště udělá jinak.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: tn.cz)
Zdroje: 1. ODS – Martin Kupka zvolen předsedou Občanské demokratické strany; 2. ODS – Usnesení 32. kongresu a nové vedení strany; 3. ODS – Martin Kupka o praktické politice a konkrétních řešeních; 4. ODS – Ideová konference 2026; 5. ODS – Projev Martina Kupky na ideové konferenci
